Takhle silný soupeř v Pardubicích ještě nehrál. Kunice špičkově bránily a mohly se stát třetím celkem, který ve třetí fotbalové lize získá Pod Vinicí body. „Je to tak. Už před zápasem jsme věděli, že to nebude nic lehkého,“ souhlasí trenér MARTIN SVĚDÍK.

Jeho tým brzy vedl brankou Přibyla 1:0, ale Kunice po přestávce srovnaly. Rozhodující moment zápasu přišel v 80. minutě, když střídající Sklenář vstřelil druhý gól Pardubic. „Diváci si tady zvykli, že každého soupeře přehrajeme a vytvoříme si hodně šancí. Teď ale přijel soupeř, který byl nesmírně kvalitní, silný na míči a každá ztráta nás stála hodně sil,“ ulevil si po úspěšné dřině pardubický trenér.

Hlavně co se týká obranné činnosti bylo vidět, že se potkaly dva týmy, které mají tuto činnost zvládnutou na jedničku. Souhlasíte?
Kunice měly obranu hodně dobře zavřenou. Přijely s tím, že budou bránit, začaly hrát na jednoho útočníka, ale dali jsme rychlý gól a taktika se jim trochu zbortila. Prostřídaly a vzrostla jejich aktivita směrem dopředu. Je to ohromně zkušený tým.

V čem se zkušenost projevovala nejvíc?
Třeba v tom, že s míčem nebyli vůbec zbrklí. O to víc si cením, že jsme dokázali takový zápas zvládnout a zlomit na naši stranu.

Pravda, tentokrát šlo spíš o ubojované vítězství než o pardubickou klasiku, kdy soupeře „melete“ od první minuty…
(přikyvuje) Ale určitě bych neřekl, že by náš výkon nebyl optimální. První poločas jsme hráli celkem slušně. Jenže Kunice postavily před šestnáctkou obranný val a špatně se tam dostávalo. Jednou nám to vyšlo a dali jsme gól. A že jsme ve druhé půlce něco pokazili a neměli takový tlak? To je jasné. Je potřeba brát ohled na soupeře. Na druhou stranu musím uznat, že na naší straně byly některé individuální výkony špatné. David Petrus takový zápas zahrát nemůže. To samé Jarosz, Lukáš Rešetár také nebyl v optimální pohodě.

Petrus na jaře není tak nebezpečný jako na podzim. Na druhou stranu, v zimě léčil zranění z první půlky sezony. Nehraje to také svoji roli?
Určitě hraje. Jenže problémy si trochu dělá sám. Neodrazí se od jednoduchých věcí. Spousta přihrávek od něho vypadá, že jsou laxní.
Je vidět, že mu chybí střelecká pohoda. Kdyby byl na podzim sám na malém vápně, nejspíš by dal gól. Proti Kunicím přihrával…
To mě taky pořádně nadzdvihlo z lavičky. Byl v šanci, kdy šel ze strany sám a měla z toho být buď střela, nebo finální přihrávka a on trefil prvního hráče. Takové situace rozhodují zápasy. Nemůžeme je zkazit. Navíc v poli vyházel hodně balonů a mužstvo stojí strašných sil, než je získá zpátky. Prostě nejde, aby útočník jeho kvalit odehrál takový zápas, z jeho výkonu jsem rozčarovaný.

Na druhou stranu vám skvěle vyšlo střídání Sklenáře. Na hřiště jste ho poslal v 79. minutě a on v 80. rozhodl. Takhle nějak jste si to plánoval?
To je o štěstí. Venca tomu šel naproti a gól dal. Kdybych vystřídal jinak, třeba by se trefil zase jiný hráč. Je ale fakt, že byl na správném místě.
Nemohl se u kritizovaných hráčů projevit respekt k velkým jménům na straně Kunic? Přeci jen, ne každý den hrajete třeba na Martina Hyského…
U Davida to respektem určitě není. Co se týká Filipa Jarosze, tak měl před zápasem nějakou alergii, špatně se mu dýchalo, což se nějakým způsobem projevit mohlo. Nemyslím si ale, že by Filip zahrál špatně fyzicky. Hrál špatně s balonem, navíc to měl v obranné činnosti dost těžké. Engelmann byl hodně aktivní. Filip je pořád mladý hráč a u nich jsou výkony zkrátka občas nevyrovnané. Jen se z těch chyb musí poučit.

Jak se vám naopak zamlouval krajní obránce Přibyl, který hýřil aktivitou, dal gól a při bránění prakticky nechyboval?
Vyzdvihnout zaslouží ještě Tischler. David Přibyl byl ale podle mého jednoznačně nejlepší na hřišti. Jinak jsme měli na stranách problémy, což bylo dané i kvalitou soupeře.

Vypadalo to, že se Kunice na Pardubice výborně nachystaly. Zhustily střed hřiště, bránily na nějakých třiceti metrech a docela se jim dařilo znemožňovat vám kombinaci…
Určitě. Sem takhle ale jezdí každý.

Jenže ještě nikdo defenzivu na pardubickém velkém hřišti nezvládl tak dobře…
To je pravda. Jsme ale zase u zkušenosti soupeře, umí to. Navíc trenér Hašek nás určitě měl přečtené a věděl, co chce hrát. Takové vítězství má velkou váhu.

KOMENTÁŘ PAVLA RYŠAVÉHO: Ať žije nový „Máj“! A nastal fotbalu čas…

Bylo pozdní dopoledne,
sedmý máj,
dopolední máj,
byl fotbalu čas,
Svědíkův zval ku zápas hlas,
kde klobásový zaváněl háj…

Žít věčný romantik Karel Hynek Mácha v 21. století a zabloudit při svých věčných toulkách na pardubický stadion Pod Vinicí, mohl jeho slavný „Máj“ vypadat úplně jinak.

Láska, vražda, tragédie, šatlava… Literáti prominou, ale jedna velká otrava. Fotbal, to je šťáva. Hlavně v podání Svědíkova třetiligového týmu. Už od podzimu řádí na svém obřím hřišti jako Černá ruka. Pardubická mafie doma ofenzivním koncertem umlátila kromě Chomutova a Hlavice všechny nájezdníky.

Na jaře v započatém díle pokračuje. Navíc přidala důležitou nadstavbu: Umí se rvát. Najednou se daří i to, co před pár měsíci vypadalo tak reálně jako chůze po vodě – pravidelně vozí bodu z venku. Novou dovednost tým vytáhl i v sobotu proti Kunicím.
Ukázal vůli vítěze. Žádná hra na jistotu, odkopat to na 1:1 a hurá na párek s bodem v kapse. Touha uspět z Jeřábka, Shejbala, Proroka a spol. sálala snad až do Holic.

Pardubičtí mají ještě jedno plus – Martina Svědíka, z něhož roste trenér s velkým „T“. Tým se pod jeho dozorem vyvíjí, zlepšuje a hlavně žije. Ne, že bych Svědíkovi přál něco zlého, ale čím déle si jeho práce v první lize všimnou, tím pro Pardubice lépe.