Řezníček: Projevovala se síla našeho kolektivu

Osobnost Deníku

Někdy je chování fanoušků k rozhodčím neúnosné, říká předseda OFS Pardubice

Fotbalová jaro na Pardubicku je v plném proudu a přináší nejen sportovní zážitky, ale i…

Přečíst článek >

Kam přijedou, zůstane po nich spálená zem… Řeč ale není o žádném starousedlíkovi v I. B třídě. Naopak, hlavní pozornost si na podzim vysloužil nováček z Pardubiček. Trenér KAMIL ŘEZNÍČEK dokázal dát dohromady mašinu, která se řítila krajinou nejnižší krajské soutěže rychlostí světla. Od pátého kola nenašla v devíti zápasech po sobě soupeře, který by jí odmontoval byť jediný bod. Tým od Borku může litovat, že jsou v soutěži Bítovany a Luže.

Pane trenére, jaké byly vaše předsezonní cíle?

Jako nováček jsme si přáli pohybovat se v horních patrech tabulky, bez nějakých sestupových starostí. Předvádět útočný fotbal založený na aktivním pohybu a dobré kombinaci. Tím jsme chtěli bavit naše fanoušky.

Jak jste spokojeni s jejich plněním?

Všechny cíle se nám dařilo plnit (mrkne). Proto jsem celkem spokojen. Na druhou stranu je třeba říci, že máme stále v některých herních činnostech drobné rezervy. Ještě je co zdokonalovat.

Zahájili jste výhrou na horké půdě Kameniček. Bylo to přesně to, co potřebuje nováček pro sebevědomí?

(úsměv) Přesně tak. Byl to ideální začátek pro uklidnění a získání sebevědomí. Bohužel v našem případě to zafungovalo opačně. Hráči si zřejmě mysleli, že vše půjde samo, bez bojovnosti a nasazení. Došlo k sebeuspokojení, což se nám vymstilo ihned v následujícím domácím utkání s řečanským týmem.

Právě kvůli této domácí prohře i té další s Luží se dá váš start do soutěže označit jako rozpačitý. A to přesto, že jste mezitím dosáhli na bezbrankovou remízu v Bítovanech…

Na hřiště jednoho z favoritů soutěže jsme se bezpodmínečně museli vrátit k pokoře, nasazení, disciplíně, bojovnost a důrazu. V oboustranně kvalitním utkání jsme vyválčili bod. Pak jsme doma přivítali dalšího z postupových adeptů. V celkem pohledném a vyrovnaném utkání rozhodla větší kvalita Luže v koncovce. My jsme své šance neproměnili a soupeř nás nemilosrdně trestal. Výkon mužstva se však zvedal a byl příslibem pro další kola.

Po domácím očistci s Luží jste rozjeli sérii, která nemá v I. B třídě z pohledu zástupce Pardubicka dlouho obdoby. Devět výher v řadě, to se asi poslouchá dobře, viďte?

Jedná se o zajímavou sérii a my jsme za ni jenom rádi (potutelný smích). Následující utkání po Luži jsme odehráli v Načešicích a po kvalitním výkonu jsme zvítězili. Od této doby jsme se až do konce podzimu drželi na vítězné vlně. Naší výhodou je široký a vyrovnaný kádr našeho mužstva. Když už přišlo zranění či pracovní zaneprázdnění, mohli jsme nasadit adekvátní náhradu. Mužstvo se neoslabilo a šlapalo dál.

Ve zmíněných devíti výhrách jste nasázeli soupeřům hned třicet pět branek. To je průměr čtyři na zápas. Preferujete útočný styl?

V každém zápase jsme chtěli být aktivní. Soupeři vnutit náš herní styl. Snažili jsme se hrát útočně a v přechodové fázi doplňovali útočníky i další hráči. Papírově naše produktivita vypadá zajímavě, přesto však jsem s touto činností spokojen jen částečně. Vytvářeli jsme si totiž dostatek dalších brankových příležitostí, které jsme neproměnili. Někdy jsme si kvůli tomu zbytečně zdramatizovali jasně se vyvíjející utkání (zamračí se).

Nováček nenováček kosili jste jednoho starousedlíka za druhým. Jaké jste používali prostředky?

Přes rozpačitý začátek jsme se postupně rozehráli. Vyříkali jsme si nějaké věci. Rovněž se zlepšila tréninková morálka. Navíc se projevovala síla našeho kolektivu. V kádru máme dostatek kluků, kteří hráli i vyšší soutěže, takže nechyběla potřebná zkušenost. Tým je celkově vyvážený. Ve všech utkáních jsme se také snažili být disciplinovaní.

Doma jste dvakrát nebodovali, ale venku jste ze sedmi zápasů vytěžili devatenáct bodů. Má se za tím hledat něco zvláštního?

(zamyslí se) Ani ne. Do každého utkání jdeme se stejnými, základními taktickými pokyny. Samozřejmě, že další pokyny vycházejí z charakteru a způsobu hry jednotlivých soupeřů. Určitě však nerozlišujeme skutečnost, jestli hrajeme venku či doma.

Až na jedno jste zvládali také derby. Znamená to, že jste měli okresní rivaly přečtené nebo vyšší motivace?

Derby mezi okresními rivaly přinesla pokaždé zajímavý náboj. Myslím si, že jsou ozdobou soutěže (pokyvuje hlavou). Neřekl bych, že by rozhodovalo, jak máme soupeře přečtené. Hráči i trenéři se navzájem znají. Motivace je automatická, každý chce zvítězit a potěšit své příznivce.

Jaký je obecně rozdíl mezi I. B třídou a okresním přeborem? Přechod totiž nebývá snadný a vy válíte líp než v nižší soutěži…

Mezi oběma soutěžemi je rozdíl, i když okresní přebor Pardubicka patří k těm nejkvalitnějším soutěžím tohoto typu na území bývalého Východočeského kraje (rozhodně). V I. B třídě je více kvalitních mužstev i hráčů. Díky tomu je soutěž i více vyrovnaná. Rovněž zázemí a hřiště účastníků jsou na vyšší úrovni. Tempo hry, důraz a nasazení jsou o stupínek výše. Velice důležitým aspektem pak je tréninková morálka. S tou my naštěstí nemáme problémy. Podařilo se nám dát do hromady partu kluků, kteří na sobě chtějí pracovat. V Pardubičkách se vytvořilo zdravé konkurenční prostředí. To se projevuje tím, že nikdo nemá nic jisté a každý se musí snažit podávat co nejlepší výkony.

Vám se podařilo bez problému stávající kádr vhodně před sezonou doplnit a noví hráči okamžitě zapadli. Navíc ty staré ani nové nepostihl výpadek formy…

Již v zimním přípravném období na jarní část sezony jsme kádr drobně obměnili na důležitých postech. Tento krok se nám velmi osvědčil. Do mužstva přišli Hamerský, Hála, Sokol a Vlasta Englich, kteří se ihned stali oporami. Po postupu jsme stávající kádr udrželi a podařilo se nám jej posílit o další hráče: Šedivku, Jakuba Englicha, Hofmana a Vratišovského. V průběhu podzimu nás posílil zkušený brankář Vlček. Všechny hráče, které jsme do mužstva přivedli, jsme měli vytipované. A hlavně, přesně nám zapadali do koncepce.

Jaký byl váš nejlepší a naopak nejhorší zápas podzimu?

Tím nejhorším bylo naše první domácí utkání proti Řečanům. K těm lepším patřily zápasy se Zámrskem, v Načešicích, v Rosicích a s Prosetínem. Za úplně nejvydařenější považuji domácí výhru 7:0 nad hlineckou rezervou.