Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

V Pardubicích vyprodáno? Možná na Real...

Pardubice - Bývalý obránce Jaromír Možíš si zahrál ve Spartě s božským Andrejem Kvašňákem. Dali jste gól díky mistrovi? Bylo třeba mu poděkovat.

26.4.2015 3
SDÍLEJ:

PAMATUJE HODNĚ a fotbal ho pořád strašně baví. Jaromír Možíš získal titul se Spartou a zařadil se i mezi legendy pardubického fotbalu.Foto: DENÍK/Luboš Jeníček

Andrej Kvašňák? Dědové vykládají vnukům, jaký to byl fotbalista. Pan někdo!

A teď zkuste spočítat, kolik lidí se může pochlubit, že si s ním zahrálo. Moc jich nebude.

Bývalý obránce JAROMÍR MOŽÍŠ (72) ano, dokonce po jeho boku vyhrál se Spartou v roce 1967 titul. Když pro vás mistr vymyslel gólu, byla potřeba mu poděkovat: „Museli jste projevit úctu a díky," vzpomíná pardubická legenda.

Jeho otec byl právník a starosta Přerova. Sám pak vystudoval vysokou školu a sport ho zavedl do Pardubic, za které začal hrát fotbal od roku 1964. Na dvě sezony si odskočil do Sparty, ale pak se „domů" na východ Čech vrátil. Za VCHZ Pardubice si zahrál první ligu.

Vysoký bek s přezdívkou „Míša" pak v klubu dlouho trénoval mládež a fotbal hltat rozhodně nepřestal. Když pardubický klub pozval některé své bývalé hráče při slavnostním představení zakoupených kronik, on mezi pozvanými nemohl scházet. S bývalými spoluhráči si měl o čem vyprávět…

Bylo příjemné si sednout nad kroniky a vzpomínat?
Jsem už bohužel ta starší garda. Já kopal pořádně jenom s Láďou Procházkou, ostatní (Prorok, Škrha, Kocourek, Musil) co tady byli, začínali, když jsem končil a už to byl jiný styl fotbalu. Ale řeknu vám, že na jednu stranu je dobře, už to byl jiný styl fotbalu, všechno chodilo dozadu na stopera a na brankáře.

Vy jste hrál radši dopředu?
Za nás to chodilo tak, že kdyby se Hojsíkovi a Veverkovi v útoku nedal balón, tak nás zabili (usměje se). Jakmile bek vybojoval míč, hned ho musel dostat hráč vepředu. Ale když jsem skončil, začalo se hrát jinak a drží se to doteď, hlavně opatrně a rozehrávat zezadu. Já pamatuji dobu, když hráči chtěli míč za každou cenu pro sebe .

Prý jste se v mládí rozhodoval, jestli se dát na fotbal, nebo na volejbal. Je to pravda?
Na gymplu jsem najednou vyrostl a kvůli maturitě jsem fotbalu nechal. Na škole jsme hráli basket a měl jsem tam kamaráda, co mě přitáhl k volejbalu. Po maturitě, bylo mi asi 16 a půl, jsem šel dělat do strojíren a tam přišel na řadu znovu fotbal. Volejbal se hrál v Dukle Kolín, basketbal v Dukle Dejvice a dostat se z celé republiky na vojnu tam, nebyla šance. Uvízl jsem tedy na fotbale.

Dobrá volba?
Nelitoval jsem toho (usměje se). Odmala jsem běhal jenom po hřišti, vždyť já se vedle fotbalového stadionu i narodil.

V jednom strarém článku jsem ale četl, jak jste rozebíral, že fotbal víc bolel…
Když ve fotbale patříte k těm lepším, tak se dovedete vyhnout. Takhle jsem to měl třeba v Přerově, ale když jsem se dostal do Pardubic mezi nejlepší hráče, tak ano, už fotbal bolel. Musíte mu v tu chvíli něco obětovat.

V roce 1967 po vás sáhla dokonce pražská Sparta. Bylo to velké vyznamenání?
Vždycky se někam chcete dostat. Z VCHZ Pardubice jsem byl nominovaný do olympijského týmu, který se chystal na hry v Mexiku. Přesvědčili mě, že bych měl jít do Sparty, jestli tam chci odjet.

Jenže na olympiádě jste nakonec scházel…
Protože v Semtíně zapomněli poslat moje data a ze všeho jsem vypadl, do reprezentace jsem se už nedostal, ale do Sparty ano. Zahrál jsem si tam s takovými fotbalisty, kteří byli možná jedněmi z nejlepších vůbec. Andreje Kvašňáka zvolili i sparťanem století, Vojta s Tichým byli velcí brousci, Pospíchal a Mašek zase úžasní technici. Ivan Mráz měl zase sílu jako býk, dovedl vypustit neskutečnou střelu. A gólmani? Kouba s Krameriusem byli také velká třída. Navíc nás trénoval Václav Ježek.

Byl hodně náročný?
Nás mladší honil a třicetileté hochy si chystal jen na zápasy (usměje se). Nastoupit s nimi ale pak bylo něco. Věděli o sobě, i o vás. Když jste šli do útoku s Andrejem Kvašňákem, on někam naběhl, stáhnul s sebou všechny hráče, co byli někde poblíž a za něj mohl v klidu člověk naběhnout, byl úplně sám. Pak jste ale museli projevit úctu a díky (usměje se).

Kvašňák to vyžadoval?
Byl na to zvyklý, muselo se ukázat na něj.

Na hřišti byl velkým šéfem. V kabině taky?
Měl jednu nevýhodu, nikdy se pořádně nenaučil česky a mluvil slovensko-maďarsky-česky. Hoši si z něj spíš dělali srandu, jinak měl kabinu na povel Jiří Tichý, to byl rodilý šéf.

