Jedno mají oba objekty společné, vytuněný stroj. Trenér Jaroslav Frydrych dokázal se svým hrajícím kolegou Romanem Hendrychem věc, kterou naplno docení asi až další generace. Líheň talentů prosvištěla v rekordně krátké době z I. B třídy až do krajského přeboru!

Trenére, jak byste jednou větou zhodnotil loňskou sezonu?
Dokonce mi stačí jedno slovo (směje se). Fantastická. Dodnes, když si v klidu sednu a zrekapituluji si celou sezonu, tak tomu nemohu uvěřit.

K postupu jste výrazně našlápli na podzim. Jaro už jste ale měli horší. Co povíte na adresu druhé poloviny soutěžního ročníku?
V jarní části sezony, a to přestože jsme se nepřiblížili k podzimní výkonnosti, jsme se drželi v popředí tabulky. Nechtěli jsme měnit ani styl hry, i když se tolik nevyhrávalo. Diváci nás neopustili a stále chodili ve velkém počtu, ať už doma nebo venku. S ohledem na nedostatečnou zimní přípravu mi chybí ke spokojenosti šest bodů. V překladu to jsou domácí ztráty s Prosetínem a Srchem.

Jako nováček jste vybojovali krajský přebor. Přitom jste se chtěli pohybovat jen v horní polovině tabulky, není-liž pravda?
Ne, vždy se podaří cíl splnit (smích). Ukázalo se, že kádr na tuto soutěž má. Přestože jsme měli problémy v herní a taktické vyspělosti hráčů. Myslím si, že hlavně na podzim nás „starousedlíci" I. A třídy podcenili. Potom již nás nebyli schopni zastavit. V některých zápasech nám šla naproti i paní Štěstěna.

Z ruky se vám to začalo vymykat už od prvních kol. Okamžitě jste se zařadili na post největšího adepta postupu. Jako kdyby neexistoval rozdíl mezi I. B třídou a I. A třídou…
Když jsem před dvěma lety přišel na Jelení, dali jsme si cíl do tří let herně se zvednout a okupovat špici I. B třídy. Samozřejmě bez nákupu zkušených hráčů. Jenže… Ihned jsme postoupili do I. A třídy. Sedla nám i následující letní příprava. I když jsme třeba prohráli, tak směrem dopředu jsme se herně zlepšovali. Samozřejmě bylo hodně znát nováčkovské nadšení, vždyť většina hráčů takhle vysoko nehrála. Jedním z hlavních faktorů naše úspěchu se stali fanoušci Horního Jelení!!!

Po podzimu jste se ocitli v roli favorita a museli tak překopat plány na postupové, viďte?
(zamyslí se) Bylo to trochu jinak. Věděli jsme, že finiš zimní přípravy nebyl ideální. Po dohodě s vedením oddílu, jsme nechali začátku jarní soutěže volný průběh a po prvních pěti kolech se rozhodli, co bude dál. Přestože rozjezd nebyl ideální, zkusili jsme hrát o postup.

Jakoby myšlenky svazovaly nohy. Na podzim absolutně neohrožený tým, se jarem protrápil více, než se čekalo, souhlasíte?
Jak jsem již naznačil, herní část zimní přípravy nebyla ideální. Nemoc, zranění, pracovní a rodinné povinnosti nás bohužel doprovázely po celé jaro. K tomu si připočtěte i jiný herní přístup soupeřů, kteří proti nám hráli více odzadu. V neposlední řadě jsme se potýkali s výkyvy  mládí a bohužel ani někteří zkušenější hráči se nepotkali s obvyklou formou.

Že něco není v pořádku, naznačil už úvod, kdy jste ve třech kolech utrpěli dvě prohry…
V tuto dobu jsme měli problémy se sestavením a stabilizací obranné řady. Bohužel se skládáním obrany jsme měli potíže skoro celé jaro. Na inkasovaných brankách ale mají vinu i další hráči. Kvůli jejich nezkušenosti, podcenění dané situace i řekl bych naivitě.

Dokonce jste poprvé prohráli i doma, s nakonec sestoupivším Prosetínem. Shodneme se na tom, že to zavánělo blamáží?
Asi ano. V tomto zápase se nejvíce ukázaly problémy v herní a taktické vyspělosti některých hráčů. Konkrétně mám na mysli bránění při zahrávání standardních situací soupeře.

Tento nevydařený zápas jakoby poznamenal jelenský tým pro celé jaro. Co vy na to?
Jak jsem již avizoval, po celou jarní část nás doprovázely trable různého druhu. To se občas stává. Nejhorší na tom je, že se to týkalo vždy hráče, který začal být přínosem pro naši hru.

Na vlastní kůži jste si vyzkoušeli, co je to nevydařená zimní příprava a jak je důležitá pro jarní sezonu, že ano?
Přesně tak. Ukázalo se, že v našich podmínkách je to základ pro celý rok.

