Fotbalisté Slavie zažívají pod čínským majitelem roky velkého obrození. Už minulá sezóna vyšla fotbalistům povětšinou hrajících v červenobílých dresech na výbornou. A to jak na české, tak na evropské scéně.

Los prvního dějství jarních vyřazovacích bojů postavil Pražanům do cesty belgický Genk. Doma si sice Slavia nevytvořila do odvety bezbrankovou remízou příliš dobrou pozici a navíc v Belgii inkasovala už v desáté minutě, ale pak nastřílela do sítě domácích čtyři góly a po šestnácti letech prošla do osmifinále evropské pohárové soutěže.

V něm přišla nezapomenutelná domácí bitva s trojnásobným šampionem soutěže španělskou Sevillou. Slávisté v základní hrací době dvakrát vedli, dvakrát však dokázal soupeř srovnat, a protože 2:2 skončil i duel ve Španělsku, šlo se do prodloužení.

Po pár minutách zpražil domácí Vázquez, ale slávisté se nevzdali. Ve 102. minutě srovnal Van Buren a pár desítek vteřin před koncem prodloužení odšpuntoval slávistickou euforii Traoré. Na Slavii čekala odměna v podobě dvojzápasu proti slavné Chelsea.

A ani proti té se český mistr neztratil. Prohrál sice oba zápasy, ale především ten druhý zanechal ve fotbalové Evropě velký dojem. Slávisté prohrávali na Stamford Bridge už 1:4, Ševčík ale dvěma góly vrátil Pražany do hry a na dosah měl i vyrovnání. Angličtí fanoušci budou navíc dlouho vzpomínat i na tradiční slávistickou děkovačku, kterou fanoušci v Londýně nadchli.

Letošní jízda Evropou sice pro Slavii skončila už v podzimní části sezóny, ale přesto sehrála zápasy, za které se rozhodně nemusí stydět. Milánský Inter měla na jeho hřišti „na lopatě“, jen kdyby nepřišel vyrovnávací gól v nastaveném čase.

Výborný výkon podala dvakrát i proti slavné Barceloně. V prvním případě to ještě na bodový zisk nestačilo, v Edenu prohrála 1:2, na Nou Campu už ale urvala cennou remízu 0:0.

Rok jako na houpačce zažila česká fotbalová reprezentace. Nejprve odjela z Anglie jako zpráskaný pes, když na úvod kvalifikace o mistrovství Evropy inkasovala pět gólů, pár dní nato nestačila ani na Brazílii.

Pak chytli Češi v kvalifikaci druhý dech, když přehráli Bulharsko i Černou Horu, aby je následně zase poslala zpátky na zem porážka v Kosovu.

V září ale přišla další výhra nad černohorským soupeřem, to nejpodstatnější však čekalo na české fotbalisty a fanoušky o měsíc později. Díky brance novopečeného reprezentanta Zdeňka Ondráška totiž slavně přehrála Anglii 2:1 a postup stvrdila vítězstvím nad Kosovem ve stejném poměru. Nic na tom už nezměnila ani prohra v Bulharsku.