Po podzimu devátí, teď osmí. Takže na první pohled žádný extra velký progres.

Ale přeci tam je. Pardubičtí fotbalisté se oproti podzimu posunuli o dost nahoru.
Druhý pohled? Třeba ten, že na jaře odehráli o dva zápasy méně a udělali o jeden bod víc. Teď to hlavní: přestali vypadat tak, že chtějí všechny v ochozech buď uspat, nebo otrávit. Deník nabízí analýzu, co vězí za jarním zmrtvýchvstáním.

1. Sparta otevřela oči
Spolupráce s letenským klubem skončila katastrofálně. Kouč Hašek se nedovedl adaptovat na pardubické poměry, příliv „rudých hochů" pořádně rozšteloval poměry v kabině.
Jak mohla podzimní taškařice pomoci na jaře?
Úplně jednoduše. Do minulého léta si byli všichni svým místem až moc jisti. Hráčům, i celému realizačnímu týmu ale došlo, že fotbal není jen o srandě a pohodě. Majitel chce výsledky. Pokud je nemá, má právo do týmu říznout a klidně ho celý vyměnit, když bude chtít.
Na jaře se tým přestal bavit, ale začal makat. Jen si vzpomeňte na loňskou mizérii. Jen, co se Pardubice zachránily, šla výkonnostní křivka prudce dolů. Letos nikdo nevypustil jediný souboj, proto se sbíraly body až do konce.
Hráči si uvědomili, že hrají nejen o prémie, ale hlavně o triko pro další sezonu.
Martin Hašek měl totiž v jedné věci pravdu, říkal, že pokud uchopíte porážku pozitivně, může být prospěšná. Poučení z nepovedené fúze zní jasně: „Nikdo není nenahraditelný. Budeme hrát tužku? Tak můžeme jít čutat do Živanic."
A sparťanská lekce prospěla i vedení. Teď i management moc dobře ví, že když začne na zdravý strom roubovat shnilou větev a ještě násilím, může zabít celou úrodu… Tohle se do budoucna bude hodit. Říká se, že co nezabije, posílí. Tady to bylo o fous. Ale teď je klub silnější než rok zpátky, hlavně uvnitř. Dál bude makat na výchově svých hráčů, už nikdy se nestane něčí farmou.

2. Jiří Krejčí
Trenér vyspěl.
Dva roky zpátky to vypadalo, že Martin Svědík bude pro Pardubice nenahraditelný, teď už to neplatí. Jiří Krejčí se jeho práci minimálně vyrovnal.
Čím? Získal nadhled.
Když teď tým prohraje, už nepřipomíná nerudného a protivného chlapa jako před rokem. Dovede rychle analyzovat příčinu porážky, věcně se o ní bavit a poučit se.
Navíc týmu vládne pevnou rukou. Mladé drží pod krkem, aby neskákali moc v oblacích, ale zároveň dovede být férový. Odmlouvat si mu nedovolí ani mazáci Jeřábek nebo Kudrna.
Má kuráž posílat na hřiště teenagery, to se taky cení.
Navíc změnil styl hry. Dlouhé roky se říkalo, že Pardubicím sedí jedině to, že zalezou a čekají na brejk. On vysunul aktivní obranu víc nahoru, jeho hráči už jen nečekají na chybu, ale chtějí míč získat. Na tenhle způsob boje se i mnohem lépe kouká.
Snad se nebude opakovat „akce Svědík" a Krejčího Pardubicím nikdo nějakou chvíli nevyfoukne, práci si tady rozdělal hodně zajímavě.

3. Kápo Jeřábek
Nakonec ten hráč s dvěma stovkami startů v první lize potřeba vůbec nebude. Nahradí se z vlastních zdrojů.
Jan Jeřábek definitivně vyspěl z kluka z Prachovic v lídra Pardubic.
Na hřišti je v devíti z deseti případů nejlepší, to je už klasika, ale největší pokrok udělal jako šéf. Stal se postavou, která Pardubicím chyběla, co odešel do důchodu stoper Prorok. Ostatní si vedle něj viditelně víc věří. Nechají se od kapitána bez reptání i vyhubovat, protože vědí, že má pravdu.
A co je na něm nejbáječnější? Je mu teprve jedenatřicet. Tři, čtyři roky v top formě může ještě vydržet. Pak se zatáhne do stoperské dvojice, kde bude vládnout ještě dalších pár let.

4. Objev Kopřiva
Trenér Krejčí demonstroval svůj čich na hráče. Když se před rokem a půl v zimě zranil Filip Kopřiva, měl z toho pořádně zamotanou hlavu.
Kvůli tomu, že vypadl jeden vysoký dvacetiletý kluk s nulovými zkušenostmi? Přesně tak.
Věděl, co v něm je. A mladý stoper se na jaře ukázal.Vzadu funguje jako protiraketový deštník, většinu nebezpečí ze vzduchu stáhne na sebe. Když přijde nouze nejvyšší, vytáhne se dopředu a škodí tam. Nezapomenutelný je jeho výkon proti Ústí nad Labem. Dvěma góly otočil v posledních minutách výsledek na 3:2.
Jestli po někom budou pokukovat kluby z první ligy, tak hlavně po něm.