Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Hazardéři… Jinak nelze nováčka krajského přeboru z Moravan za uplynulou sezonu označit. Pokaždé, když se mohl dostat mezi lepší vrstvu, zapomněl si společenský oblek a pak si musel navléknout staré hadry. A ty propotit, aby se vyškrábal zpět. Hlavní prioritou byla pro tento venkovský klub záchrana. Trenér MILAN BAKEŠ si v jarní části nazul kopačky a ve dvojroli přispěl ke splnění cíle. Sám ale ví nejlépe, že to ve hře jeho týmu, hlavně na domácí půdě, skřípalo.

Milane, můžete v kostce zhodnotit uplynulou sezonu?

Moravany se po šesti letech vrátily do krajského přeboru. Oproti předchozí roční epizodě se tentokrát dokázaly mezi účastníky této soutěže udržet. Z tohoto pohledu může zavládnout spokojenost. Přesto jsem přesvědčen, že toto mužstvo mělo navíc a mělo v tabulce skončit výše. Museli bychom však lépe zvládat domácí utkání, kde jsme prohospodařili velké množství bodů. A také nás postihla v podzimní i jarní části šňůra tří zápasů v řadě bez bodu. To byly hlavní důvody, proč jsme až do posledních kol bojovali o udržení.

Zastavme se nyní u jarní části. Jak byla z vašeho pohledu?

Jedním slovem náročná. Prakticky všichni hráči se v jejím průběhu potýkali se zdravotními problémy. A proto jsme skoro do každého utkání nastupovali v jiném složení. Přesto jsme dokázali nastřádat více bodů než na podzim. Dařilo se nám hlavně na hřištích soupeřů, kde jsme po kvalitních výkonech získali dost bodů. Za to v domácím prostředí jsme byli mizerní a rozdávali body jako na běžícím pásu.

Už jste to zmínil a je to trochu paradox. Na jaře jste si připsali více bodů než na podzim, ale v tabulce se mírně propadli. Jak si to vysvětlujete?

Už před sezonou jsem předpokládal, že k záchraně bude potřeba třicet pět bodů. Po podzimu bylo jasné, že budeme muset v jarní části bodově přidat. To se nám nakonec podařilo, když herně to z naší strany nebylo vždy zrovna ideální. Jsem totiž přesvědčen, že v podzimní části byl herní projev mužstva na vyšší úrovni. Ale chybělo tomu nějaké větší bodové vyjádření.

Ještě dvě kola před koncem jste neměli jistotu vyhnutí se určené baráži. Proč?

Do bojů o záchranu nás dostaly výkony a výsledky doma. To co jsme dokázali vytěžit venku, jsme obratem prohospodařili. Navíc s týmy, které na tom byly bodově podobně nebo dokonce hůře než my. V rozhodujících zápasech v Přelouči a s Pardubicemi C se však ukázal charakter mužstva. A tým si vybojoval definitivu.

Ano, doslova do očí bijící je rozdílná vaše bilance domácích a venkovních zápasů. Zkuste popsat proč se vám ve vlastním prostředí tak nedařilo?

Myslím si, že právě domácí utkání nám ukázala rozdíl kvality mezi I. A třídou a krajským přeborem. Mužstva v této soutěži dokázala daleko častěji trestat okénka v naší defenzivě. No a markantní to bylo především na naší půdě.

Naopak venku jste se na jaře stávali postrachem domácích. Vyhovoval vám styl, kdy jste nemuseli útočit do plných?

Na jaře jsme do utkáních venku změnili rozestavení a neslo to ovoce. Mužstvo bylo daleko zodpovědnější směrem dozadu. Domácí soupeři s námi měli problémy.

Povězte upřímně, dalo se vůbec při záchranářských pracích pomýšlet na váš druhý cíl, kterým bylo předvádění moderního, atraktivního fotbalu?

Musím přiznat, že atraktivní podívaná to v jarní části z naší strany moc nebyla. Důvody jsou však jednoduché. Nestálost základní sestavy z důvodů, které jsem už uvedl. A také samotná forma hráčů. V podstatě však oba důvody spolu souvisí.

Vsadili jste na kartu, hrát se svými odchovanci. Souhlasíte s tím, že se jedná o dobrou vizitku klubu, když se vám podařilo udržet krajský přebor?

Jednoznačně. Ono nám ani nic jiného nezbývalo. Jsme klub, který nemá na rozhazování. A proto si nemůžeme dovolit platit pálky klubům za hráče, o které máme zájem nebo si snad dovolit platit samotné hráče. Proto spoléháme na vlastní odchovance nebo na dobrou spolupráci s okolními vesnickými kluby, které nemají přemrštěné požadavky. A myslím, že děláme dobře. Sám vidíte, jak to potom dopadá s jinými vesnicemi, které měly velké oči. Jako Cerekvice či Bítovany.

