Hračička. Góly sype jako na běžícím pásu. Za krátkou dobu se stal nejlepším kanonýrem SK Křičeň všech dob. A to už chtěl s fotbalem skončit. Mohl jich však dát i víc. To by ale DANIEL BIATH (na snímku uprostřed) nesměl vodit míč až do prázdné brány. Pokud by častěji střílel, asi by kolem jeho klubu svištěla lasa z daleko vyšších soutěží…

Na úvod si zmapujme vaší kariéru. Kdy jste přičichl k fotbalu?
Už jako malý kluk jsem chodil fandit v rodném městě Lázně Bohdaneč, kde se v té době hrála první liga. A v tamním AFK Atlantic jsem také začínal. První zápas jsem odehrál v pěti letech. Sice jsme prohráli 1:8, ale vstřelil jsem náš jediný gól (úsměv).

Jak se v dalších letech vyvíjel váš fotbalový růst?

Jednu sezonu jsem hájil barvy Bukovky a poté šel zkusit žákovskou ligu do FK AS Pardubice. Tam jsem se moc neprosadil a po čtyřech  letech odešel do Přelovic. Další kroky mě zavedly do Přelouče.

Kdy a proč jste zakotvil v Křičeni?

Náhodou. V patnácti letech jsem chtěl skončit s fotbalem. Zmínil jsem se o tom před svým kamarádem Lukášem Hanzlem a ten mi povídá: Tak pojď  k nám do Křičeně! Teď mu tam musejí líbat ruce.

Vždyť jste za sedm let dal 220 gólů v mistrovských zápasech a dalších padesát v přípravě a pohárech. Jak se dá stihnout čtyřicet branek za sezonu?
Hrával jsem dva zápasy za víkend. Kromě dorostu jsem už od šestnácti nastupoval za chlapy. Ještě více mě ale těší to, že moje góly dopomohly k postupům do vyšších soutěží.

V pouhých dvaadvaceti letech jste nejlepší střelec v historii Křičeně. To z kroniky klubu jen tak nikdo asi nevymaže?

Já doufám, že ano (smích). Tento „titul" je velmi ošemetný. Uvědomuji si, že se na mě hodně spoléhá. O to hůře  snáším, když zklamu.

Kde se vůbec ve vás vzal ten střelecký instinkt?

Těžko říct. Každý útočník by měl střílet góly a rozhodovat zápasy. Někdy to jde samo, někdy člověk potřebuje trochu štěstí. Navíc když máte v týmu skvělé spoluhráče, kteří vám připravují gólovky, jde to mnohem lépe (pousměje se).

Odkud nejraději střílíte góly?

Nejvíce se vyžívám v blafácích. Jakmile někdo stojí mezi mnou a bránou, snažím se ho obejít. Jenže ne vždy mi to vychází. Je mi to vyčítáno, ale já si nemůžu pomoct. Dokud nevidím prázdnou kasu, nezakončuji (hlasitý smích).

Jaká je na hřišti vaše nejsilnější stránka či dovednost?

Možná technika, možná rychlost…  Asi spíš jen ta technika. Čím jsem starší, tím jsem i pomalejší (úsměv). Na to, že jsem poměrně velký sobec, mívám nejvíce asistencí v týmu. Takže přihrávka rovněž není špatná. Se střelbou to je horší. Moc ji nevyužívám, proto v ní nevynikám.

Máte nějaký hráčský idol?

Odmala jsem fanouškem  FC Liverpool. Proto můj dětský vzor byl jasný – Michael Owen. Dokonce si pamatuji, že jeden můj bývalý spoluhráč mě k němu přirovnával. Měl jsem z toho velkou radost.

Jako mladý hráč jste nově dostal důvěru vykonávat funkci kapitána. Poslouchají a berou vás jako autoritu i starší borci?

Ano a je to zvláštní. Není pro mě jednoduché vést tým, ve kterém jsou starší a zkušenější kluci.  Máme ale skvělou partu a tak věřím, že mi dají více času na adaptaci (směje se).  Jako kapitán se snažím burcovat tým  svým výkonem.

Křičeň je nováčkem okresního přeboru. Jaké jsou vaše cíle pro premiérovou sezonu?

První sezona je vždy cestou do neznáma. Je před námi těžký úkol, ale já věřím, že se zachráníme. A všem dokážeme, že máme v soutěži své místo. Zatím si jako nováček vedeme velmi dobře.

Nastupujete také za béčko ve IV. třídě. Tam se dávají góly snadněji, ovšem je tam větší riziko zranění, nemyslíte?

Ano, gólů padá více. Člověk si alespoň občas spraví chuť. Na zranění nekoukám, fotbal mě baví. Kdybych měl hrát pět zápasů za víkend, nechyběl bych ani na jednom.

Jaký máte názor na projekt Kopeme za fotbal?

Je to bomba. Pivo k fotbalu patří, zvlášť na takové úrovni. Projekt Kopeme za fotbal umožňuje týmům spoustu výhod, darů a zájezdů. Například nové dresy potěší určitě každého fotbalistu.

Co udělal pro váš klub?

Dostali jsme lístky na ligový zápas Jablonce s Plzní. Zájezdu se zúčastnil celý tým. Byl to skvěly zážitek!