Veřejné tajemství kolem pardubického fotbalu na podzim znělo: Kabina nešlape.

Plán se sparťanskou injekcí a Martinem Haškem jako hlavním trenérem nevyšel a přes zimu se všechno vrátilo do starých kolejí. Zůstali jen dva mladí sparťané, ti, co zapadli. „Snad bude i na hřišti vidět, že táhneme za jeden provaz," doufá kapitán JAN JEŘÁBEK (30). S mladým týmem se ve druhé lize chce hlavně co nejdříve zachránit.

Vyčistilo se dusné klima v kabině?
Teď jsme tam skoro v té samé sestavě jako na konci loňské sezony, takže už je všechno bez problémů. Navíc jsme byli nedávno na soustředění a jak byl tým víc pohromadě, parta se ještě stmelila . Myslím, že kabina je teď v pohodě.

Kde byl ten byl největší problém?

Šatná byla taková dost rozpartičkovaná. Ale už bych to neřešil, tohle období je za námi. Teď se díváme spíš dopředu.

Budou vyčištěné vztahy znát i při zápasech?

Věřím, že chemie v naší kabině pořád funguje a budeme táhnout za jeden provaz i na hřišti. Snad to bude vidět.

Nebojíte se ale, že spoluhráči mohou mít v hlavě, že oblíbený Jiří Krejčí je znovu hlavním trenérem, takže i něco povolí?

Vůbec ne. Hned na prvním tréninku o tom trenér sám mluvil. Rozhodně nemá nikdo čekat, že přijde a uvolní se morálka. Toho se ale já nebojím, tyhle věci nejsou jenom o trenérovi, my starší si kabinu dovedeme pohlídat, teď v ní není problém. Navíc noví, hráči, co přišli, Pospa (Tomáš Pospíšil) a Dosty (Tomáš Dostálek) jsou kluci, co tady hráli a hned zapadli.

Po podzimu jste devátí, na sestupové příčky máte náskok osm bodů. Jaké by si Pardubice měly dávat cíle pro jaro?

Za námi je to hodně našlapané, takže hlavně, abychom se vyhnuli bojům o záchranu. Máme mladé mužstvo, tak se nesmíme zbytečně dostávat pod nějaký psychický tlak. Cílem by asi mělo být udržet klidný střed a nemít žádné problémy.

Neděsí malinko, že v boji o záchranu jsou namočeny i bohatší týmy jako Ústí nebo Most? Nejspíš se budou drápat nahoru…

Právě, jsou tam týmy, které nemají kádr na to, aby byly takhle dole. Objevily se tam jenom proto, že jim zkrátka půlrok nevyšel, bude to hodně těžké i z toho pohledu, že odstup na 15. místo máme menší než tomu bylo před rokem. Není prostor, abychom si někde ulevovali.

Minulý týden jste hráli proti Hradci, kde proti vám poprvé nastoupil kamarád a bývalý spoluhráč David Petrus. Bylo to hodně zvláštní?

Na hřišti to tak moc nevnímáte, že jdete do souboje zrovna s ním. Jednou jsem mu i naložil a až pak zjistil, že je to on (usměje se). Spíš až po zápase jsme si pokecali, ale při hře je to protihráč.

Ani žádné popíchnutí nebylo?

Nevím, jak kluci, ale já ne. A on sám ví, že tady mohl být s námi (Petrus odešel z Pardubic do Baníku díky tomu, že neměl profesionální smlouvu, proti vůli klubu), tak do toho jít asi taky nechtěl.

Co se týká pardubické kliky v Ostravě… Zaskočily vás zimní kotrmelce v Baníku? Tým je pátý, ale vedení stejně vyhodilo bývalého pardubického trenéra Martina Svědíka.

Docela jsem na to koukal. Nevím, co se v zákulisí dělo, informace mám jenom z novin. Ale asi tam muselo jít o něco jiného než jenom o sportovní stránku.

Další potvrzení teorie, že trenér je vlastně stále jednou nohou na dlažbě?
Když přijdete někam, kde to neznáte, nemáte takovou pozici, je to dost složité. Není sranda, aby trenér někde zakořenil na dlouhou dobu.

Zato vy jste v Pardubicích zakořenil pořádně. V každé pauze kolem vás někdo brousil, ale odchod nikdy nedopadl. Teď se znovu objevilo nějaké laso, nebo už je klid?
(usmívá se) Je klid, takže nic neřeším.

Vzdaly to i České Budějovice, které měly velký zájem v létě?
Asi jo, mně nikdo nevolal. Jsem smířený s tím, že budu tady.

Takže pomoci Pardubicím vykopat ve 40 postup a pak v klidu skončit?
(usměje se) Přesně tak a pak to tady odevzdat mladším.