S jakými pocity teď vnímáte příležitost prezentovat se na tak prestižním šampionátu fotbalových nadějí Evropy?

Pochopitelně jsem velmi rád, že jsem se dostal do nominace. Bude to velká zkušenost a na šampionát jsem moc zvědavý.

Měl jste reprezentační ambice již v dorosteneckém věku , nebo to přišlo až po prosazení se ve II. lize?

Určitě neměl, ale my teď prožíváme v Sokolově pohádkovou sezonu, velmi se nám daří. Kdyby mně někdo před sezonou sdělil, že pojedu na mistrovství Evropy, tak bych se mu asi vysmál. Když se ohlédnu zpátky, tak musím být vděčný trenéru Martinu Pulpitovi, že mně dal příležitost ve druhé lize v Pardubicích, i když k tomu tehdy přispělo zranění Pavla Raby. Ten byl jasnou jedničkou.

Pamatujete si na první reprezentační pozvánku?

To bylo tehdy velké překvapení a pamatuji si, že byla pro mne velkou motivací v tréninku, cítil jsem enormní vůli se všestranně zlepšovat.

Poslední sezona v Pardubicích byla dost nešťastná, nebyl jasný osud FK AS, navíc mužstvo se s potížemi zachraňovalo. Do toho přišlo zranění Raby. Cítil jste tenkrát velkou šanci se prosadit?

V Pardubicích se oddalovala bezpodmínečná přestavba stadionu, bylo jasné, že se zde druhá liga hrát nebude. Aby se soutěž mohla přestěhovat do Sokolova, bylo ji třeba zachránit. Tehdy rozhodoval opravdu každý bod. Nakonec se nám to povedlo, ale pro mě to bylo hrozně těžké, vždyť kromě pár zápasů v divizi jsem prakticky nic neodchytal. V Sokolově jsme poznali zcela jiný přístup okolí k fotbalu. Páté místo ve druhé lize je super, chodí na nás třítisícové návštěvy, velká spokojenost. V Pardubicích je fotbal utlačovaný, prioritou byl vždy hokej či dostihy, podpory se konečně dočkal i basketbal. Ani Letní stadion není pro veřejnost atraktivní, aby se v něm cítila dobře. To s tím také souvisí, na prostředí podle mého hodně záleží.

Nepociťovali jste tenkrát křivdu, že musíte za profesionálním fotbalem mimo pardubický region?

Kluci, kteří zde mají svoje zázemí, nadšeni určitě nebyli, já nepocházím z Pardubic a nejsem na ně nijak vázaný. Dokončil jsem střední školu, a tak jsem odchod bral určitě jinak než rodilí Pardubáci. Na druhou stranu jsou Pardubice krásné město a strašně rád se tam vracím. Vlastně prakticky vždy, když mám volno.

Cítíte před odjezdem do Nizozemska nervozitu. Vždyť ve skupině máte Anglii, Srbsko a Itálii. Minimálně dvě fotbalové mocnosti.

Kdybych byl nervózní a atmosféra šampionátu mně svazovala, tak nelezu do brány. Prostě, pokud půjdu do utkání, budu se snažit podat co nejlepší výkon s cílem, abychom vyhráli. Důležité možná je, že si vůbec nepřipouštím, že bych mohl udělat nějakou chybu. Jedničkou zřejmě bude Boby Zlámal, já zatím o soupeřích nepřemýšlím. Snad až před konkrétním zápasem přímo v dějišti a při taktické přípravě. Jedno však vím: Moc se na fotbalový šampionát těším a doufám, že tam uspějeme.