Naše představa o umístění byla úplně jiná. Kádr máme silný, jenže nám hapruje přístup hráčů k zápasům. V I. B třídě se musí především bojovat, což některým není po chuti. Když na nás vyrukuje protivník s tím, že chce hrát fotbal, tak na to doplatí. Jenže pokud zvolí agresivní hru, je s námi amen. Naši kluci se s důrazem nedokázali vyrovnat. Už před odjezdem k venkovním utkáním jako do Proseče nebo Prosetína na nich byla vidět negativní nálada, s tím, že nám nakopou. A pak jsme byli odevzdaní. Potřebovali bychom nebojsy, kteří to strhnou. My máme v týmu jedenáct Mirků Dušínů (směje se).

Vaz nám lámaly také obranné standardní situace. Začátek jsme měli pod kontrolou. Snažili jsme se o kombinaci a soupeře nepouštěli do hry. Pak z ničeho přišel roh a my obdrželi gól. A už jsme se vezli. Takto jsme inkasovali snad v pětadevadesáti případech.

Musím zmínit rovněž zranění, takže jsme až na výjimky hráli v neúplné sestavě. Naopak, když jsme nastoupili nabušení, tak jsme soupeře přejeli.

Mohlo by se zdát, že nám uškodila první třetina podzimu, kdy jsme kvůli rekonstrukci trávníku museli odehrát všechna utkání veku, ale já to jako nevýhodu neviděl. U nás není taková divácká podpora jako třeba na Horním Jelení nebo v chrudimském okresu…