Sokol St. Hradiště
Celkem
5. místo, 26 zápasů, 12 výher, 6 remíz, 8 proher, skóre 48:39, 46 bodů
Podzim
8. místo, 13 zápasů, 5 výher, 3 remízy, 5 proher, skóre 17:18, 20 bodů
Doma
8. místo, 13 zápasů, 8 výher, 2 remízy, 3 prohry, skóre 29:19, 26 bodů
Venku
3. místo, 13 zápasů, 4 výhry, 4 remízy, 5 proher, skóre 19:20, 20 bodů
Penalty
Celkem: 4:2, doma: 0:2, venku: 4:0
Střelci
11 – Klouda, 7 – Götz, 5 – Šlégr, 4 – Hýsek, Kučera a Petr Shejbal

Kometa… Sluneční soustavou jich prolétnou ročně stovky. Ovšem jen pár z nich zapůsobí i na veřejnost. S trochou nadsázky se dá tento vědecký poznatek napasovat na jarní část fotbalistů Starého Hradiště. Nutno podotknout, že než začali zářit na obloze I. A třídy museli se vyhrabat z černé díry. Vstup do druhé poloviny sezony se jim totiž absolutně nevydařil. Mužstvo ani jeho dlouholetý trenér JAROSLAV MUDROCH nepodléhali panice a na ocas té své komety nevlekli hned pětadvacet bodů v řadě. A málem se vyšvihli až na bronzovou příčku.

Trenére, jak ve Starém Hradišti hodnotíte uplynulou sezonu?

Podle závěrečného účtu se nám sezona povedla. I když to bylo jako na houpačce…

A jak byste okomentoval pouze její jarní polovinu?

Začátek jara nám nevyšel. Měli jsme celkem dobrý první poločas úvodního utkání v Heřmaňáku, ovšem pak jsme propadli. A to hlavně v Přelouči. Potom se to ale otočilo. Proti Kunčině nám v brance vypomohl exligový Shejbal. Po výborném výkonu ve Vysokém Mýtě nám sebevědomí a do konce sezony jsme již v základní hrací době neprohráli. Díky té bodové šňůře jsme se patřičně zahojili.

Cíl před sezonou, potvrdit loňské osmé místo, s dodatkem posunout se do vyšších pater, se podařilo splnit na jedničku s hvězdičkou. Dokonce jste útočili na stupně vítězů. Očekával jste takový scénář?
V letní přestávce jsme vhodně doplnili kádr, takže to od nás nebyly jen tak nějaké řeči do větru. Ale před zimní pauzou se to vše zvrtlo. Opět jsme s kádrem něco museli udělat. Pak už nebylo vše tak průzračné.

Před jarem jste si dali trochu zpátečnický cíl: Vyhnout se sestupovým starostem. Co vás k tomu vedlo?

Právě změny v kádru. Z naši strany musel logicky přijít střízlivější odhad vývoje odvet. Těch změn bylo najednou zase moc, ať už se bavíme o odchodech nebo příchodech. Pak to nějakou dobu trvá, než se tým sehraje a rozjede. A všechno si sedne.

Šichtě se zachraňováním jste se vyhnuli velmi rychle. Kde se vzala jarní fazona Hradiště?
V jarních odvetách je důležitý začátek, no a my ho podělali. Na druhou stranu, každý věděl, že jsme hrát fotbal nezapomněli. Rozebrali jsme si, co jsme zpackali, ale moc jsme se v tom nepatlali. Co také jiného zbývá? Nervozitu v kádru jsem naštěstí nezaznamenal. To bylo směrem k dalšímu vývoji extrémně důležité.

Ještě k tomu začátku jara. Ten byl ve vašem podání vskutku tragický. Tři kola bez bodů. Mohla za to jenom síla soupeřů nebo najdete i jiné důvody?
Zapříčinila to velká rotace v kádru i silní soupeři. I když posílená Luže u nás brala tři body ve vyrovnaném zápase, kdy otočila vývoj skóre.

Co jste učinili po tomto příšerném začátku?
Pomohl nám zlepšený výkon v dalším kole a také suverénní představení Martina Schejbala proti Kunčině. Začalo vše na sebe navazovat. Všechno se stabilizovalo.

Zlom k lepším zítřkům vyvolala nečekaně vysoká výhra na půdě Vysokého Mýta, které doma moc neztrácelo. Ověřili jste si na Orlicku, že můžete vyzrát i na silný celek?
Nechtěli jsme jet do královského města jen na výlet. Bylo cítit, že se můžeme rehabilitovat za nepovedený úvod a zase zvednout hlavy. Výsledek byl jednoznačný. Nejdůležitější byla ale předvedená hra. Takže jsme si uvědomili, že asi zas tak hrozní nebudeme (úsměv)-
A následovala 25 bodů v kuse, včetně cenných skalpů v Pomezí, doma s Chrudimí C a výhra na penalty ve Slatiňanech. Sebevědomí jistě dělalo své…
Ano, sebevědomí a sebedůvěra dělá hodně. Kluci věděli, že to zvládnou.

Před posledním kolem se vyvinula situace tak, že stačilo porazit Načešice za tři body a mohli jste být třetí. Tolik to svazovalo nohy?
Nemyslím si, že by nám tento zápas svazoval nohy. Načešice nehrály špatně dozadu. V určitých zápasech bylo pro nás snadnější hrát zápasy s takzvaně silnějšími soupeři, kteří produkovali otevřený fotbal. V tomto utkání jsme si přes tlak ve druhém poločase moc šancí nevypracovali. A ty příležitosti co jsme měli, jsme zazdili. Takže jsme museli pogratulovat soupeři…

Hradiště zaujalo ještě jednou věcí. Jako mávnutím kouzelného proutku se změnil jeho bodový zisk na venkovních hřištích. Co jste zavedli jinak?
Na úvod podzimu nám los přihrál nováčky na venkovních hřištích. Věděli jsme, že nás čeká velká motivace domácích povzbuzovaná natěšenými diváky. A také ve všech úvodních případech byly hřiště spíše menších rozměrů. Postavili jsme zadek na tři obránce a strany odjezdili lajnoví hráči. Hodně nám pomohl zkušený Svoboda, který si přeci jen ustupoval do pozice posledního. Mohl vše pozičně korigovat.

Doma už to taková hitparáda nebyla, i když 26 bodů ze třinácti utkání je ještě slušné vysvědčení. Jak hodnotíte domácí projev a výkony?
Venku se nám skutečně dařilo více. Ale myslím, že se i v domácím prostředí naše hra podstatně zlepšila. Kombinačně už to bylo lepší.

V Hradišti se také podařilo namíchat chutný koktejl starších hráčů s těmi mladšími, viďte??
Příležitost v několika zápasech dostali i dorostenci. a počínali si dobře. Myslím, že nám do budoucna pomůžou.

V současné době se cenní odvaha zařazovat postupně do sestavy i náctileté kluky…
V tomto ohledu se velmi dobře vedl mladý Šlégr.

Povedlo se i angažování gólmana Češky pro jaro, souhlasíte?.
Naprosto. To je pro mě příjemné překvapení. Martin Češka podával opravdu stabilní a kvalitní výkony.

Nasadil jste si poměrně vysokou laťku. Jak to bude v příští sezoně s jejím zdoláním?
Chtěli bychom hrát zase o „něco". A kdybychom si mohli vybrat, tak raději o „něco" nahoře (šibalský mrkne). Na druhou stranu v téhle době člověk neví, co bude příští týden…