„Hlavně první dva roky byly opravdu hektické. Návrat do ligy, boj o záchranu… Mám pocit, že záchrana byla více stresující než postup. Uvědomte si, že jsem přišel do zdevastovaného Baníku, bez jakýchkoliv zkušeností a bez hráčů, kteří by byli sehraní,“ říká Brabec.

Sám přiznává, že nejtěžší chvíle prožíval loni v březnu. Konkrétně po domácí porážce 1:2 s Duklou. Šlo o nevydařenou premiéru trenéra Bohumila Páníka před 3916 diváky. V tu chvíli se jevila záchrana jako zázrak.

„Po tom zápase jsem se cítil psychicky opravdu hodně špatně. V životě jsem prožil málo takových úzkostných okamžiků. Nakonec ale všechno dobře dopadlo,“ vykládá Brabec, který se také stále sžívá se specifickým fotbalovým prostředím.

„Poznal jsem spoustu lidí, některé dobré, některé špatné. Ale pořád jsem ve fotbale začátečník, neustále se musím učit,“ přiznává.

Velebí věrné fanoušky

Rodák z Havířova, který žije v Kroměříži, je rád, že Baník neustále nabírá na síle. „Myslel jsem, že kritické období pro Baník skončilo po mém příchodu. Věřím, že bude jen líp a líp. Akorát to nejde všechno hned. Klub byl hodně dole a není to jenom áčko, které každý vidí. Jde taky o mládež, která na tom nebyla vůbec dobře,“ zdůrazňuje Brabec.

Nesmírně si váží přízně fanoušků, která je na české poměry obdivuhodná. Stačí se podívat na start jara. Na Duklu přijelo podpořit tým přes sedm stovek příznivců, v sobotu doma proti Liberci si jich našlo cestu na Městský stadion do Vítkovic téměř jedenáct tisíc.

„Jsem za ně nesmírně vděčný. Dodávají mi energii, kterou do toho všeho dávám. I mě překvapilo, jak to prožívají. Podobně jako já,“ pochvaluje si Brabec, který si užívá také prvních úspěchů na poli sportovním. Tím největším je aktuální třetí místo v tabulce.

„Chci vyhrávat, jsem takový člověk. I to může dostat Baník výš. Snem každého majitele prvoligového klubu je hrát evropské poháry, hrát na špici a být úspěšný. Baník byl, je a bude,“ uzavírá Václav Brabec.