Milionová výhra aneb za FK Pardubice hraje Daniel Alves… A vůbec nejde o peníze a už vůbec ne o brazilského reprezentant toho času ve službách Barcelony. Přední tým ČFL v zimě nalákal do svých řad fotbalistu jménem DAVID NOREK. Pro většinu lidí muže s neznámou tváří. A ten ji po pěti kolech jarní části odkryl: moderní typ obránce, který dělá vzadu minimum chyb a ještě výrazně podporuje útok.

Protivníci, kteří s ním měli co do činění, už mu také vymysleli přezdívku. Stačí vyměnit první písmeno v jeho příjmení. Pardubický „Dani“ je totiž vysává do morku. A on sám se vždy na hřišti dokáže vyždímat do morku kosti.  To naposledy pocítily Kunice, které Pod Vinicí prohrály 1:2.

Davide, máte za sebou pět kol v dresu Pardubic. Jak zatím hodnotíte nové angažmá?
 Do Pardubic jsem šel proto, že hrají na špici ČFL. Slyšel jsem o dobré partě i podmínkách. Vše se potvrdilo.

Trenér vás postavil na levou obranu a vy už jste na tento post nikoho ani na minutu nepustil. Pro nového hráče asi nemůže nastat ideální stav, viďte?
 Určitě. Jakmile cítíte důvěru od trenéra, je to  ještě lepší, než když musíte své výkony někomu neustále dokazovat. Snažím se jeho i kluky nezklamat. Do Pardubic jsem šel s cílem pomoci týmu k co nejlepšímu umístění.

Vůbec celá obranná čtveřice, včetně benjamínka Šejvla, nastupuje v neměnném složení. Je to výhoda?
 Tak samozřejmě. Proti Kunicím jsme spolu odehráli už pátý zápas. V prvních třech jsme pomohli k čistému kontu. Máme plný počet bodů, myslím si, že jako čtyřka fungujeme dobře (mrkne).

Hrajete na straně s vyhlášeným technikem Rešetárem. Dá se vůbec neútočit?
 (úsměv) Reši je zkušený borec. Mně navíc nikdy nedělalo problémy zaútočit a navíc mě to baví. Takže si spolu umíme vyhovět.  Když vyjedu, Lukáš zůstane za mě nebo naopak.

To jste potvrdil i v utkání proti Kunicím. Předvedl jste několik slibných náběhů, ovšem finální centr už tak přesný nebyl…
 To je pravda. Ale neviděl bych v tom nic zásadního. Třeba v Mladé Boleslavi mi to vyšlo. Proti Kunicím jsem trefoval protihráče a podobně.

Kromě toho, že umíte zavelet do ofenzivy, vám nečiní problémy chytat útočníky soupeře. Máte snad dvojí plíce?
 Snažím se trénovat i o něco navíc. Abych zvládal nabíhat dopředu a poté se vrátit. To moderní bek musí. Podívejte se třeba na Daniho Alvese. Ten stále lítá nahoru dolů.

V utkání s Kunicemi se váš tým pracně dostal do vedení, aby záhy přišla studená sprcha v podobě vyrovnání. To by se stávat nemělo, nemyslíte?
 Hm. To by se stávat nemělo. Po vedení se to chce semknout a pět, deset minut odolat. Místo toho abychom byli na koni, dostaneme hned gól. Naštěstí jsme se z toho  vyhrabali.

Původně jsem si připravil otázku, že ještě můžete být rádi za bod. Kunice totiž měly po vyrovnání tlak a v jednu chvíli jste přežili klinickou smrt. To vás tak srazil vyrovnávací gól?
 To ani ne. Nesmíme přehlédnout fakt, že Kunice mají velmi silný a zkušený tým. Chvíli nás zmáčkly, ale naštěstí nás podržel parádním zákrokem Martin Shejbal. Na druhou stranu i my jsme měli ve druhém poločase dvě, tři gólové šance. Furt jsem věřil, že vsítíme vedoucí branku.

V pardubickém mužstvu jsou čtyři hráči s křestním jménem David. Neotáčíte se všichni, když na jednoho z vás zakřičí trenér Svědík?
  Je to opravdu specifická situace. Všude, kde jsem působil, byl se mnou maximálně ještě jeden David. A tady taková úroda. Na Pardubicku asi oblíbené jméno (směje se). Ale je to celkem v pohodě. Přibyl je Příba, Hudec je Hudy, já a Petrus zase Dave.

Jako jediný ze všech hráčů z pole jste nastoupil v rukavicích. Přitom pamatujete časy v severočeském Jablonci nad Nisou. To vám tak vadí zima?
 Zimu nemám rád. Hned mi omrznou konečky prstů na rukou i na nohou. Lépe se tak cítím v teplejším počasí.