Spartak Sezemice
Celkem
3. místo, 26 zápasů, 14 výher, 5 remíz, 7 proher, skóre 53:40, 47 bodů
Podzim
4. místo, 13 zápasů, 7 výher, 3 remízy, 3 prohry, skóre 24:19, 24 bodů
Doma
3. místo, 13 zápasů, 10 výher, 2 remízy, 1 prohra, skóre 31:11, 32 bodů
Venku
6. místo, 13 zápasů, 4 výhry, 3 remízy, 6 proher, skóre 22:29, 15 bodů
Nejlepší střelci
14 – Jiří Kašpar, 10 – Lába, 8 – T. Kašpar, 3 – Báča (gólman) a Kolín

Jako malé děti… Ty také nevědí, co chtějí. Nejdříve o postup neusilovali, pak po něm toužili. Čert aby se v sezemických fotbalistech vyznal. Jinak ale prožili velmi vydařenou sezonu. Do I. B třídy nastoupili druhým rokem a podobně jako na vojně si vedli mazácky. Brali bronz, když za sebou nechali všechny okresní rivaly. A loupit na hřišti u Loučné? Nepřípustné! Odstřelovači už čekali na mostě u příjezdové cesty ke stadionu. Trenér PETR MÁLEK ovšem sám nejlépe ví, že z týmu šlo vytřískat víc…

Trenére, krátce a výstižně. Jaká byla loňská sezona?
Sezonu hodnotím velice kladně, i když by se nějaké chyby vždy našly.

Traduje se, že druhá sezona v té dané soutěži bývá těžší než ta nováčkovská…
Přesně tohle jsem chtěl dodat. Jsem rád, že se nám podařilo tyto řeči vyvrátit a všem škarohlídům zavřít pusu. Naše účinkování ve druhém roce v I. B třídě bylo opravdu úspěšné (úsměv).

Jak byste ve stručnosti popsal uplynulou jarní část?

S jarní části nemůžeme být tak spokojeni jako po podzimu. S nasbíranými body z první poloviny sezony jsme poněkud hazardovali.

A je to venku. Z hodnocení některých zápasů vyplynulo, že když Sezemice nehrají o sestup ani o postup, tak přistupují k zápasům poněkud lehkovážně…
Ano. Zatím si stojím. Kluci k zápasům přistupovali jako, že stačí ještě pár bodů a jsme definitivně zachráněni. Přitom zimní přípravu jsme absolvovali v dosti početném stavu. Jenže výkony, výsledky ani přístup tomu kolikrát neodpovídaly.

Sezemickým cílem vyřčeným před sezonou, bylo hrát na místech, která neznamenají přímý sestup. Nebyl to nízký cíl?

V tu dobu, ne. Skutečně jsme se, s ohledem na nervy v našem premiérovém ročníku v I. B třídě, chtěli za každou cenu vyhnout bojům o záchranu. Pohybovat se někde uprostřed tabulky.

Po možná až extrémně vydařené podzimní části jste museli své „grafy" předělat, viďte?
Chvílemi to vypadalo na místa v popředí, ovšem o postupu jsme neuvažovali. Tedy ze začátku jara. Na konci, když už bychom chtěli, tak nám zase scházely body. Na druhé, barážové a možná postupové místo.

Na jaře už nebyly Sezemice ve výkonnosti tak konstantní jako na podzim. Těch výkyvů nebylo málo, souhlasíte?
Ale ano. Jenže to bylo ovlivněno tím, v jakém složení a také počtu jsme na dané utkání jeli. Hodně nás například rozhodilo dlouhodobé zranění Zdeňka Láby. Jeho nahradit na hřišti i v kabině je velký problém.

Káru vašeho týmu táhnou zkušení fotbalisté. Co ti mladí?

Tahouny našeho týmu jsou hráči starších ročníků jako Lába nebo Jiří Kašpar. Pak stačí jedno zranění popřípadě nemoc a máme zkomplikovanou situaci, nevyjímaje koncovky. Ale i to by se dalo změnit. Jenže to by zejména mladší hráči museli chtít a mít jasný přístup k tréninkovým jednotkám. S tím jsme měli problém hlavně ke konci podzimní i jarní části.

Sezemice výhradně spoléhaly na domácí prostředí. V této statistice patřily k nejlepším v celé soutěži. V čem tkví kouzlo stadionu u Loučné?
Domácí zápasy by se měly ve většině případech vyhrávat. Abychom si nekazili jméno a také neztratili přízeň našich diváků.

Za to venku… Tam jste získali o polovinu bodů méně. Čím to?
Už jsem to naznačil. Projevovalo se na nás v jakém počtu a složení jsme k utkáním ven vyjížděli. Limitovaly nás zranění, nemoci, pracovní a studijní povinnosti nebo i souběh s béčkem. Musím ale souhlasit s tím, že bodový rozdíl mezi oběma prostředími byl velký.

Také proto, že jste nedokázali uplést nějakou bodovou šňůru. Co vy na to?
Do hlav nikomu nevidíte. Můžete hráče prosit, domlouvat jim, řvát na ně, ale stejně vám to není nic platné. Někdy bych potřeboval tak pět kilometrů izolepy a některým zalepit pusy (hořký úsměv).

Jaký byste zvolil nejlepší a nejhorší zápas jara a proč?
Nejhorší jsme odehráli ve Vysoké Mýtě, k tomu není co dodat. A další co mě naštval byla Přelouč B venku. Ten zápas jsme podcenili až to zavánělo řečmi. A nejlepší? Všechny vítězné a také remíza v Luži. Tam jsme ovšem měli vyhrát.

Vaše slova vypovídají, že jste hodně náročný trenér. Sezemice nečekaně nechaly za sebou všech šest dalších okresních zástupců v I. B třídě a vy moc nechválíte. Proč?
Možná právě proto, že jsem náročný trenér (smích). Ne vážně. Určitě jsem spokojený s tím, že jsme se stali nejlepším týmem z pardubického okresu, ale vyměnil bych to za postup, nebo alespoň možnost zahrát si baráž s Prosetínem. Nejhorší je, když zjistíte, že jste na to měli. Stačily pár bodů. Proto asi to doznívající rozčarování.

Přesně tři. Co třeba dvakrát porazit poslední Přelouč B?
Hm. Tak o tom se mi zdá. Z rezervou jsme ztratili pět bodů. Stala se naším katem…