Náklady fotbalistů? Většinou jdou na mládežnické celky

Pokud budete s někým diskutovat o pardubickém fotbalu, zřejmě se vaše řeč stočí na A-tým a tématem bude jarní stíhací jízda za vedoucí Chrudimí v České fotbalové lize. Jenže…

V klubu se ani zdaleka vše netočí jen okolo tohoto týmu. Hlavním těžištěm práce v FK Pardubice jsou totiž mládežnické kategorie.

I sportovního ředitele klubu Víta Zavřela přehlížení tohoto faktu trochu zlobí. Skutečnost je taková, že těžiště práce FK Pardubice je právě u mládeže. „Je to velká škoda, ale nejde jen o reakci veřejnosti, mám obavu, že podobný je i pohled městských zastupitelů,“ tvrdí Zavřel. „Když vidím, kolik máme týmů, jak velkou máme mládežnickou základnu a kolik jí ve spolupráci s rodiči věnujeme prostředků a času, tak mě mrzí, že to jen málokdo ocení a vnímá.“ Čísla hovoří jasně. Z devatenácti mužstev tohoto klubu jsou jen tři v kategorii dospělých, ve všech ostatních se po trávnících prohání hráči v mládežnických týmech.

Často se hovoří o tom, že mladých sportovců ubývá. To nejsou planá slova, ale fakt, se kterým se potýkají všechny sporty. Přesto se v FK Pardubice daří lákat ke sportu stále víc dětí. „Neděláme jeden náborový den v roce, ale prezentujeme, že nabíráme kluky do přípravek průběžně, během celého roku,“ říká Martin Shejbal, veřejností vnímaný zejména jako brankář A-týmu a ikona pardubického fotbalu. A právě on působí jako šéftrenér přípravek, tedy u nejmladších hráčů, kteří ho mají jako sportovní vzor. „Zájem hrát u nás je velký, třeba jen přes zimu mi volala více než desítka rodičů a všichni projevili zájem, aby jejich potomek u nás hrál.“

FK Pardubice klade velký důraz na práci právě s těmi nejmenšími. „Nejmladší kategorií, kterou v klubu máme, jsou hráči narození v roce 2007, takže hodně mladí kluci,“ usmívá se Shejbal. Toho velmi těší, že u těch nejmladších působí jako trenéři i hráči z A-týmu, což je pro děti velmi motivující. „U kluků, jako jsou Petr Kudrna, Vojta Kakrda, nebo z B-týmu Honza Baldrych, mám záruku, že se naši mladí budou dál rozvíjet a budou dostatečně motivovaní,“ nešetří chválou. „Obrovsky si u nich cením toho, stejně jako u dalších trenérů, že svou činnost vykonávají za pár korun. Na vyšší ohodnocení nemá klub prostředky, celkový provoz mládežnických týmů je velmi nákladný.“

Že výchova mládeže nestojí pár korun, je jasné každému, kdo se někdy o mladé sportovce, a nemusejí to být nutně jen fotbalisté, staral. „Když sleduji, kolik nadšenců se tomu věnuje většinu dnů v týdnu a jezdí s mládežníky na utkání po celé republice, je mi líto, že podpora z města neodpovídá kvalitě a šíři naší mládežnické základny,“ lituje Vít Zavřel. Přitom náklady na práci s mládeží jsou největší položkou v rozpočtu FK Pardubice.

Nejvíc prostředků tedy nejde do hvězd týmu dospělých, ale právě do zajištění činnosti přípravek, žáků a dorostenců.

Zajímají vás čísla? Z klubového rozpočtu, který se pohybuje ve výši okolo 16 milionů korun, jde téměř 9 milionů právě na činnost mládeže a na údržbu areálů, které má fotbalový klub pro výchovu mládeže v pronájmu. Příspěvky rodičů na činnost mládeže činí ročně celkem 1,35 milionu, dotace od FAČR a ČSTV jsou ve výši 1,15 milionu. Nutno ale říci, že i město Pardubice přispívá na činnost mládeže, ale většina z příspěvku 1,7 milionu korun jde na provoz (nájemné, energie a údržbu) areálů v Ohrazenicích a Ďolíčku, které jsou jeho majetkem. Nicméně tento příspěvek ani zdaleka nepokrývá reálné náklady, které na provoz fotbalový klub vynakládá. A zbývající prostředky, ve výši více než 4,5 milionu? Tuto částku dorovnávají z drtivé většiny majitelé klubu.

„Byli bychom rádi, kdyby podpora z města byla vyšší. Mohli bychom posunout fotbal v Pardubicích na nejvyšší možnou úroveň a to by bylo pro mládež motivující.“

„Nebudeme zastírat, že nám jde o to, aby příspěvek města na činnost mladých fotbalistů byl vyšší, než doposud,“ říká předseda klubového představenstva Vladimír Pitter. „Patříme ke klubům s nejširší mládežnickou základnu ve městě, to ale s sebou nese velké náklady. A my nechceme jít cestou, při níž bychom rodičům razantně zvedali členské příspěvky,“ odmítá dál zatěžovat rodiče, kteří kromě svých financí věnují činnosti okolo provozu mládežnických týmů spoustu volného času. „Navíc je potřeba nastavit spravedlivý přístup ke všem sportům,“ zdůrazňuje Pitter. „Ve městě funguje systém, při němž se sportovním klubům hradí 90% nákladů na pronájem městských zařízení. Proč mají ale nájemci hokejové ČEZ Areny další výhody? My si musíme v pronajatých městských areálech hradit náklady na jejich správce, veškerou údržbu a drobné opravy, zatímco všichni, kdo se starají o provoz haly využívané hokejisty, jsou placení z městských peněz?,“ klade otázku.

(rk)