Z důvodu nemoci se nemohl zúčastnil slavnostního vyhlášení, které potřetí v řadě našlo domov v Kavárně Evropa. A tak se Deník za mistrem vypravil…

Jak se cítíte jako dvojnásobný vítěz TIP ligy?
Cítím se samozřejmě skvěle, protože jsem se díky druhému vítězství stal nejúspěšnějším hráčem z celé naší rodiny. No a zároveň se zařadil mezi nejlepší hráče v historii vůbec.

V novodobých dějinách jste prvním, komu se to podařilo, o čem to svědčí?
Nemám dokonalý přehled o všech vítězích, ale napadlo mě, že takových hráčů asi moc nebude. Opakování některých na špičce pořadí ukazuje, že to není náhoda.

V rodině jste se znovu osamostatnil na pomyslné první příčce. To musí být pro ostatní potupa, nebo ne?
Nevím, jestli přímo potupa, ale je pravda, že zejména brácha s tátou to zpočátku nesli docela těžce. Alespoň mají co dohánět (směje se).

Ač jste jeden z nejúspěšnějších hráčů TIP ligy v historii, nedostalo se na vás v soutěži týmů. Jak to?
Členem týmu jsem už byl v minulosti, ale doposud se nám v ní příliš nedařilo, takže asi bylo potřeba udělat nějakou změnu, i když jsem s ní nesouhlasil.

Nenaštvalo vás to zdravě?
Docela i naštvalo, ale také motivovalo, abych ukázal, že do týmu patřím. Snad se to podařilo a teď jsem upřímně zvědavý, kdo z něho vypadne pro jaro. (šibalsky mrkne).

Na druhou stranu při pouti rodinného týmu za zlatem jste nemusel mít svázané ruce při tipování.
Ano, to je pravda. Být součástí týmu je daleko větší zodpovědnost. Projevuje se tam taktika. Z tohoto úhlu pohledu mně určitě daleko více vyhovovalo hrát si sám za sebe. Při rozhodování se nenechávat ovlivňovat.

Jak byste popsal vaše putování celým podzimem?
Ze začátku jsem kvůli pracovnímu vytížení neměl na tipování tolik času. Takže jsem sázel spíše na jistotu a úspěchy nepřicházely. Pohyboval jsem se převážně někde ve druhé až třetí desítce. Zlom nastal až v desátém kole, kdy jsem poskočil ze 25. až na 4. místo. No a v dalším dokonce až na 2. místo. Po uhodnuté výhře Pardubic ve Znojmě jsem nevěřil, že i přes výbornou formu budou venku podruhé za sebou úspěšné, což se mi vyplatilo.

Zatímco vzestup Horčičkových v týmech se promítl do jednotlivců, tak vy jste si jel svou a vyhoupl se s nimi.
Měli jsme nějaké společné rodinné diskuse, ale mě se tolik netýkaly, protože jsem nebyl v týmu.

Předposlední kolo ale znamenalo zemětřesení a vy jste spolu s celou rodinou vypadl z desítky. Jak jste to nesl?
Po 11. kole, kdy jsem byl na 2. místě se ztrátou tří bodů na vedoucí příčku a s šestibodovým polštářem na 11. místo, se už zdálo, že se nemůže nic stát. Asi jsem se nechal trochu ukolébat dvěma předcházejícími úspěšnými koly a začal tipovat příliš odvážně. Hned po odehrání zápasů mi ale bylo jasné, že jsem se neměl nechat tolik unést. Na druhou stranu před posledním kolem jsem měl zvýšenou motivaci napravit předchozí zaváhání.

Co se dělo ve vaší hlavě během rozhodujícího týdne. Riskovat, či zůstat při zdi?
Ve volných chvílích jsem celkem intenzivně promýšlel taktiku na poslední kolo. Jelikož jsem byl mimo elitní desítku, musel jsem mírně zariskovat, abych se do ní vrátil. Tak jsem zkusil remízu Valy – Přelovice. Chtěl jsem se co nejlépe umístit v rámci rodiny, ale na celkové vítězství jsem rozhodně nepomýšlel. Očekával jsem, že vedoucí hráč Jiří Beran na mě pětibodový náskok uhájí.

Nakonec rozhodoval počet bodů dosažený v posledním kole. A ten jste měl ze sto devítibodových nejvyšší.
Před posledním kolem jsem měl ztrátu, takže jsem vůbec nečekal, že bych vyhrál s náskokem. Přiznám se, že jsem trochu spoléhal na kritérium vyšší počet bodů v posledním kole, abych se díky němu posunul co nejvýše.

Když jste znal výsledky 13. kola, věřil jste ve vítězství?
Měl jsem okamžité porovnání s rodinou, takže jsem věděl, že z nich budu nejlepší. S ostatními jsem odhadoval velice těsný souboj a tajně věřil, že mi při případné rovnosti bodů pomůže vyšší bodový zisk v posledním kole. Což nakonec vyšlo.

Jaká byla vaše reakce po otevření novin ve středu?
Očekávání se už od neděle stupňovalo a čas do středy neobvykle pomalu ubíhal. Měl jsem pochopitelně obrovskou radost. Přidala se i úleva, že už jsou známy konečné výsledky.

Navíc se tam objevilo i to nejtěsnější možné vítězství vaší rodiny v týmech.
Ostatní členové rodiny se hodně soustředili na tým a je dobře, že vyhráli. Protože jinak by mi ještě více záviděli (směje se nahlas).

Nabízí se otázka je možné v tomto silném pelotonu Tip ligy vyhrát i potřetí?
Nic není nemožné, ale při vyrovnanosti jednotlivých hráčů, kteří si nic nedarují, považuji už dvě prvenství za mimořádný úspěch.