Zpátky k jaru. Periodicky jste prohrávali a vyhrávali, svědčí to o nevyrovnaných výkonech?

Přesně. Vždy zkraje podzimní i jarní části jsme dokázali třikrát po sobě bodovat, jenže to bylo spíše na škodu. Zavládlo uspokojení. Kluci si začali myslet, že se protivník se bude porážet sám a my už nebudeme muset tvrdě pracovat. To se nám vymstilo, protože se pak už v průběhu sezony žádné další bodové šňůry nepovedly.

Berete mi to z úst. Žádná větší bodová série se nezrodila. Když už to vypadalo, že jste v laufu, přišel výpadek a opětovné zabřednutí do problémů…

Ty dvě otázky spolu tak nějak souvisí. Na jaře to zavinila domácí utkání. Přitom do května jsme na tom byli výborně. Přivezli jsme sedm bodů zvenku a čekaly nás tři domácí zápasy v řadě, od kterých jsme očekávali, že definitivně potvrdí naší záchranu. Sami ale víme, jak jsme v nich dopadli…

Inkasovali jste druhý nejvyšší počet branek. Například více než poslední Moravská Třebová. Odhalíte důvody?

Šedesát obdržených branek z třiceti utkání je strašně moc. Defenziva týmu v průběhu sezony byla mizerná. Velké množství branek jsme soupeřům doslova darovali hrubými individuálními chybami. Na této herní činnosti musíme v letní přípravě pořádně zapracovat.

Gólů jste nedali úplně málo, ale v tomto ohledu asi nejste spokojen, nebo se pletu?

Střelecky jsme se trápili hlavně v podzimní části. Především v domácích utkáních v průběhu podzimu jsme dokázali zazdít velké množství brankových příležitostí, což nás stálo i body. V jarní části jsme už byli produktivnější, přesto si uvědomujeme, že i tady by mělo dojít k zlepšení.

Co vás ale ctí je to, že jste ustáli zápasy se stejně ohroženými týmy. Navíc v jejich prostředí. Dá se tedy hovořit o tom, že Moravany mají psychicky odolný mančaft?

Je pravda, že jsme dokázali zvítězit v Žamberku, Moravské i Přelouči, ale zase jsme prohráli doma s Chocní, Poličkou a Dobříkovem. Takže bych o nějaké psychické odolnosti nemluvil. Je potřeba si vzít z těchto utkání ponaučení do další sezóny.

Jak ovlivnil vaše výkony a výsledky vlivem počasí rozháraný začátek druhé půlky soutěže?

Myslím si, že to zásadní vliv na průběh jarní části nemělo. Pro všechny týmy to bylo stejné. Vyjma podzimního utkání dvanáctého kola v Litomyšli, kdy my jsme museli odehrát utkání na nezpůsobilém terénu a jinde se utkání přerušila, si nemáme na co stěžovat. Dá se očekávat, že rozmary přírody budou přicházet čím dál častěji a proto by se s nimi mělo při plánování sezony počítat.

V průběhu jara jste se posunul z místa trenéra na místo hrajícího trenéra. Jak to bylo těžké zesynchronizovat?

Podle mého názoru je to na úrovni této soutěže nestandardní. Nicméně chtěl jsem dát mužstvu do jarní části impulz. Po dohodě s vedením klubu a debatou se staršími kluky v mužstvu jsme to riskli. Na rovinu ale musím konstatovat, že to není ideální řešení, protože jsem neměl po ruce stabilního asistenta, který by už nebyl fotbalově aktivní. Tuto záležitost musíme také do začátku následujícího ročníku vyřešit.

A ze své pozice jste ostře zajel do rozhodčích i do poměrů v českém fotbalu…

Na toto téma jsem se už vyjádřil dostatečně. Je to fraška a výsměch všem fanouškům fotbalu, co se tady u nás děje. Posledním příkladem je postup Živanic do divize. Jenže dokud se nestane něco velkého, například kdyby fanouškovská obec vstoupila do stávky a sabotovala by utkání první a druhé ligy, tak to s těmito lidmi u koryta nehne!

Jaký vyberete nejlepší a naopak nejhorší zápas jara?

Jak jsem už uvedl. Kvalitní partie jsme odehráli na všech venkovních hřištích. Mezi nejnepovedenější utkání bych zařadil domácí partie s Chocní a Poličkou.