close Glosa ZZ info Zdroj: Deník/Ondřej Paulas zoom_in

Česká republika se stala zemí, která Ukrajině pomáhá téměř ze všech nejvíce, přestože má sama ekonomické problémy. A nutno podotknout, že ceny všeho rostou. Také kvůli tomu se v poslední době mezi českými občany množí nesouhlasná kroucení hlavou nad vysokou mírou solidarity s válkou přidušenou zemí. Ve smyslu: Sami máme málo.

Jejich námitky se dají pochopit. Nicméně, my Češi, kteří jsme se nikdy agresorovi nepostavili, Ukrajince skrytě obdivujeme. Tím, jak jim pomáháme, si tak tochu žehlíme vlastní svědomí. A je tu ještě jedna zásádní skutečnost. Sloužící režimu Putina, ať už dobrovolně či rozkazem, jdou přes mrtvoly i mezi civilisty. Doslova.

Ač ten můj návrh vyzní drsně, měli by si kritici představit, jak ruští vojáci vraždí jejich syna či znásilňují jejich dceru… A nebo by se měli vžít do role ukrajinských rodičů, kteří s těžkým srdcem pouštěli svá děvčata na dalekou cestu. Do jiné země, mezi cizí lidi, s nulovou znalostí jazyka.

Stát uprostřed Evropy podruhé sehrál hlavní roli při záchraně dětí. Mě ani miliony dalších by nenapadlo, že se může historie ještě někdy opakovat. Zatímco v roce 1939 odjížděly vlaky z Prahy směr západ do Velké Británie, tak v roce 2022 tam přijíždí z východu od Ukrajiny. A nejen vlaky, ale také autobusy a nejen do hlavního města. Jako v případě výběru z Kyjeva, který našel nový domov kousek od Pardubic.

Klidně si po přečtení tohoto zamyšlení házejte po mně kamenem, jsem ale přesvědčen, že záchrana každého lidského života, především toho dětského, má cenu. Bez rozdílu a všude na světě. Stejně jako jsou Ukrajinci hrdi na svou vlast, jsem já hrdý na své krajany, kteří bezmezně obyvatelům státu v nouzi, což je ještě slabé slovo, pomáhají.