Sportovním neznabohům se může zdáti být přestřelenou, příliš patetickou, zkrátka nesmyslnou. Jenže není to tak. Maradona je pro Argentince opravdu božská postava. Vždyť dokonce existuje jeho církev, jejíž členové si říkají Maradoniálové a mají heslo: „Máme boha rozumu, což je Kristus. Pak máme boha srdce, a to je Diego.“

Mimozemšťan?

Jak je možné, že se tenhle prcek stal takovou modlou? Protože hrál fotbal jako… Dios. „To, co já dokážu s míčem, on by zvládl s pomerančem,“ řekl Zinedine Zidane, slavný Francouz, mistr světa, držitel Zlatého míče a nynější trenér Realu Madrid.

Je to tak, s Maradonou se dají v historii srovnávat jen dva hráči. Brazilec Pelé a jeho krajan, další prťavec s desítkou a kouzelnou levačkou Lionel Messi (mimochodem všichni spojení s desítkou na drese). „Mého otce s nikým srovnávat nemůžete. Mimozemšťany nelze srovnávat s lidmi,“ řekl Diego junior.

Petr Čech
Čech je znovu na soupisce Chelsea: Když to bude třeba, zvládnu celý zápas

To je jeden z názorů. Kdo byl z tria Jihoameričanů nejlepší, nerozsekne nikdo, spor vydrží do konce světa. Jedno však jisté je: Maradona je ze svaté trojice nejkontroverznější, nejšílenější, tak trochu mimozemšťan, jak (samozřejmě v jiném významu) řekl jeho syn. Prostě Maradona.

Vždyť se zapletl s Camorrou, neapolskou mafií, několikrát málem zemřel na předávkování kokainem, po novinářích střílel ze vzduchovky, příliš se mu nedaří ani trenérská kariéra.

Kamarádil se s diktátory latinskoamerické oblasti, kubánským Fidelem Castrem a venezuelským Hugem Chavezem. „Věřím v Cháveze. Všechno co on a Fidel Castro dělají, je podle mě to nejlepší na světě,“ prohlásil Maradona před čtrnácti lety, když byli oba politici ještě na světě. „Nenávidím USA jako nic jiného,“ dodal.

S Amerikou je to trochu pochopitelné. Kariéru prakticky ukončil po dopingovém skandálu, přichycen byl během mistrovství světa 1994 právě ve Spojených státech.

Za Falklandy!

Maradonův kult se zrodil především v roce 1986. Tehdy dovedl jako kapitán Argentinu k titulu mistra světa, s trofejí slavil po finále proti Německu na velkolepém Aztéckem stadionu v hlavním městě Mexika. Aplaudovalo mu 115 tisíc fanoušků.

To však přece dokázalo mnoho velkých hráčů, Pelé dokonce třikrát. Proč „pouhý“ jeden titul vykopl Maradonu mezi největší sportovce historie? Způsob, jak ovládl šampionát, byl totiž úchvatný. Nikdy předtím ani potom neměl jediný hráč takový vliv na výsledek. Podílel se na deseti ze čtrnácti argentinských branek, udělal devadesát kliček. Byl třiapadesátkrát faulován.

Ale především ve čtvrtfinále popravil Anglii, což… „Bylo důležitější než vyhrát mistrovství,“ řekl spoluhráč Jorge Luis Burruchaga. Proč? Šlo o reakci na válku o Falklandské ostrovy mezi Argentinou a Velkou Británií, kterou připomenul i kouč Carlos Bilardo při projevu před čtvrtfinále: „Myslete na Argentinu. Na naše vojáky na Falklandech. Na všechny ty mrtvé chlapce, které tam Angličané povraždili jako ptáčata. Jděte a venku poťte krev. Za ně.“

Roman Berbr
Převrat v českém fotbale? Odhalili jsme místa, kde si přejí změnu

Maradona to udělal. V ten den se z něj stal fotbalový zločinec a – definitivně – génius. Dal totiž dva góly tak rozporuplné, že už se to nikdy nebude opakovat. Nejprve pokořil brankáře Petera Shiltona rukou. „Jestli to byla ruka, tak jedině boží,“ hájil se pak. Byla to ruka, ale sudí si jí nevšiml.

Chvíli poté přišel další božský okamžik. Tentokrát kladný, Maradona skóroval po neuvěřitelném slalomu přes půl hřiště. Prostě Pan Jekyll a Hyde.

Otrok mafie

V té době už kopal za Neapol, kam přišel z Barcelony. Město na jihu Itálie pro něj bylo požehnáním (vyhrál tady mraky trofejí), ale i zkázou. Mohlo za to jeho navázání na místní mafii, na proslulou Camorru. Její bossové ho postupně prostřednictvím kokainu úplně ovládli. „V Neapoli byly drogy všude. Prakticky mi je dávali na podnose,“ přiznal fotbalista ve filmu Diego Maradona.

Vztah s Itálií se mu navíc rozpadl po semifinále mistrovství světa 1990, kdy pomohl zemi vyřadit. Ano, hrálo se v Neapoli a Argentina nepustila domácí do finále. Ochrana od mafie v tu chvíli skončila, přišly dopingové tresty, daňové potíže, konec se blížil.

Ilustrační foto
PŘEHLED: Devět prodaných zápasů z kauzy Berbr. Tady jsou svědectví fotbalistů

Kariéru definitivně zabalil v roce 1997, pak začala černější doba. Už nebyl chráněn svým nevšedním uměním, propadl do závislosti, při 165 centimetrech přibral na 120 kilo. Jak už bylo zmíněno, ani jako trenér neprorazil. „Střídá jako osel,“ psala média poté, co vedl Argentinu na mistrovství světa 2010. Trénoval podprůměrný argentinský klub.

Přesto jeho aura nemizí. Už to tak je, Bohové neumírají a Diego je D10S.