Jako na houpačce. V jejich případě spíše na centrifuze… Fotbalisté Starého Hradiště dlouho aspirovali na nejhorší celek jarní části. Pak se však zmátořili, rozjeli a mohli jen litovat, že soutěž skončila. Hrát se ještě nějaké to kolo, tak při své formě mohli postoupit do krajského přeboru. Trenér JAROSLAV MUDROCH je ale se šestou příčkou spokojen.

Pane trenére, oproti podzimu jste si pohoršili jak tabulkově, tak bodově. Proč?
Nevyšel nám závěr přípravy a slabší formu si někteří zkušení hráči odnesli sebou do úvodních jarních kol. Pro nás je podstatné, že jsme měli výbornou druhou polovinu jarních odvet, která nás vytáhla až k šesté příčce.

Mohlo být podstatně hůře. V první polovině jara jste získali pouhé dva body…
Ano, kdekdo to s námi viděl černě. Dokázali jsme však najít a odstranit příčiny a včas zabrat. Výsledkem bylo zlepšení oproti předešlé sezoně o tři místa.

Nakonec vás dvanáct bodů v řadě ve druhé polovině jara katapultovalo zpátky do horní poloviny. Co jste proto udělali?
Stabilizovala se sestava a museli jsme udělat nějaké nucené změny v kádru. Po tom všem jsme začali zvedat hlavy, ale už bylo jasné, že ztrátu na postupová místa není možné dohnat.

Kamenem úrazu se pro Staré Hradiště se stali zápasy s lépe postavenými týmy. Prakticky jste na jaře nedokázali porazit nikoho v tabulce nad vámi. Jaké pro to máte vysvětlení?
V této soutěži můžete vyhrát nad kýmkoli, prohru můžete schytat také od každého. My jsme odehráli derby na začátku jarních odvet, kdy jsme nepůsobili jako tým. V této době bychom prohráli s každým, takže tomu až takový význam nepřikládám. Daleko těžšími soupeři mohou být naopak ty celky, které hrají o bytí a nebytí. V utkáních s nimi jsme odvedli obrovský kus práce. Okresní rivalové, kteří skončili v tabulce nad námi, měli potíže s těmi týmy, které my zvládli.

Doma už pro Hradiště není doma. Až desáté místo v tabulce. Čtyři prohry a tři remízy. To už je dost, souhlasíte?
Souhlas. Doma nejsme tak výrazní, jak bychom si představovali, už delší dobu. Možná, že bychom se mohli před domácím zápasem malinko projet a navodit atmosféru venkovního mače (úsměv). Letos jsme to ale mohli napravit, velký vliv na tom měl nepovedený začátek jara. Ale také složení kádru, v němž nám chybí silnější střed hřiště pro kombinaci nutnou na domácí hřiště.

Za to vaše bilance venku je solidní. Pět výher a dvě remízy. Tedy podobně jako doma. Je vám jedno, kde hrajete?
Věřím, že kdyby došlo ke změnám v kádru již před jarními odvetami, tak by bylo konečné umístění možná ještě lepší. Ale to jsou jen takové úvahy. Nehrajeme přeci první ligu, aby někdo z výkonnostních důvodů nuceně končil, to by postrádalo smysl úrovně této soutěže. Přeci jde také o přátelské vazby mezi lidmi, jít si v týdnu zasportovat a starosti a povinnosti v tu chvíli hodit za hlavu. Body nejsou vše. Každopádně raději hrajeme doma, než se někam trmácet.

Po podzimu jste se pyšnili druhou nejlepší obranou v celé soutěži. To už zdaleka neplatí. Dostali jste o osm branek víc a klesli na šestou pozici…
Je to tak, na začátku jara jsme inkasovali hodně laciných branek. Chyby opakovali stále ti samí zkušení hráči. Díky vydařené druhé polovině jarních odvet jsme si zase oproti minulým sezonám zlepšili poměr vstřelených a inkasovaných branek. Tyto detaily ale asi nikoho nezajímají. To je námět na hlubší analýzu, která poslouží hlavně mně. Pro nás je ale podstatné, že jsme se z těžké krize dostali.

Podle psaného rozestavení jste jako jedni z mála hráli na tři útočníky. Osvědčilo se to?
Máme hodně brejkových hráčů. Nemluvil bych přímo o hře na tři útočníky. Není to tak, že by si Mudroch něco vymýšlel. Někdo musel ze shora prostě zavírat strany, o dalšího hráče se doplní střed, který nemáme tak silný, nutné bylo zkracovat hřiště atd. Při defenzivní činnosti jsme se museli posouvat do rozestavení 4-5-1. To je i jeden z důvodů, proč to vypadá venku obstojně. Více se využije brejkových příležitostí. Například Götze, Tesnera, Hýska, Vykoukala, Stefanova nebudu stavět do středu. Byla by to i škoda. Jejich přednosti jsou jiné, využitelné hlavně v útočné fázi nebo na stranách. V naší situaci se nám toto rozestavení osvědčilo.

Šest týmů z našeho okresu skončilo na prvních šesti místech. O čem to podle vás svědčí?
Jednoznačně to ukazuje to na sílu mužstev z pardubického okresu.

Nelitujete toho, že jste nevyužili možnosti se čtyřmi postupujícími do přeboru. To se už dlouho nemusí opakovat, nemyslíte?
Tato situace je absurdní. To spíš vypadá jako reorganizace soutěží. Kdybychom ale skončili na prvním místě, tak bychom měli z postupu pochopitelně velkou radost. Nemáme ale čeho litovat. Zasloužili jsme si to, co máme.

Na druhou stranu po obměně kádru asi není šesté místo neúspěchem, viďte?
Přesně tak. Bereme to tak, že jsme se v tabulce posunuli o tři místa výše. Ale ne po obměně kádru, nýbrž po jeho zúžení uprostřed jarní části. A výsledek z loňského ročníku jsme významně zlepšili. Takže dá se říci: konec dobrý, všechno dobré…