Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Povedlo se… Fotbalisté Rosic nad Labem se po nevydařené podzimní části zařadili ke kandidátům na sestup. Ani vstup do jarních odvet týmu nevyšel podle představ. Definitivně si v Rosicích mohli oddechnout až po předposledním kole celého ročníku. Trenér LUBOŠ PILAŘ si s mužstvem prožil řadu krizových situací i jarní vítěznou sérii, která byla základem k záchraně krajské soutěže i pro příští sezonu.

Trenére, když se ohlédnete za celým ročníkem, odpovídá podle vás průběhu sezony konečné desáté místo?
Podle mého názoru jsme zaspali hlavně podzim, kde jsme získali pouze deset bodů. Přes to všechno si myslím, že jsme mohli mít celkem o nějakých šest bodů víc. Ukázalo se, že posílení kádru v zimě bylo kvalitní. Akorát nás opět postihla nějaká zranění a nemohli jsme nastupovat v ideální sestavě. Hráči byli pod tlakem, když se nevyhrávalo. A to všechno se na výkonech podepsalo.

Na jaře jste získali dalších jedenadvacet bodů. Co jste museli změnit před odvetami, aby se bodový zisk takto navýšil?
V zimě se nám povedlo přivést kvalitní hráče. Jedním z nich byl Münzberger, kterého jsem pak musel dávat i na stopera. Původně jsem s ním počítal spíše jinam, aby mohl více podporovat ofenzivu. Ale i vzadu pro nás byl oporou.

Společně s ním se k týmu připojilo i trio zkušených hráčů…
Biško si udělal zranění již 
v zimní přípravě, bylo dlouhodobější, a tak se dostal 
do formy až koncem sezony. Levínský nám pomohl, i když  měl pro změnu problém 
s kotníkem a hrál často se sebezapřením. Kostka nám chyběl zase ve druhé polovině jara. I když neodehráli všechno, tak v některých zápasech předvedli všichni to, co jsem od nich očekával.

Pojďme si projít jarní zápasy. Hned v úvodu byly tři duely odloženy kvůli nepříznivému počasí. Byla to pro vás velká komplikace?
V těchto soutěžích je to vždy problém. Ještě větší, pokud se pak zápasy musí dohrávat ve všední den. Pak je vždy obtížné kvůli pracovnímu vytížení dát kádr na zápas dohromady. My jsme naštěstí dva zápasy odehráli ve sváteční středy. V Krouně jsme pak dohrávali v pátek. Ve dvou případech jsme hráli proti týmům ze spodku tabulky a bylo důležité, že jsme tyto zápasy dokázali vyhrát.

V prvních dvou zápasech jste nevyhráli, navíc jste body odevzdali konkurentům v boji o záchranu (Hlinsko B, Sezemice)…
V zimním období se nám někteří hráči zranili a celkově jsem od zimní přípravy čekal víc. Je za tím více vlivů, ať už futsal nebo tréninková účast. Protože na podzim kluci na tréninky chodili, zatímco v zimě byla docházka slabší. Ale to už je taková daň těchto soutěží.

Pak přišla hubená výhra nad Luží, ale místo toho, aby se tým rozjel, tak přišly opět další dvě porážky. Byla to už krizová situace?
V této chvíli se mi hlavou honily různé věci. Nechápal jsem to, protože soupeři nás velkým rozdílem nepřehrávali, ale prohrávali jsme zápasy vlastní nedisciplinovaností. Dostávali jsme hloupé góly.

Následovala dohrávka proti Miřeticím, kterou jste zvládli a získali zřejmě klíčové body 
k udržení…
To byla velmi důležitá výhra. Byli jsme lepší, ale směrem dopředu jsme stále byli takoví jaloví. Nakonec se 
k nám konečně přiklonilo štěstí a těsně jsme o jednu branku vyhráli.

Rosické mužstvo ožilo a vítěznou sérii natáhlo na šest zápasů. Co bylo hlavním impulsem k tomu, že tým začal vyhrávat?
Každý, kdo dělá sport, tak ví, že na každém výkonu se z velké části podílí psychika. I když jste horší, tak můžete vyhrát a pak vám sebedůvěra narůstá. Pak už jdete do dalšího zápasu s tím, že se nemůže nic stát. Potom se daří a padá to tam. Naopak nám se zase stalo v několika podzimních zápasech, že jsme byli lepší, ale jednou jsme inkasovali a prohráli. Tak jsme poztráceli hodně bodů.

V předposledním kole, kdy jste ještě neměli jistou záchranu, vás doma zaskočila holická rezerva. Ostatní výsledky hrály pro vás a vy jste se před posledním kolem zachránili.
Je pravda, že jsme ještě neměli definitivní jistotu záchrany, ale po pravdě řečeno, to by byla obrovská smůla, kdybychom se nakonec neudrželi. Ta pravděpodobnost už byla velmi malá.

V domácím prostředí jste získali o pět bodů více než na hřištích soupeřů. Venku jste podstatně více branek inkasovali. Jaký byl rozdíl mezi těmito zápasy?
U venkovních zápasů to zkreslují tři zápasy, ve kterých jsme inkasovali osm a dvakrát šest gólů. Na podzim v Holicích a ve Slatiňanech a teď na jaře v posledním utkání na hřišti Načešic. Soupeřům tam často spadlo, na co sáhli. Těmto výkyvům nerozumím.

Nejlepší dva podzimní střelci do hry na jaře nezasáhli. O branky se staralo opět více hráčů, třikrát se trefili Pozdník, Bartoš a Münzberger…
Určitě je lepší, když se góly rozloží na více hráčů. Fotbal je kolektivní sport a pro tým je přínosnější, když branky dokáže dávat třeba pět nebo šest hráčů. Třikrát jsme se trefili i z penalty, od zkušených hráčů se v takových momentech góly očekávají.

Kromě zkušených hráčů v zimě přišel i mladý Bartoš z nižší soutěže, jenž zasáhl do všech třinácti zápasů. Jak se adaptoval v krajské soutěži?
Pro Filipa to byl do I. B třídy velký skok. Je to rychlý hráč, ale potřebuje zlepšit práci s míčem. Po půl roce bylo vidět, že roste a pokud na sobě bude pracovat, tak může v krajské soutěži hrát pravidelně.

Jaký zápas se vám v jarní části nejvíce povedl a který vám naopak vůbec nevyšel?
Na jaře jsme podle mě odehráli dva povedené zápasy. Byl to zápas, proti Slatiňanům, který jsme vyhráli. A potom jsme ještě podali parádní výkon proti Hornímu Jelení, i když jsme prohráli 1:2. Nepovedených zápasů bych našel víc, třeba Hlinsko B a Sezemice. Tam to bylo všechno takové upracované a bez nasazení. To se nám nepovedlo.

Dají se kromě udržení I. B třídy najít na uplynulé sezoně nějaká další pozitiva?
Pozitivem je určitě jedenadvacet bodů, které jsme získali na jaře. Samozřejmě dále převažují negativa. Ale to bych se zase opakoval, zmiňoval jsem se o tom již po podzimu. Hráči si musí uvědomit, že hrají fotbal proto, že je to baví.

Tým vstoupí do další sezony pod vedením nového trenéra. Kam povedou vaše kroky?
Minimálně do zimy nikam a pak se uvidí. Nyní si chci od všeho odpočinout, dát se zdravotně do pořádku a když to dobře půjde, tak si zahrát fotbal alespoň ve třetí třídě. Fotbal mě baví a chci z něho mít radost.


Tomáš Rais