Že bude nováček fotbalové I. A třídy šlapat vodu? Kdo si to myslel, utopil se! Přelouč od prvních temp nasadila kraul a do podzimního cíle dorazila na třetí příčce. Plavčík VÁCLAV SLAVÍK mohl nechat záchranný kruh pověšený na hřebíku. Jeho plavecká parta se ráda prohání především ve svém bazénu.

Nováček soutěže a hned je nejlepší z celého kvarteta zástupců pardubického okresu. Jaký je základní stavební kámen vašeho úspěchu?

 (vypálí) V sehranosti. Kluci a já jsme spolu už tři a půl roku. Muselo se to zákonitě projevit na našich výsledcích. Nikdo prakticky neodešel a tenkrát mladí hráči jako Koch nebo Cichra dozráli.

Využili jste toho, že vás až na týmy z okolí Pardubic nikdo neznal?

 Určitě. Byl rozdíl v jednotlivých fázích podzimu. Zatímco v srpnu, v září jako by nás nebrali soupeři tolik vážně, tak po její polovině už bylo cítit, že si na nás dávají pekelný pozor.

V loňské sezoně jste hráli I. B třídu, v letošní I. A třídu. Můžete obě soutěže porovnat?

 Mančafty z popředí I. B třídy jako AFK Chrudim B, Prosetín či Horní Jelení by mohly hrát ve středu či dolní polovině I. A třídy. Ale na týmy typu Cerekvice či Heřmaňáku by neměly. Vyšší soutěž je fotbalovější i rychlejší. Na všechno je méně času

Před startem sezony jste nahlas neuvažovali o horní polovině tabulky…

 Je pravda, že jsme se pasovali spíše do té dolní. Musím přiznat, že z umístění jsme mile překvapeni. Do soutěže jsme opravdu zapadli rychle.

Strašákem pro soupeře se stalo vaše domácí prostředí. Ze sedmi zápasů jste podlehli pouze starému známému ze Starého Hradiště. V čem je kouzlo vašeho trávníku?

 Známe ho jako vlastní boty (chechtá se). Ne vážně. Naše síla je v kombinační hře. Kluci mají technický fotbal zažitý už od žáčků. Pokud nám soupeř umožnil kombinovat, měl s námi těžkou práci. Jenže ve druhé polovině podzimu už k nám protivníci jezdili betonovat. Když se někdo zakopal před vlastní šestnáctku, už jsme se o hodně méně dostávali do šancí. Nejsme mančaft, který by uměl hrát do plných.

Vaší cennou devízou bylo to, že jste usilovali o vítězství do posledních okamžiků. Souhlasíte?

 Přesně tak. Názorně to kluci předvedli v utkání se silnou Litomyšlí, když v poslední desetiminutovce včetně nastavení otočili vývoj skóre. Takovou tu zarputilost a hlad po úspěchu mají zažité z mládežnických let a I. B třídy.

Venkovní zápasy už vám ale tolik radosti nepřinesly. Čím to?

 Celý kalendářní rok 2010 nám to vůbec venku nešlo. Ať už na jaře v I. B třídě nebo teď na podzim ve vyšší soutěži. Na hřištích soupeře jsme si nevypracovali tolik možností ke skórování. A když ano, tak jsme je neproměnili. Proto jen pět vstřelených branek. Na druhou stranu ale musím říci, že jsme měli venku těžké soupeře. Šest bodů vypadá opticky málo, ovšem prohráli jsme jen dvě ze šesti utkání.

Trápilo vás ještě něco kromě střílení branek v cizím prostředí?

 Ale ano. Zkraje podzimu jsme měli poměrně značné problémy v obraně. Letní přestávka byla dost krátká a adaptace obránců je delší proces než třeba útočníků. A trochu mi ze začátku chyběl v naší hře šmrnc. Poslední věcí, která mi přidělává trochu vrásky na čele je ta, že kvalitou je nás na I. A třídu tak dvanáct. Máme sice širší kádr, ovšem patnáctý, šestnáctý hráč už takovou nemá.

Určitě máte v zásobě také něco, za co byste své svěřence pochválil…

 Nepochybně. Když se nám daří, máme velmi rychlý přechod do útoku. Spokojen jsem také s defenzivní činností celého mužstva. Vysokou známku zaslouží obrana a tu nejvyšší gólman Poříz. Tomu podzim vyloženě sedl.

FK Přelouč

Podzim

3. místo: 24 b. (7 3 3), skóre 21:12

Doma

1. místo: 18 b. (6 0 1), skóre 16:6

Venku

7. místo: 6 b. (1 3 2), skóre 5:6

Nejlepší střelci

8 – Koch, 3 – Cichra, 2 – Hladík, Janecký, Ulrych