Inventář nebo také starousedlík. Žádný z týmů pardubického okresu nehraje na krajské úrovni jednu soutěž tak dlouho jako Staré Hradiště. V I. A třídě si v novodobé historii odkroutilo již sedmou sezonu. A v čísle sedm pokračovalo, neboť v konečném účtování obsadilo sedmou příčku. Po celou tu dobu u toho byl trenér Jaroslav Mudroch. „Ferguson" z Hradiště však ve svém hodnocení nezakrývá rozpaky. Cíl byl sice splněn, ale v soutěži se objevilo jedenáct nováčků. V drtivé většině z nižší soutěže.

Trenére, po podzimním desátém místě jste se posunuli do horní poloviny tabulky na sedmou příčku. Sice se tak podařilo až v posledním kole, nicméně jste tím splnili předsezonní cíle. Panuje tedy spokojenost?
Předsezonní cíl jsme sice splnili, ale očekával jsem, že po posílení kádru do jarních odvet se budeme dotahovat na špici tabulky. To samozřejmě říkám se vší pokorou k ostatním soupeřům.

Po podzimu jste si posteskl, že prohráváte po vyrovnaných průbězích utkání. Na jaře jste padli pouze čtyřikrát a v těch vyrovnaných zápasech jste vyhrávali nebo remizovali…
No, bylo to o něco lepší, ale jinak žádná sláva…

I když těch remíz bylo možná až moc, viďte?
Když hrajete s těžkým soupeřem a navíc venku, pak je bod odměnou. Doma už je to ale vždy ztráta.

Na jaře jste vylepšili defenzivu, respektive hru ve vlastní šestnáctce, po které jste volal po podzimu. Co vy na to?
Pohled na tabulku napovídá, že v této činnosti byl lepší jen lídr z Moravské Třebové.

Podle počtu vstřelených branek na podzim a na jaře se zdá, že jste v útoku byli konstantní. Jak byste okomentoval ofenzivní projev vašeho mužstva?
V té činnosti jsme jednoznačně zaostávali. Naše produktivita v koncovce byla mizerná. Ale není to jen chybou koncových hráčů. V některých referátech často čtu, že mužstva měla množství příležitostí a branku ne a ne dát. Takže to také závisí na tom, kolik vyprodukujete kombinací, které vedou ke skórování.

Co vás ale musí těšit, že jste si vylepšili domácí bilanci, kde jste získali čtrnáct bodů. Ale hlavně jenom jednou prohráli…
Je určitě lepší, když zásluhou dobrého vystoupení panuje po zápase pozitivní atmosféra. Pokud je tomu obráceně, tak se cítí člověk provinile. Na nějakou holomajznu, která vyústí v prohru. není doma nikdo zvědavý.

Venku je to ovšem stále stejná písnička. Podzim, jaro i loňská sezona naznačují mizérii. Proč se tak děje dlouhodobě?
Začátek jara jsme měli venku obstojný. Vyhráli jsme v Pomezí a remizovali v Přelouči. Jenomže následovala prohra ve Slatiňanech a výbuch v Morašicích. Nakonec jsme důležitý bod urvali až v posledním vystoupení v Prosetíně. Na jaře jsme díky lepšímu vylosování venku odehráli jen šest utkání, takže je to trochu zkreslující.

Paradoxně vám na jarních pět bodů z venku stačily pouhé tři branky. Takže za to můžete být ještě rádi, ne?
Vlastně dvě branky, protože za gól v Morašicích jsme nic nebrali.

Na druhou stranu osm inkasovaných branek v šesti venkovních střetech není vůbec špatná vizitka, nemyslíte?
Do součtu je započítán i zápas v Moravské Třebové, která nám jich nasázela polovinu. Jinak to bylo obstojné.

Po podzimu jste měli blíž ke spodku tabulky, ale soudě podle začátku jara, jste nechtěli opakovat peripetie z loňské sezony. Deset bodů ze čtyř zápasů vás vyloučilo z širokého pásma sestupu. Uvědomovali jste si důležitost startu do odvet?
Je to pro nás opakující se stav, takové deja vu. Důležitost prvních zápasů je opodstatněná. Kádr bývá relativně v pořádku. Máme méně absencí, protože není moc zraněných a také je možná v týmu větší hlad po fotbale. Zimní přestávka je totiž dlouhá. Takže zaváhat v této části sezony a nevyužít těchto aspektů by bylo velkou chybou. To se nevyplácí.

Potom se vám už ale nepodařilo uplést žádnou bodovou šňůru. Proč výhry střídaly prohry?
Když se vám vyhnou zranění, absence, vyloučení, tak je předpoklad, že přijde výsledková šňůra. Jenže to se v našem případě nestalo. Přišla tři vyloučení, která vedla k nepodmíněným trestům. To zanechá negativní stopu na síle kádru, ať už bychom se bavili o psychice nebo o fotbalových dovednostech i taktice. Jeden, dva zápasy na to lze reagovat. Z dlouhodobého hlediska už je to složitější.

Asi klíčové bylo, že jste po třech kolech zdolali favorizované Jelení, protože pak jste čtyřikrát po sobě nevyhráli…
Přesně tak. Zápas s Jelením byl velmi důležitý. Navíc ho zásluhou fanoušků soupeře doprovázela výborná atmosféra. I na fotografiích jsou vidět na hráčích emoce, zarputilost a obrovská radost, když David Götz střílí vítězný gól. Všichni mají ruce nahoře. Parádní zápas.

Výkony Hradiště stály a padaly na zkušených hráčích. Když se nedařilo jim, nešlo to celému týmu. Mladí ještě nedorostli?
Dorostence teď trénoval Vašek Oulický, tréninky a přístup k této věkové skupině byly z jeho stránky velmi kvalitní. Myslím si, že by mohli dorůst do kabiny áčka. Uvidíme také, jestli udržíme kádr pohromadě. V každém případě se v něm v příští sezoně objeví další nové tváře.

Jaký byste vybral nejlepší i nejhorší zápas jara a proč?
Výsledkově vypadá nejlépe utkání s Českou Třebovou, ale upřednostnil bych zápas s Jelením. Elektrizující atmosféra, to se hraje bezvadně. Nejhorší pocity máme z utkání v Morašicích, které jsme 1:2 prohráli. Domácí nás předčili vůlí po vítězství a jednoduchostí. My jsme k tomu možná přistoupili dost profesorsky.

Sokol Staré Hradiště
Celkem: 7. místo, 26 zápasů, 9 výher, 6 remíz, 11 proher, skóre 38:38, 33 bodů
Podzim: 10. místo, 13 zápasů, 4 výhry, 2 remízy, 7 proher, skóre 19:23, 14 bodů
Doma: 8. místo, 13 zápasů, 7 výher, 3 remízy, 3 prohry, skóre 26:17, 24 bodů
Venku: 11. místo, 13 zápasů, 2 výhry, 3 remízy, 8 proher, skóre 12:21, 9 bodů
Nejlepší střelci: 9 – Lexman, 7 – Götz, 6 – Stefanov, 3 – Holubec a Kučera