V dobách své největší slávy kopal za Hradec, Bohemku, Příbram či ostravský Baník. Coby důrazný obránce vstřelil v nejvyšší soutěži sedm branek. Zahrál si i slovenskou ligu za Trenčín.

Letos v létě oslavil Michal Lesák už 45. narozeniny. Své zkušenosti teď předává coby trenér mladším žákům královéhradecké Třebše kategorie U13, kde mimo jiné vede i svého syna stejného jména.

Co vám práce s mládeží přináší?
Neberu to jako nějakou práci, je to pro mě především zábava. Celý život jsem se věnoval fotbalu. Poté, co začal hrát i můj kluk (ročník narození 2008 - pozn. aut.), jsem se chodil dívat na tréninky a postupně mě to vtahovalo na hřiště. Chtěl jsem si k tomu říct také své, no a už jsem u toho zůstal. Všude se hledají trenéři, takže za každou pomoc, kterou někdo projeví, jsou kluby rády.

Vedete právě i svého syna. Jaký na něj jste v porovnání s ostatními? Máte stejný metr? Nebo naopak jste přísnější?
Řekl bych, že odmalička jsem kluka nikdy neprotěžoval. Myslím si, že jsem k němu spíš byl přísnější než k ostatním. Během nějakých devíti let, co s klukem jsem, mi za to většina rodičů ne přímo děkovala, ale chválila mě. Všichni měli obavy, že ho budu protěžovat, ale nikdy se to nestalo. Takže spíš jsem na něj občas nas… víc než na ostatní, protože vím, co by v něm mohlo být a kde má svoje hranice.

Máte krédo, aby to děti hlavně bavilo? S tím, že výsledky v těchto kategoriích nejsou až tak podstatné.
Aby to děti bavilo, tak to je určitě prvořadá věc. Ale nemyslím si, že by výsledek ustupoval nějakým způsobem stranou. Podle mě by to mělo jít ruku v ruce. Ano, baví je to, ale baví je to víc, když je k tomu ještě kvalitní výsledek. Pokud přišla prohra, tak jim určitě za to nikdo nevynadal. Jako hráč ani jako trenér jsem nikdy nešel do zápasu s tím, že mi je jedno, jaký bude výsledek.

Berou vás děti jako bývalého ligového hráče? Vnímají to nějak?
Domnívám se, že devadesát devět procent dětí to neví. Spíše to registrují jejich rodiče a i těm to třeba dojde až postupně. Nicméně si myslím, že ligový hráč nemusí být také kvalitní trenér. To není záruka úspěchu. Přesto mám s rodiči i s dětmi od prvopočátku dobrý vztah. Vždycky se naladíme na stejnou notu a dokážu jim rozumět, i díky tomu, že jsem si to jako hráč prošel.

Už jste trénoval i dospělé, to vás teď neláká?
K tomu jsem v podstatě přišel jako slepý k houslím, když jsem se dostal v divizi k mužům Olympie. Na chvíli jsem si říkal, že je to fajn, ale s odstupem času mě neláká trénovat dospělý fotbal.