Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Vlastně je toho zase tak moc netíží. Stadion už město pomalu řeší. Starosti se záchranou Pardubicím ve FNL nehrozí, do postupu je nikdo tlačit nebude, 
na ten je pořád čas.

Odměnou za trpělivou práci a piplání vlastních hráčů je po podzimu lepší střed tabulky.
Šesté místo je fajn.

Jednu metu před sebou pořád ale trenér JIŘÍ KREJČÍ má. Chce své mladé borce zase o kus dál posunout, ukázat, že výkonnostně rostou. „Jsme v očekávání, jestli se všechno povedlo vyladit tak, jak jsme si malovali," přiznává lehké mrazení.

Měla napovědět dnešní domácí bitva s rivalem všech rivalů. Jenže řež s Hradcem se konat nebude, start FNL se pro Pardubice odkládá. Tráva hřiště v areálu Pod Vinicí je spíš ve stavu, že by se na ní daly pořádat zápasy v bahně. 
Fotbal rozhodně ne…
A jelikož Východočeši mají příští víkend volný los, kvůli lichému počtu patnácti účastníků v soutěži, prodlouží si zimní přestávku až do 19. března, kdy doma ve FNL hostí Táborsko.

Pauza se vám protáhne a největším tématem zůstává, jak bude fungovat defenzivní čtyřka 
bez zraněného Filipa Kopřivy?
Určitě, jsme sami zvědaví, jak nám to dozadu bude šlapat, jak dovedeme zacelit díru, která nám v sestavě vznikla.

Výběr máte slušný: Šejvl, Pospíšil, Vencl, Kovář, Zavadil, stáhnout se dá Jeřábek… Máte 
s ostatními trenéry stejný názor, jakou alternativu zvolit?
Bavíme se o tom hodně 
a každý máme na věc nějaký náhled. Když se odložilo derby, tak máme ještě nějaký čas navíc, abychom to rozsekli.

Kapitán Jeřábek říkal, že vnímá, jak se tým mentálně posunul zase dál. Vidíte ten pokrok taky?
Chvílemi to v přípravě opravdu tak vypadalo (usměje se). Jen v tom posledním přípravném zápase s Kolínem už to zase tak vidět nebylo. Přičítal bych to ale spíš tomu, že na hráčích je teď taková menší nervozita, předstartovní očekávání. Věřím, že při ostrém zápase to z každého spadne. Jen škoda, že na začátek teď zase budeme čekat.

Vidíte, jak mladý tým před očima výkonnostně roste. To je věc, co vás na téhle práci baví nejvíc?
Ano, to je hodně dobrý, takovou věc každý vidí rád. Pak zase na druhou stranu mrzí, když hráč stagnuje, lámete si hlavu, proč tomu tak je.

Chcete po svých mladících, aby pracovali i na teorii a třeba pravidelně sledovali v televizi Ligu mistrů?
Stoprocentně, říkám jim, že fotbal není jenom o tom, že přijdou na trénink, pak odejdou a vypnou hlavu. Většinou mají ještě školu, takže škola a fotbal, to jsou věci, které mají nosit 
v hlavě a přemýšlet o nich. Třeba i o tom, co jsme dělali na tréninku, co mi trenér říkal, jaké věci po mně chtěl. Koukat na výjimečné hráče v televizi, nebo i starší kluky v mančaftu, to je pak jen obohacuje.

Ťuknete třeba někdy v týdnu, jestli se hráč na velký zápas díval?
Občas se zeptám, jestli viděli nějakou situaci. Ale že bychom jim určovali: Zítra hraje Barcelona, tak musíte sedět u televize? To ne. Je to na nich, aby tyhle věci pochopili sami.

Ale když se pak zeptáte a hráč odpoví, že neví, protože byl někde venku, tak asi úplně spokojený nejste…
Myslím, že takoví tady ani nejsou.

Dřív se sledovala hodně Barcelona, každý si přál být jí aspoň trochu podobný. Jaký je trend teď?
Řekl bych, že pořád stejný. Barcelona se mi třeba líbila úplně nejvíc, když tam hrál Xavi a vedl ji Guardiola. Teď je přece jen už trochu jiná. Dřív tam měli jenom Messiho, teď najednou jsou na hřišti tři takoví hráči, brání v sedmi a tři zůstávají nahoře. Pořád se na ni rád dívám, ale pro mě je teď úplně top Bayern.

