Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Druhý rok v divizi se Holicím vůbec nepovedl. Nejprvé sedm kol čekání na první vstřelený gól, nakonec jen dvě výhry z třiceti zápasů Výsledek. Ousider soutěže a beznadějně poslední tým tabulky si tento fotbalový ročník doslova protrpěl.
Bilance – doma: 15 1 výhra 2 remízy 12 proher * skóre 11:31 5 bodů.
Bilance – venku: 15 1 výhra 1 remíza, 13 proher * skóre 11:50, 4 body.

Trenér SK Holice FRANTIŠEK DVOŘÁK přišel k týmu až v rozehranné sezoně – v sedmém kole. Zvrat ve výsledcích se však nekonal. Jak se dívá na marný boj svých svěřenců v boji o záchranu? Kde jsou příčiny neúspěchů?

Pocity po psychicky náročné sezoně určitě pozitivní nejsou?
„Jde jednoznačne o nejčernějsi obdobi v mé trenérské karieře. Všem aktérum, hráčům, fukncionářům, ale i nejvěrnějším fandům nezvládnutá situace vzala hodně psychických sil. Před jarními odvetami bych nikdy nepřipustil, že výrazně posílený celek získá jediný bod. Na druhé straně v kompletním složení mužstvo odehrálo pouze dva zápasy a soutěž jsme dohrávali doslova s torzem kádru. Ve dvou zápasech chybělo až osm hráčů základního kádru, tento fakt hovoří za všechny komentáře.“

Kde jsou však příčiny tak výrazného herního propadu?
„Příčin je cela řada. Tak například útočník Myšák, vyhlášený střelec nezaznamenal ani jeden zasah. To nikdo nečekal. Přitom v zimní přípravě mu to střílelo. Druhou významnou příčinou bylo vleklé zranění Dvořáka. Ten prakticky až do konce sezony se dostal do hry jen sporadicky, nebyl fit, nemohl podat stoprocentní výkon, ač vůli měl. To byla velká ztráta ve středové řadě, měl to být klíčový hráč mužstva. Následovala zranění J. Jedličky, T. Kopřivy, Myšáka a J. Velinský… naše hra šla z kopce, Hlavní příčinu neúspěchu však vidím v klubové diplomacii. Tak prakticky neexistovala. Proto se všechny situace, ve který se láme v zápasech chleba se obracely proti nám.“

V některých zápasech byly Holicím nepochopitelně upřeny penalty, bylo to až neskutečně příliš často. Souvisí to se zmíněnou diplomacií.
“Ano, sehráli jsme řadu slušných utkání, ale v osmi jsme prohráli o jediný gól v zápasech, ve kterých jsme měli vyhrát. Upřené penalty byly do nebe volající, v Měcholupech, v Ovčárech, v Kolíně, s Chrudimí… Na druhé straně sporné penalty byly nařízeny proti nám, například doma s Teslou. Bylo však několik utkání, které jsme měli zvládnout i přes nepřízeň osudu, například v Týništi, propadli jsme v Živanicích. Velmi špatná koncovka byla však průvodním jevem v celé sezoně.“

Když se stále prohrává, atmosféra v týmu jen ztěží může být dobrá. Jak tomu bylo v Holicích?
„Kupodivu atmosféra v týmu nebyla krizová, hráči se snažili s nelichotivým průběhem soutěže stále něco udělat. Když na jaře nepřicházely výhry, víra v záchranu klesala. Konečný účet mužstva je hrozivý, na hřišti však každý hrál i o své budoucí angažmá. Bohužel jsme jako celek netvořili vítězný tým…“

Jak vidíte budoucnost holického fotbalu?
„Odchodů bude hodně, jako vážný problém to však nevidím. Krajský přebor je jinou soutěží, pořád tady zůstane řada hráčů, kteří si po dva roky zahráli divizi. Rozdíl mezi divizí a krajským přeborem je výrazný.“

Z Holic odcházíte, máte nějakou trenérskou nabídku?
“Teď si potřebuji od fotbalu spíše odpočinout, ale nová chuť jistě brzy příjde. Chtěl bych bych pomoci Litomyšli, kde bydlim. Nebudete to na trenérském postu, ale spíš na poli funkcionářském, možná ve výboru klubu. Neúspěšná sezona dost srazila moje jméno na trenérském trhu, případný zájem o mé služby pochopitelně poklesne. To je však život…“