Jenže přišli jste na hřiště a kolem Kvašňáka se všechno točilo…
To je pravda, ale Sparta měla samé fotbalisty. Každý chtěl balón, každý s ním chtěl hrát. V týmu nebyl nikdo, kdo by se ho zbavoval a vymlouval se na někoho druhého. Všichni chtěli být v novinách (usměje se). Byli to trochu slavomani, ale nemyslím to zle, všichni na to totiž měli. Měl jsem tam velmi dobré spoluhráče.

Hned mezi sebe kluka „z vesnice" vzali?
Přišlo nás tam asi pět. A protože byl mančaft v nejlepším věku, byli rádi, že nějací mladí dorazili. O Mackovském se kdysi vykládalo, že přišel do Sparty, dal nějaké góly a měl kvůli tomu neshody s Kvašňákem, takže musel odejít zase do Vítkovic. Ale já nic takového nepoznal.

A dočkal jste se také jednoho titulu…
Jsem mistrem Československé socialistické republiky. Krásně to zní, viďte (usměje se)? Vyhráli jsme ligu v sezoně 1966/67.

Teď Sparta slaví tituly na lodi a na diskotékách. Jaké to bylo za vás?
Taky hodně velké. Už na hřišti to stálo za to, bylo tam hodně lidí. A já si pamatuji na jednu moji fotku, fanoušci se na mě vrhli hned po hvizdu, trhali ze mě dres a po kouskách si ho rozebírali. Nějakej chytrej reportér mě samozřejmě vyfotil, jak jsem kráčel zničený a v trenkách. V novinách pak bylo napsané: „To není chodec, ale fotbalista pražské Sparty Možíš po utkání s Košicemi."

Po dvou letech ve Spartě jste se vrátil zpátky do Pardubic. Čekaly od vás, že je v první lize potáhnete?
Čekaly, že přinesu asi něco víc. Pokud jsem stačil, bylo to dobré. Ale nemyslete si, Honza Mareš (obránce) a spol. nikomu nic nedarovali. Byl jsem tady hodně zvyklý, do Pardubic jsem přišel v dubnu v roce 1964 a nějak mi sedly.

Chodíte na fotbal i teď?
Ano. Když tady byl na podzim jako trenér Martin Hašek, tak jsem si říkal, pokud padne aspoň jeden gól, příště jdu zase (usměje se). Doma se na fotbal moc dívat nedalo, venku snad prý ano. Na jaře se mi ale třeba líbil zápas se Znojmem, diváci si ho museli užít.

Těšíte se, až se fotbal jednou přestěhuje zpátky na Letní stadion?
Mám obavu, abych se toho dožil. V Pardubicích je hodně jiných sportů, dlouho to na mě působilo tak, že na městě nebyl nikdo, kdo by vyloženě fandil fotbalu. Tady byla plochá dráha, koně a hokej. Fotbal na tom byl s podporou vždycky hůř. A když pak z něj odešla chemička, nabalili se na něj různí podnikatelé, kterým nezáleželo na fotbale v Pardubicích, ale klidně se licence prodala do Sokolova.

Máte tedy sen, že jednou na Letním stadion zase vyrazíte?
Chodím se tam občas podívat na děvčata, která tam hrají svoji soutěž. Vzpomínám, jaké to bylo za nás, kolik přišlo lidí. Na podělanou Úpici, která postoupila do 2. ligy, my ji porazili 6:1, dorazilo 7 a půl tisíce diváků. A první ligový zápas s Košicemi? Tři a půl tisíce fanoušků zůstaly ještě venku, dovnitř se neměli nárok dostat. Dnes by musel asi v Pardubicích hrát Real Madrid, aby to tady někdo vyprodal (usměje se).

Autor: Pavel Ryšavý

26.4.2015 VSTUP DO DISKUSE 3
SDÍLEJ:
Cvičení Agens 2017 v Pardubicích. Město zkouší evakuaci velkého počtu osob v případě teroristického útoku otravnou látkou. V první evakuační zóně to znamená do bezpečí dostat děti z MŠ Pastelka.

Evakuace školky? V případě ohrožení za děti odpovídá město

Vojáci 14. pluku logistické podpory vyrazili za školáky do Dolní Rovně a Rosic u Chrudimi.
11

Vojáci vyrazili za žáky do škol

Stávkovali lékaři a někde i lékárny

Pardubice – Několik tisíc praktických lékařů dnes zavřelo své ordinace kvůli stávce. Nesouhlasili totiž s přílišným papírováním, elektronickými recepty a nedostatkem peněz. Mimo provoz bylo na půl hodiny také asi 400 lékáren.

Jeden se schoval v popelnici, další byl drogový dealer

Pardubice - Zamotaný příběh s telefonní budkou na začátku skončil dopadením distributora narkotik.

Komedie o manželských vztazích zavede diváky Z postele do postele

Pardubice – Východočeské divadlo v Pardubicích zařazuje do svého repertoáru komedii anglického dramatika Alana Ayckbourna s názvem Z postele do postele. Premiéry se uskuteční o nadcházejícím víkendu vždy od 19 hodin v Městském divadle.

Tendr na stavbu dálnice D35 k Vysokému Mýtu finišuje

Pardubicko - Z hlediska předvolební kampaně s křížkem po funuse, totiž v pátek v první den voleb otevře pardubické Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) obálky s nabídkami stavebních firem na stavbu prvních dvou úseků dálnice D35 z Opatovic nad Labem k Vysokému Mýtu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení