Tláskal: Parta jsme byli, ale jenom v hospodě

Osobnost Deníku

Někdy je chování fanoušků k rozhodčím neúnosné, říká předseda OFS Pardubice

Fotbalová jaro na Pardubicku je v plném proudu a přináší nejen sportovní zážitky, ale i…

Přečíst článek >

Fackovací panák… S omlácenou tváří, rozervanou duší ale s hlavou nahoře. Mnětičtí fotbalisté byli v uplynulé sezoně v I. B třídě pouze do počtu. Jestliže podzim jakž takž ustáli, tak jaro prožili katastrofální. Ve druhé polovině nezískali ani bod a soupeři je drtili. Na jednu stranu ostuda jako Pardubice, na tu druhou uznání, že poté co se jim rozpadl kádr, do těžké krajské soutěže naskočili. Mnětický kapitán MARTIN TLÁSKAL a kolegové na hřišti, kteří mu zbyli, museli prokazovat velkou odolnost. Jít totiž předem na porážku, skutečně vyžaduje notnou dávku odvahy.

Jak byste v několika větách okomentoval celou sezonu?
Jelikož jsme jasně sestoupili, musí se hodnotit jako nevydařená. Po podzimu ještě bylo o co hrát. V zimní přestávce jsme přivedli do týmu některé hráče a doufali, že jaro bude lepší. Bohužel ale nastal pravý opak. Už po pár zápasech bylo jasné, že pro nás se soutěž bude jen dohrávat.

A jak byste zhodnotil samostatně jarní část?
Po zimní pauze to opravdu vypadalo celkem slibně. Zdá lo, že bychom se ještě mohli rvát o záchranu. Jenže se začátkem jarní části přišly samé prohry a hlavně jsme nezvládali klíčové zápasy. Přitom ve většině utkání jsme mohli dát hned na začátku gól ale místo toho jsme inkasovali. A v podstatě během prvního poločasu byla většina zápasů rozhodnuta.

Druhá sezona v I. B třídě a sestup. Jako by vás postihla nemoc týmů, které hrají druhým rokem v soutěži. Vyprchá euforie, navíc už jsou čitelná. Nebo za tím stálo něco jiného?
Šli jsme výrazně dolů kvalitou. Oproti loňské sezoně nám chybělo devět hráčů základní sestavy. Takže letos hrál v podstatě úplně jiný mančaft. Citelně chyběli zejména Pásler, Moravec, Kříž anebo zraněný Hurta.

Už před sezonou jste řešili dilema zda-li soutěž přihlásit, či administrativně sestoupit. Nakonec jste zvolili variantu vstoupit znovu do soutěže. Co vás k tomu nakonec vedlo?
Ano, po odchodu zmíněných hráčů, se skutečně řešilo, co bude další sezonu. Nakonec jsme se rozhodli, že soutěž přihlásíme a hráče kteří odešli, zkusíme nahradit. Zdůvodnění bylo prosté: Když už jsme krajskou soutěž pro Mnětice vykopali, chtěli jsme se zkusit rvát o udržení. Pravděpodobnost, že se tu bude ještě někdy hrát kraj je totiž hodně malá.

Na podzim jste jakž takž dýchali a přestože skončili poslední, šance na záchranu žila…
A přitom si myslím, že na jaře jsme měli lepší tým. Chyběla však lepší koncovka.

V zimě už jste však pro záchranu toho moc neudělali. Teď mám na mysli nějaké zkvalitnění kádru. Nikdo do Mnětic nechtěl?
Naopak. Do týmu přišlo pět nových lidí. A podle mě kvalitní fotbalisté. Ať už mladý Bulis nebo Suchánek. A odešel pouze Jahelka, který šel kopat do Ostřešan. Bylo ale znát, že chybí.

Na jaře jste se stali jen trapným přihlížejícím. Nezískat ani bod, ať už jsou jakékoliv okolnosti, je pořádná ostuda, nemyslíte?
Ostuda to je. V tomto případě asi není potřeba se k tomu více vyjadřovat.

Když už týmu teče do bot po fotbalové stránce, může to vykompenzovat kolektivní duch. Vy jste se ale nemohli spolehnout ani na partu. Proč?
Parta jsme byli, ale jen v hospodě. Letos jsme neodehráli jediné dva zápasy po sobě ve stejném složení. A tím nemyslím jednu absenci ale rovnou třeba tři v každém utkání. Je to škoda. Kdybychom se scházeli v plném počtu na každý zápas, tak jsme třeba i příští sezonu mohli kopat I. B třídu.

Je skoro až zázrak, že jste dohráli všechny zápasy bez kontumace za nedostatek hráčů…
Těm kteří to dohráli a dost nám pomohli hráči béčka, děkuji, že to vydrželi. Nakonec jsme se nějakým způsobem, někdy i jen v deseti, sešli ke všem zápasům. A tím se vyhnuli pokutám.

Problémem Mnětic na jaře bylo to, že jste se stávali snadným soustem hned od začátku utkání. Prakticky pokaždé jste inkasovali dvě rychlé branky a přes snahu vrátit se do utkání nebylo co řešit. Co vy na to?
Přesně tak. Přitom jsme si pokaždé opakovali, že nesmíme prospat začátek. Jenže jsme přišli na hřiště a tam to vypadalo, jakoby nic v kabině před utkáním nepadlo.

Nemá cenu popisovat nějaký průběh jara, protože v případě Mnětic žádný nebyl. Jak je hodně tristní nastupovat k zápasům předem poraženi?
Samozřejmě, není to nic moc pocit. Už před úvodním hvizdem víte, že prohrajete. Jen se řeší kolik dostanete…

Všechny body jste získali doma, čímž potvrdili loňskou sezonu, kdy se vám také venku vůbec nedařilo. Co zatím vězí?
Jednoznačně rozměry našeho hřiště. Navíc při scházení na domácí utkání jsme mohli počítat s o něco lepší morálkou.

Mnětice s velkým nadšením i očekáváním postupovaly ze třetí třídy až do I. B třídy. A teď následuje rychlý sešup až do „pralesní" ligy…
To je smutná pravda. Teď musíme začít hrát s našimi hráči. A ne platit za hostovačky hráčů, kteří pak ani nechodí na zápasy…

Už jednou v nedávné historii Mnětice takto kolísaly. V okresním přeboru, když padaly, tak ani nedohrávaly utkání právě pro malý počet hráčů. Proč se to takhle cyklicky opakuje?
Já osobně zažívám tuto situaci poprvé. Proto vám nedokážu odpovědět.

Od příští sezony si musí mnětické áčko zvykal na nejnižší soutěž. Co se vůbec dá k takovému propadu říci? Bude čtvrtá třída motivací, nebo tam starší hráči dojedou svojí kariéru a už žádné ambice nebudou mít?
Ambice jsou vždycky, to by nemělo cenu sportovat. Chtěli bychom do pár let znovu vykopat okresní přebor a ten stabilně hrát. I. B třída byla pro Mnětice top a já jsem rád, že jsme si ji tady zahráli. I když to letos dopadlo výsledkově ostudně.A co se týče čtvrté třídy, někteří hráči ji moc dobře znají z působení našeho béčka.