V prostřední pasáži jara jste prohráli hned čtyřikrát v řadě. Sice vždy o gól, ale na první místo jste mohli zapomenout…
V tuto dobu jsme se dostali do problému, který nás provázel celý zbytek jara. Gólově se totiž v podstatě prosazovali pouze tři hráči. Oproti podzimu, kde se to rozložilo na více kluků.

Naopak závěr sezony vám vyšel parádně. Tři výhry vás katapultovaly na druhé postupové místo. Co jste změnili?
Ke zmíněným vítězstvím nám dopomohly dvě věci: stabilizace a výkony celého mužstva jak směrem dozadu, tak i dopředu a střelecká muška Kaňkovského i Štěpánka s přispěním Pecivála.

Oproti podzimu se malinko zhoršil útok, za to v defenzivě to skřípalo pořádně. Jaké jsou toho příčiny?
Přestávali jsme dávat góly jako celek. Opakuji sestavení a stabilizace obrany i zálohy, to byl pro nás problém skoro celé jaro.

Domácí prostředí už nebylo tak rozdílové a rovněž venku jste přestali být postrachem…
Na podzim nám šlo naproti i štěstí. V jarní části soupeři více trestali naše chyby než my jejich.

Je asi pravda, že se chtěl každý na Horní Jelení vytáhnout?
Určitě ano, náš skalp se prý velmi cenil (smích). Bylo to vidět ve všech jarních kolech. Každý soupeř k zápasu s námi přistupoval jiným stylem a vážností než na podzim.

Kolikrát jste si stěžoval na individuální chyby v defenzivě. Kam se vytratila podzimní jistota v zadních řadách?
Nejde jen o obranu, ale o hru celého týmu. U zkušenějších hráčů byl problém s nemocemi, zraněními, pracovními i rodinnými povinnostmi. S herní pohodou se někteří nesešli po celé jaro. U mladších kluků zase sehrál roli rychlý postup do vyšších pater krajských soutěží.

Na rozdíl od podzimní sezony jste také přestali proměňovat šance. Zapomenout se to přeci nedá, nemyslíte?
To ne. Ale třeba odchodem Míry Šmidberského do Jaroslavi, nám chyběly rozhodující góly v poslední třetině zápasů a svěží vítr ve hře.

S výjimkou Štěpánka to gólově zachraňovali zkušení bardi…
U mladých hráčů se ukázala herní nezkušenost. Tedy  až na Štěpánkovu nezměrnou vůli prosadit se herně i gólově. U některých starších borců se herní pohoda a forma usídlily daleko od nich.

Nechtělo někdy ubrat od atraktivní hry a produkovat tzv. antifotbal, který by byl v tu danou chvíli účelnější?
Naše pojetí hry jsme měnit rozhodně nechtěli. I když se tolik nevyhrávalo. Chtěli jsme totiž, aby se diváci, kteří nás neopustili a stále na nás chodili ve velkém počtu, fotbalem bavili.

Můžete zvolit nejlepší a nejhorší zápas jara?
Nejlepší jsme i přes prohru odehráli v Chrudimi. Mladí hráči utkání odjezdili, staří k tomu přidali zkušenost. První poločas byl velice vyrovnaný, ve druhém jsme byli častěji u brány domácích, ale jarní klasikou bylo to, že jsme nedávali góly. Hráči na  obou stranách předvedli důrazný, technický a běhavý fotbal. Nejhorších bylo více:  Pomezí, Prosetín, Srch, Načešice. V nich jsme se potýkali s nesoustředěnost, herní nevyzrálostí či naivitou.

Co vůbec znamená postup pro klub, který se ještě před deseti lety plácal ve třetí třídě a nedávno hrál v okresním přeboru?
To je otázka spíše pro vedení klubu, nicméně dovolím si jeden postřeh. Jsem přesvědčen, že někteří lidé na Horním Jelení si ještě neuvědomili, čeho jsme dokázali bez nákupu posil. Většinou s našimi mladými odchovanci.

Byl vůbec tak mladý kádr už zralý na to, aby vykopal druhý postup v řadě?
Někteří mladí hráči celkově ještě na vrcholový krajský fotbal nedorostli. Každý zaostává v něčem jiném a záleží, jak se k tomu postaví. Na jaře se ukázalo, že výkon celého mužstva, předběhl fotbalové myšlení jako celku. Ale v určitých částech celé sezony se potvrdilo, že mladí na to mají. Jenom potřebují na sobě ještě více zapracovat…

AFK Horní Jelení
Celkem: 2. místo, 26 zápasů, 15 výher, 5 remíz, 6 proher, skóre 77:40, 50 bodů
Podzim: 1. místo, 13 zápasů, 9 výher, 4 remízy, 0 proher, skóre 42:15, 31 bodů
Doma: 2. místo, 13 zápasů, 10 výher, 1 remíza, 2 prohry, skóre 45:16, 31 bodů
Venku: 3. místo, 13 zápasů, 5 výher, 4 remízy, 4 prohry, skóre 32:24, 19 bodů
Nejlepší střelci: 20 – Kaňkovský, 16 – Štěpánek, 9 – Pecivál, 6 – J. Velinský