Dočkali se. Po 444 minutách

Mohou dřít víc než horník v dole. Být umouněnější, pokopaní a vyšťavení. Jenže práce fotbalových útočníků se vždycky posuzuje podle toho, kolik dají gólů.

Pokud rozvlní síť a rozhodnou zápas, nikomu nebude vadit, když budou půl zápasu píchnutí mimo hru a někde se toulat. Pak je ostatní stejně hodí na ramena.

Pardubice ve Fotbalové národní lize měly až do minulého zápasu opačný problém. Chlapci vepředu makali, ale síť se po jejich akcích nevlnila a nevlnila. Čekání na úspěch někoho z hlavní ofenzivní roty? Dlouhé, 444 minut.

Až v pátém utkání se prosadil střídající Martin Klátil, na konci duelu s Olomoucí B dával na 3:0. Východočeši nakonec vyhráli 3:1.

Však měl střelec taky pořádnou radost: „Vyhráli jsme, já dal gól, i když jsem byl na hřišti jenom krátce… Všechno bylo super," usmíval se. „Je strašně dobře, že se aspoň jeden útočník už trefil. Strašně mu to přeju," upřímně se z úspěchu parťáka radoval i Michal Petráň, útočná jednička Pardubic, která na první zásah stále čeká.

Klátil si v úvodu sezony prošel těžkým obdobím. V Sokolově trenéra Krejčího zklamal, tak se na měsíc vytratil a hrál za béčko jenom krajský přebor. Ale všechno vzal za správný konec, nebral to jako potupu, chtěl si vystřílet zpátky místo ve FNL a povedlo se. „Trenér mi pořád říkal, abych to sem přenesl, tak jsem rád, že mi to aspoň trochu vyšlo," vykládal čahoun.

„Věříme, že mu tenhle moment pomůže hlavně v otázce psychiky. Martin se do šancí dostat umí, jen ho někdy sráží hlava," uvědomuje si kouč Jiří Krejčí.

Snaží se na Klátila tlačit i na tréninku, je na něj tvrdý. Když před pár týdny útočník poněkolikáté za sebou překopl branku, poslal ho kouč kroužit kolem hřiště. „Pan Krejčí mi pořád radí, jak se mám zlepšovat, aby mi to tam padalo. Tak snad s Olomoucí byl spokojený," usmál se útočník.

Byl spokojený. Dokonce i přiznal chybu, že Klátila měl vytáhnout zpátky o týden dřív na hřišti Táborska, ne až se Sigmou B: „V hlavě jsem si srovnával Táborsko, kde jsme hráli dobrý fotbal. Do hry jsme poslali mladého Valentu a měl takovou pološanci, když jsem si to tak přemítal, myslím, že Klátil by dal gól. On v tom vápně zkrátka je."

Útočníkovi trefy za rezervu pomohly, zase získal sebevědomí. „V přeboru je na některé věci víc času. Ale já stejně dal většinu gólů jenom prvním dotekem, takže tohle je úplně stejné. Jde o to mít klid a nepřestřelit bránu," sám moc dobře ví, že základem je pohoda.

Klátilův zásah by mohl sejmout i tlak z Michala Petráně, kterého užíralo, že nebyl schopen spoluhráčům pomoci, když byla potřeba. Do šancí se dostával pravidelně, ale pokaždé bylo něco špatně. Jednou dotek navíc, jindy drn, pak zase centimetry, když napálil tyč… A Pardubice čekaly na první výhru až do minulého víkendu. „Vidím na něm, že si tlak připouští, znát to bylo při brejkové situaci 3 na 2 proti Olomouci. Trénujeme to, Jeřábek mu skvěle roztáhl prostor a kdyby dostal míč, mohl jít sám na bránu, ale Michal chtěl tak strašně dát gól, že situaci nevyřešil dobře a střílel," všiml si Krejčí. Jinak ale na Petráně nedá dopustit, hlavně kvůli velké dřině, kterou vepředu zastane.

„Do šancí se dostanu, ale chybí mi v nich klid. Na tréninku mi to tam přitom docela padá. To víte, že cítím větší zodpovědnost. Jsem nahoře od toho, abych dával góly, ale zatím se mi žádný vstřelit nepodařilo. Kluci mě ale minule podrželi, prosadili se, musím jim poděkovat," dodal Michal Petráň.

Krejčí mu dá čas, aby střeleckou fazónu našel, herně se netrápí, na hřišti ho tým potřebuje. Klátil se zatím spíš bude muset smířit s rolí žolíka, co má za úkol dorazit utahanou obranu.