Ostuda jako hrom… Uplynulá sezona se do dějin TJ Paramo Pardubice zapíše nejčernějším písmem. V I. B třídě byli fotbalisté ze Svítkova do počtu. Pro každý tým se stali snadnou kořistí a bodovou kasičkou. Po zásluze zmizeli z krajské fotbalové mapy. Stalo se tak po sedmi letech.
Představy klubových bossů však byly před sezonou úplně jiné. Po neúspěšných sezonách, kdy se však Paramo zachránilo, jejich cíle mířily do horní poloviny tabulky. „Nepodařilo se nám nahradit kluky, kteří skončili. Hráči jako Staněk či Troják vždy dávali do hry srdce. My jsme sice posílili, když přišli hráči i z vyšších soutěží, nicméně za svojí pověstí daleko zaostali,“ má jasno Milan Nerad, trenér Parama Pardubice.
Na podzim získala Ramovka pět bodů a každý si říkal, že už to horší být nemůže. Jenže opak byl pravdou. Jaro v provedení Parama se dá nazvat jako jedna obrovská hrůza. „Po podzimu jsme to ještě nechtěli zabalit. Vždyť ztráta na týmy před námi nebyla nedostižitelná. Do zimní přípravy jsme vložili hodně úsilí i financí. Ta se nakonec i vydařila. Dá se říci, že byla špičková. Kluci hodně běhali, nicméně veškerá snaha vyšla při zápasech vniveč,“ konstatuje rozčarovaný Nerad.

Kromě tragických výsledků se Paramo vyznačovalo ještě jednou věcí. Většinu zápasu odehrálo pouze v jedenácti. „No, to bylo ještě dobré. Stalo se, že jsme dohrávali zápas i v devíti. Každý týden nastupoval tým v jiném složení. S hráči jsem v sestavě šiboval jako nádražák,“ postěžoval si kouč Ramovky.

Paramo se vyznačovalo úzkým kádrem, ovšem někteří ho ještě více zúžovali. „Tolik omluvenek, kolik se mi sešlo v jarní části, za svou trenérskou kariéru nepamatuji. Nechci nikomu sahat do svědomí, ale v mladém věku by mohli borci leckteré zdravotní potíže překousnout. Hráče jsem musel přemlouvat, aby se dostavili k zápasu. Skoro každé poledne před zápasem jsem lítal a sháněl všechny, co mají nohy. Kolikrát s námi jeli kluci, kteří nehráli ani za béčko a na hřišti byli jen do počtu,“ láteří nad přístupem svých oveček Nerad.
Ten se zhoršoval v závislosti na rostoucí křivku proher. Prestože Mikulovice ani Libišany nepředváděly bůhvíjaké výkony, Paramo soutěž zabalilo. „Motivace byla nulová, od toho se odvíjelo naše nasazení. Až na výjimky jsme byli pro soupeře lehkým soustem,“ ví své Nerad.
Paramo, to byl vždy klub, kde se táhlo za jeden provaz. Ať už na hřišti či v zákulisí. „To je hudba minulosti. V uplynulé sezoně chyběla parta. Hráči místo, aby se po zápase spolu bavili a skočili si třeba na pivo, tak se hned rozprchli. Každý sedl do auta a odjel,“ přidal kouč postřeh ohledně soudržnosti týmu.

Trenérovi Parama došla v průběhu jarní části trpělivost. Okolnosti ho k tomu částečně donutily, nicméně podle jeho slov by stejně začal dávat šanci mladým a hráčům z béčka. „Tito kluci, když nic jiného, tak se alespoň na hřišti prali o co nejlepší výsledek. Sice jim chyběli zkušenosti z krajským fotbalem i kvalita, na druhou stranu naše výkony s nimi v sestavě nebyly horší. Musím také ocenit snahu vysloužilých bardů, kteří nám pomohli, když jsme byli ve štychu,“ chvalí na dálku odstoupivší Nerad.

Paramu v uplynulé sezoně chybělo vše. „Neměli jsme oporu v gólmanovi, postrádal jsem tvůrce hry i koncového hrče. V útoku se neudržel balon a přetížená obrana nestíhala. Jediný, kdo snese přísnější měřítko je Vacek. Naopak Nosek s Beranem, kteří měli být výraznými posilami, propadli,“ uzavřel působení v I. B třídě Milan Nerad.

Paramo Pardubice
Celkem: 14. místo, 8 bodů, skóre 20:74. Podzim: 14. místo, 5 bodů, skóre 10:32. Jaro: 3 bodů, skóre 10:42. Doma: 6 bodů, skóre 15:31. Venku: 2 bodů, skóre 5:43. Střelci: 5 Kunart, 4 – Záveský, 2 – Dušek, 1 – Beran, Červenka, Ernst, Mládek, T. Novotný, Puhlovský, Troják, Vacek, Višváder.