Kvůli Guardiolovi…
Ano, mají dominanci na balónu a Němci tomu dají zase něco trochu jiného, co Španělé neměli. Nebojí se střel z dálky, to třeba Barcelona pod ním moc nepraktikovala.

Guardiola tvrdí, že když někam jeho tým posouvá na hřišti míč, je to kvůli tomu, aby přesunul soupeře tam, kam potřebuje. Právě tohle se vám líbí?
Každá přihrávka by měla mít nějaký smysl, jenže tohle je krásná, ale i obrovsky složitá věc. Občas si říkáte, že každý si tam běhá, kde chce a někam nahraje. Omyl, všichni mají přesně určené, kde se mají pohybovat, to je přísná organizace. Všechno je těžce pod kontrolou trenéra. V koncové fázi pak přijde nadstavba, kreativita každého hráče a jeho individuální výjimečnost.

Je možné nadrilovat přechod do útoku, jaký má Bayern, i v Česku?
Proč by to nešlo? Říkám, že fotbal je pořád stejný, je jedno, jestli hrajete okres, nebo první ligu. Na podstatě se nic nemění. Jenom je třeba pomalejší, případně jinak technicky a takticky vyspělý. Česká liga je jinde než španělská a německá liga, takže se tam zase potkávají méně kvalitnější mužstva, která sice tu samou věc zkoušejí, ale není to úplně to samé.

Kdo vám v českých podmínkách Guardiolovu filozofii nejvíc připomíná?
Třeba na Dukle vidíte, že jde takhle hrát i tady. Chtějí být na míči, hrají přes gólmana, 
on musí umět nohama… Oni takovou filozofii mají.

Dá se něco podobného převést 
i do Pardubic? Tým máte dlouho stejný, mohl by soupeře přehrávat systémem a sehraností…
Určitě dá, na druhou stranu na to potřebujete mít typy, jinak to je sebevražda. Když se podíváte na Barcelonu, tak má vzadu Piquého, který je skvělý hlavičkář, výborný v taktice i v rozehrávce. Abyste takhle mohli hrát, musíte mít vhodné hráče. Což někdy může být problém.

Dokonale naučený systém nemůže technické nedostatky plně nahradit?
Když se budeme bavit o obranné fázi, tak třeba jo. Ale když budete chtít hrát takhle dopředu, potřebujete perfektní první dotek, kvalitu. Jiné možnosti mají ve Spartě a ve Slavii, jiné máme my. Ale rádi bychom se trendu přiblížili taky.

Zkoušíte i vy třeba nadrilovat určitou fázi hry?
Nějaké akce, které stále opakujeme, tam máme.

Třeba založení útoku, jak se stopeři roztáhnou do stran, mezi ně se zatáhne střední záložník a ostatní se na hřišti posouvají podle předem dané šablony?
Ano, je to jedna z variant. Snažíme se zkrátka některé věci opakovat, aby je kluci dostali pod kůži.

Ale musí tomu hlavně sami věřit, ne? Jsme v Česku, stačí něco zopakovat třikrát a hráč kroutí očima, že už to přece umí…
To je klasika. Na některých vidím, že si říkají: Ježiš, už zase… Ale je to nutné. Na druhou stranu je ovšem potřeba trefit přesně míru a nepřehánět to.

Jsou o trpělivém nácviku i standardní situace?
Jsou, když z ní inkasujete, je to problém. Můžete se na ni nachystat, míč je v klidu. Všechno je o osobní zodpovědnosti. Když padne gól, tak většinou proto, že se někdo vykašle na svoje úkoly, nebo někde zaspí. My jsme měli třeba na podzim vršek docela pokrytý, Kopřiva hrál při vysokých míčích stěžejní úlohu. Teď to budeme mít možná trochu složitější.

A jsme zase na začátku. Kopřiva zkrátka bude chybět…
Bude, hráč základní sestavy, který patří do osy týmu, je pryč a bohužel kvůli přetrženému přednímu zkříženému vazu v koleně docela na dlouho. Je na nás, abychom to nějak vyřešili.