Přesně kvůli tomu do Pardubic v létě 2012 přišel.

Až jednou zabalí kariéru klubová legenda Shejbal, brankoviště bude jeho. Stalo se. Teď  LUDĚK FRYDRYCH (27) prožívá své nejlepší druholigové období. Stříbrný medailista z MS fotbalistů do 20 let z roku 2007 válí.
Na jaře nedostal ani gól. Série bez obdrženého gólu? I s podzimem 412 minut.
Takovou dobu se nemusel otočit a zklamaně vylovit míč ze sítě. „Celý tým hlavně dobře brání. Díky tomu já těch těžkých situací v zápase tolik nemám," odmítá pochvaly.
Ale nenechte se nachytat. Bezchybná jednička má velkou zásluhu na tom, že se Pardubice mohou v tabulce dívat strmě vzhůru. Jsou osmé, ale od třetího místa je dělí pouhé tři body…

Mají vychytané nuly pro gólmana velký význam?
Abych se přiznal, nějak zvlášť je neřeším. Mnohem větší radost mám, že děláme body a v prvních třech jarních kolech se nám podařilo vyhrát. Naposledy na Vltavínu jsme urvali remízu, takže hlavně, že nám roste účet v tabulce.

A všechno s nulou vzadu…
To je třešnička, sladká odměna navíc.

Ale hlavně ji nepřeceňovat. Jestli to chápu správně.
Ano, mám radost, že góly nedostáváme. Rozhodně to není jenom nějaká moje vizitka, ale spíš vysvědčení pro celý tým. Fungujeme jako celek.

Držíte šňůru 412 minut bez inkasovaného gólu. Těší vás osobně na ní alespoň fakt, že nic nebylo zadarmo a musel jste pár těžkých zákroků, třeba dva naposledy s Vltavínem, vytáhnout?
Když něco chytím, tak nula pro mě nějaký význam asi má, je to něco jiného, než když jenom celý zápas v bráně odstojím. Ale znovu říkám, celý tým dobře brání. Díky tomu já těch těžkých situací v zápase tolik nemám, maximálně dvě, a to už musí být.

Když sází útočník góly, roste jeho sebevědomí. Platí něco podobného i o brankáři, který si čárkuje čistá konta?
Snažím se připravovat na každý zápas úplně stejně, nemá smysl řešit, co vás potkalo před týdnem. Ale na tomhle něco asi bude, když nedostáváte góly, cítíte větší pohodu.

Je pro vás bezgólová šňůra
i satisfakcí za podzimní karambol na hřišti Táborska, kde jste za prokopnuté dveře vyfasoval červenou kartu a  pak několikazápasovou stopku?
(usmívá se) Jo, jsem vážně rád, že se taky už mluví o něčem jiném než jenom o těch mých prokopnutých dveřích v Táborsku. Stejně to ale beru tak, že pořád ještě mám klukům za ten podzim co vracet. Doufám, že tuhle šňůru ještě pořádně natáhneme.

Třeba do 12. dubna, kdy přijede do Pardubic právě Táborsko. To by byla dobrá odveta, ne?
Rozhodně by to nebylo špatné (usmívá se). Každý zápas, ve kterém bude nula, znamená minimálně bod pro nás, čím víc nul, tím bude bodů víc. Jednoduchá rovnice.  Dopředu si něco vytvoříme vždycky, tak snad nám to tam začne zase padat. Naposledy s Vltavínem to sice bylo takové slabší, ale i takové zápasy jsou.

Na jaře jste dosud nepotkali žádný z top týmů druhé ligy. Vážně je reálná síla Pardubic taková, abyste pokukovali po třetím místě?
Rozdíly ve druhé lize jsou tak malé, že buď  hrajete o padáka, nebo o čelo, nic mezi. Jo, sice jsme teď  hráli s mančafty, které se pohybují dole, ale všechny o něco hrají. Jde jim o budoucnost a rozhodně nebývá pravidlem, že každého, 
v uvozovkách, outsidera porazíte. Jsme moc rádi, že se nám podařilo tyhle soupeře zvládnout a teď přijdou další, kteří míří výš a ukáže se, kam můžeme mířit my.

Když týmy ze suterénu na Pardubice ještě na podzim vyrukovaly s totálním betonem, často měly problém tuhý val překonat. Tady jste teď silnější?
Když jsme museli hrát do plných, tak jsme takové utkání zvládli. Měli bychom mít teď  větší sebevědomí, uvidíme, jak nám pomůže do zbytku sezony.

Stejně ale z Pardubic zní: „Koukáme se dolů, hlavně se zachránit." Není na čase sebevědomí ukázat a zakřičet něco o třetím místu?
Myslím, že bodů máme dost na to, abychom o sobě říkali, že jsme v klidném středu. Když se bude dařit dál, můžeme se koukat výš a výš.

Zase se ale držíte dost při zdi. Co Pardubicím chybí k tomu, aby měly myšlení jako Hradec, který se s ničím moc nemaže 
a na rovinu hlásí, že si jde pro postup?
On se chce hned vrátit do Gambrinus ligy a dělá pro to asi  všechno. Mají i úplně jiný kádr než my, na hostování přivádějí hráče z celé republiky. Tady je filozofie fotbalu zatím trochu jiná. Tohle je asi to hlavní. Základním cílem tady je, abychom se co nejdřív zachránili a pak platí, že čím výš skončíme, tím to bude lepší. V Pardubicích žádný tlak na postup není. A že to vyhlašuje Hradec? Možná si ho kvůli tomu sám na sebe zbytečně dělá.  Otázka pak je, co tam bude dělat bez stadionu, ale to je otázka Hradce, ne moje.

Vám ale stadion Pod Vinicí pomalu padá na hlavu taky. Město se navíc do přestavby Letního stadionu příliš nehrne. Sledujete se spoluhráči, jak se situace (ne)vyvíjí?
Jasně, že ano. Zajímá nás to, každý z nás by si určitě přál, aby v Pardubicích vyrostl důstojný fotbalový stadion, který by přitáhl i víc lidí. Bez kloudného zázemí nemá smysl se cpát nahoru.

Hrát pak ligu v jiném městě nemá moc smysl, což je vidět na příkladu Znojma. Je to tak?
Chybí pak duch daného města. Ale my to neovlivníme. Můžeme tak maximálně podávat co nejlepší výkony na hřišti a přitáhnout fanoušky na fotbal touhle cestou. A na jaře se tohle docela daří. Lidi 
s námi začali jezdit i ven, jsou slyšet, to je velká paráda.

Pravda, i divadelní atmosféra 
v Pardubicích začíná být minulostí. Zní to skoro neuvěřitelně, ale na vašich zápasech
je „kravál"…
Slyšel jsem, že došlo k nějakému spojení fanouškovských skupin z jiných sportů. V kotli je lidí najednou víc a povzbuzují celý zápas. Tohle nás mile překvapilo, hned se hraje jinak. Velký dík jim patří také za venkovní výjezdy. Hradec má podle mě hodně dobré fanoušky, ale ve druhé lize máme i my jedny 
z nejlepších.