Na úvod třetiligového jara se fotbalisté Pardubic představili v Českých Budějovicích a získali bod za remízu 0:0. „Bylo tam docela malé hřiště, na což nejsme tolik zvyklí. Určitě je to spíš získaný bod než ztracené dva,“ hodnotil první pardubické vystoupení VOJTĚCH KAKRDA (21), který už v závěru podzimu vykurýroval zlomenou zánártní kůstku a postupně se začíná dostávat do formy. Hlavně jeho výkon ve druhé půli stál za to.

V Českých Budějovicích si se svými spoluhráči musel dávat pozor především na nebezpečné rohové kopy. „Budějovice při nich docela hrozily. Rakovan je dobře zahrával. Měly tři vysoké kluky, kteří si uměli dobře naběhnout a jednou nás musel na brankové čáře zachraňovat gólman Martin Shejbal,“ popisoval obranářské práce pardubický záložník.

Po jednom rohovém kopu, který zahrával právě Kakrda a Martin Brychta míč hlavou přizvedl, se ale mohly radovat také Pardubice.

Šlo o nacvičený signál, nebo se vám tam Martin Brychta náhodou připletl?
Máme to tak domluvené, že míč kopeme na přední tyč. Martin to dobře prodloužil a na zadní tyči dobíhal Tomáš Prorok, ale netrefil to ideálně, takže škoda.

Za chvíli jste ohrozil gólmana Křížka i vy sám. Nechtěl jste ale spíš centrovat?
Chtěl, snažil jsem se dát míč víc pod sebe, ale nevyšlo mi to úplně tak, jak jsem si představoval. Centr šel do branky víc, než by měl.

České Budějovice nastoupily v podobné sestavě jako při prvním podzimním kole v Pardubicích, kde dostaly čtyři góly. Bylo na hřišti znát, že si na příděl pamatují?
To si nemyslím. Už od začátku hrály hodně agresivně, napadaly nás, jejich hráči dost běhali, takže žádný respekt z nich v žádném případě cítit nebyl.

K agresivnímu pojetí jim musela nahrávat i poměrně malá hrací plocha. Necítili jste se na českobudějovické umělé trávě nesví?
Neřekl bych nesví, jen jsme si na to museli zpočátku trochu zvyknout. Postupem času jsme se s podmínkami vyrovnávali. Je ale jasné, že větší hřiště nám vyhovuje víc.

Právě a v sobotu budete hrát na umělé trávě nejspíš i doma. Přitom rozměry hřiště v Ohrazenicích také nedosahují těch, na kterých Pod Vinicí dokážete většinu soupeřů přehrávat…
Umělka v Ohrazenicích je ale právě celkem velká. Samozřejmě že není úplně stejná jako hřiště na Tesle, ale rozměry by nám měla vyhovovat víc než třeba hřiště v Českých Budějovicích. Budeme moci spoléhat na naši kombinační hru po stranách a doufám, že přidáme i nějaké pěkné góly.

Vy sám jste dlouho marodil se zlomenou zánártní kůstkou. Cítíte se teď po zimní pauze už ve stoprocentní kondici a formě?
Oproti podzimu kondici určitě cítím, jsem na tom docela dobře. A forma? Úplně stoprocentní to ještě není, ale věřím že se to bude jenom zlepšovat.

Tři zápasy jste nečekaně stihl i na podzim. Zkuste porovnat váš stav tehdy a teď…
Když vám řeknu pravdu, tak o poločase toho prvního zápasu s Hlavicí jsem si myslel, že vyhodím plíce (usmívá se). To bylo hodně náročné. Byl jsem se rozehrát v krajském přeboru za béčko a je něco úplně jiného nastoupit v Dobříkově a za týden s Hlavicí. Co se týká kondice, jsem na tom určitě někde jinde, než jsem na tom byl na podzim.

Strach, že si v ostřejším souboji nepříjemné zranění obnovíte, se u vás neobjevuje?
Myslím na to, ale při hře ne. Tam není čas. Kdybych tam takové myšlenky měl, ani by nemělo cenu, abych hrál. V hlavě to mám, ale jak se začne hrát, je to pryč . Že bych se ulejval v soubojích, to vůbec ne.

S vaším návratem do mužstva se zvětšila i konkurence na krajích zálohy. O dvě místa se poperete vy, Filip Jarosz, Jan Fidra, až se uzdraví, a naposledy v útoku zaskakující Lukáš Rešetár. Jste připravený, že o místo v základu vás ještě čeká boj?
Určitě, ale na to musíme být u nás zvyklí. Navíc ještě teď přišli Martin Hundák s Lukášem Kopřivou a konkurence je ještě větší. Rozhodně počítám s tím, že jestli budu chtít hrát, budu se muset snažit.