Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Nad Tatrou sa blýska, hromy divobijú, pobili sme Talianov, si spievajú…

Ano je to tak, neuvěřitelné se stalo skutkem. Nováček světového šampionátu ve fotbale poslal domů namistrované poslední mistry světa.

Po remíze s Novým Zélandem a ustrašeném výkonu s týmem Paraguaye by na Slováky proti Itálii nikdo nevsadil ani zlámanou grešli. Naši východní sousedé však ukázali světu, co je národní hrdost. Tu pociťují i slovenští sportovci, kteří hájí barvy pardubických klubů. Jedním z nich je Martin Sýkora, basketbalista BK JIP Pardubice.

„Byla náhoda, že jsem zápas sledoval u kamaráda v Pardubicích. Už jsem měl být totiž ve své vlasti. Jenže jsem si potřeboval v Čechách ještě něco zařídit. Také proto jsem nestihl první poločas a k obrazovce zasedl až za stavu 1:0 pro náš nároďák,“ vysvětluje Martin Sýkora.

Před utkáním rozvířila hladinu aféra trenéra Weisse. Ten rozpoutal válku se svými krajany, žurnalisty.

„Podle mého názoru to mohl být i taktický tah. Pan Weiss chtěl za každou cenu uchránit hráče před uštěpačnými otázkami novinářů. Sám jsem profesionální hráč a někdy ty tlaky jsou opravdu velké. On ho vzal na sebe a kluky nechal soustředit se jen na svůj výkon,“ přidal zajímavý postřeh pro změnu slovenský basketbalový reprezentant.

Klíčovým momentem střetnutí se stala 25. minuta, ve které Vittek vstřelil úvodní gól. Otáčet vývoj skóre je totiž na šampionátu v Jihoafrické republice takřka nemožné. Ze čtyřiceti čtyř zápasů se to povedlo pouze ve dvou případech, Řecku a Dánsku.

„Museli jsme vyhrát, a tak jsme nemohli čekat, co vymyslí soupeř. Itálii stačila remíza, a všiml jsem si, že ta se dá na tomto mistrovství světa poměrně lehce ukopat. A to, že jsme otevřeli skóre už v prvním poločase, bylo bonusové,“ má jasno Sýkora.

V poslední dvacetiminutovce se odehrálo tolik událostí jako za celé dosavadní účinkování slovenského týmu na mistrovství světa. Padly čtyři branky, jeden gól nebyl uznán pro ofsajd a rovněž další šance Italů volaly po vyrovnání.

„Abych byl upřímný, nejsem takový fanda, který když dávají fotbal, spěchá k televizi. Musím ale přiznat, že mě hektický závěr zvedl ze židle a dost jsem ho prožíval. Bylo to podobné jako na lavičce, když hrajeme zápas. Nervózně jsme postával a očima postrkával časomíru. V posledních vteřinách měli Italové velkou šanci, ale netrefili bránu. V tu chvíli při nás stálo štěstí. Ale výhru jsem si za nezměrnou bojovnost zasloužili,“ tvrdí pardubická opora.
Slovenský, stále ještě mladý stát zaznamenal další velké vítězství. Po hokejovém prvenství na MS v roce 2002 noví hrdinové obouvají kopačky.

„Jako správný vlastenec sleduji všechny své kolegy – sportovce na vrcholných akcích. Pokud se jim podaří nějaký úspěch, hřeje mě u srdíčka. Takže i z postupu fotbalistů do osmifinále jsem nadšený. Už samotná účast na první mistrovství světa byla velkou událostí a výhra nad Italy tento počin ještě trumfne. Dokonce se nebojím říci, že se jedná o jedno největší vítězství v dějinách slovenského sportu,“ podotkl Sýkora.

V pondělí čeká jeho krajany osmifinálový duel s Nizozemskem. Slováci do něho opět nejdou v roli favorita.

„V play off se rozdíly stírají. Navíc vyřazením Itálie jsme ukázali fotbalovému světu, že se s námi musí počítat. Utkání si nenechám ujít. A uvidím ho celé,“ dodal Martin Sýkora.

Pardubák v Itálii: Vyřazení fotbalistů? Národní tragédie!


„Zklamání z prohry 2:3 nad Slovenskem je skutečně silné,“ informoval z města Porlezza překladatel a tlumočník Filip Zajíček.

Pardubice/Porlezza – Národní tragédie. Tak by se podle Pardubáka Filipa Zajíčka (viz foto), který žije v italském městě Porlezza, dalo nazvat vyřazení squadry azzury z fotbalového mistrovství světa v Jihoafrické republice.

„V Itálii zavládlo obrovské zklamání. Vyřazení svých fotbalových miláčků tu prožívají opravdu hodně. Ve čtvrtek večer se to projevilo mimo jiné i na náladě v místních barech, která byla oproti zvyklostem doslova na bodu mrazu,“ sdělil Filip Zajíček.

„Itálie fotbalem žije. Tady je to jednoznačně sport číslo jedna. Mistrovství světa v Jihoafrické republice tu bylo hodně sledované a přestože zájem po vyřazení jejich týmu asi trochu opadne, šampionát určitě nezatratí a budou o něm diskutovat i nadále,“ přemítal třicetiletý Pardubák, který se živí jako tlumočník a překladatel. „Vztah Italů k utkání fotbalového mistrovství světa je podobný tomu, jaký mají Češi k hokejovým šampionátům,“ dodal.
„Zklamání z prohry 2:3 nad Slovenskem je skutečně silné. Italové nevěřili, že by je tým trenéra Vladimíra Weisse mohl porazit. Tady si snad vůbec nikdo nepřipouštěl variantu, že by mohli vypadnout už v základní skupině. Italové předpokládali, že poslední zápas zvládnou a postoupí dál,“ řekl Filip Zajíček.

„Snad ani největší pesimisté tu nevěřili, že by je mohlo Slovensko porazit. Je pravdou, že sebevědomí měli Italové přece jen trochu nalomené, když pouze remizovali s Paraguayí a Novým Zélandem, ale ani Slováci v předchozích zápasech nehráli příliš slavně,“ prozradil pardubický rodák žijící na Apeninském poloostrově.

Ten se Deníku přiznal, že v rozhodujícím zápase skupiny F fandil našim východním sousedům. „Italové působili opravdu hodně namistrovaně, tak jsem si říkal, že by bylo docela fajn, kdyby jednou dostali trochu za vyučenou. A Slováci mi jsou samozřejmě sympatičtí. Navíc v těchto turnajích rád fandím černým koňům soutěže, samozřejmě pokud zrovna nehrají proti českému týmu,“ nechal se slyšet Filip Zajíček, který ve městě Porlezza zažil výbuch fotbalového nadšení, když Inter Milán vyhrál letošní ročník Ligy mistrů.

„Přestože Porlezza je zhruba sto kilometrů od Milána, všichni tu jezdili vítězoslavně v autech s klubovými vlajkami a mohutně oslavovali,“ zavzpomínal na nedávný triumf italského velkoklubu.

Teď se sice ničeho takového ve městečku u švýcarských hranic nedočká, ale šampionát bude, pokud mu to dovolí čas, sledovat dál. „Jediné, co mě vadí, jsou vuvuzely. Jejich zvuk mi připadá jako komáří bzučení,“ uzavřel.

TOMÁŠ DVOŘÁK