Ve městě perníku působil ve druhé lize jako hráč, později i na postě trenéra. V tomto oboru má i prvoligovou praxi v sousedním Hradci Králové. U příležitosti pohárového startu Slavie Praha Pod Vinicí jsme debatovali o jeho slávistické minulosti.

„Můj otec byl dlouholetý hráč Slavie Praha, a tak můj fotbalový osud byl dán vlastně předem. Od žáčků jsem působil ve Slavii, jinak to ani nešlo, byla to rodinná tradice. Po návratu z vojny bylo zřejmé, že prosadit se v kádru Slavie nebude jednoduché. Sešívaný dres tehdy oblékali např. František Veselý, Segmüller, Luža, Mareš, Cipro – velké opory Slavie.“

Na vojně v Dukle Tábor se Kocourek seznámil s pardubickými hráči Prorokem a Novotným a byli to právě oni, kteří ho zlákali do Pardubic, kde se Stanislav Kocourek nakonec trvale usadil. Po několika sezonách však přišla nabídka k návratu do Slavie.

„To už se kádr Slavie pozměnil (Jarolím, oba Herdové, Hotový, Lauda…). Trenérem byl trenér Josef Bouška. V zimě jsem se ale na halovém turnaji v Moskvě zranil a vypadl s přípravy…“

Odchovance Slavie potěšil mistrovský titul sešívaných, ale i nový stadion v Edenu. Na dnešní start Slavie Pod Vinicí se Stanislav Kocourek těší.
„Slavie tento zápas nemůže podcenit, vždyť to je cesta, jak se dostat do pohárové Evropy. Žádný trapas neočekávám i když v ofenzívě Slavie neoslňuje.

Nastupují tam velmi mladí hráči, ale jejich údernost je nízká, na nich hra Slavie prostě nemůže stát. Ti mohou hru jen oživit. Na druhou stranu Pardubice nemají co ztratit. V moji fotbalové kariéře vždy platilo, že mužstvo z výkonnostního fotbalu v podobných utkáních potřebovalo přežít úvodních dvacet, třicet minut, v nich neinkasovat gól. Pak stačí vstřelit branku a favorit se může dostat pod silný psychický tlak.

Zaváhání prvoligisty se u nás bere jako ostuda. Pro diváky to bude zápas, ve kterém by měl být znát rozdíl mezi výkonnostním a profesionálním fotbalem. Osobně bych byl velice rád, kdyby se hlediště Pod Vinicí zaplnilo.

Kdy jindy je možné vidět Slavii živě…?