"Vybudovali jsme si jméno a klubu dělali reklamu"

Osobnost Deníku

Někdy je chování fanoušků k rozhodčím neúnosné, říká předseda OFS Pardubice

Fotbalová jaro na Pardubicku je v plném proudu a přináší nejen sportovní zážitky, ale i…

Přečíst článek >

To byl nástup! S velkou dávkou nadsázky se dá říci, že lepší začátek letošní sezony měli jen fotbalisté Barcelony a AS Roma. Nováček krajského přeboru se sídlem v Pardubičkách zvítězil ve všech sedmi zápasech. Kam se na něj hrabe Arsenal, Bayern, Paris St. Germain či  Porto… Na druhou stranu stejně jako čas od času každého „velikána" postihla i tým od Borku černá série. Z ní se však vzpamatoval a podzim dokončil na vynikající čtvrté příčce. Co by za to dal třeba takový Lyon nebo AC Milán… Za úspěchem Pardubiček stojí trenér KAMIL ŘEZNÍČEK. SK během nejkratší možné doby vytáhl z okresního přeboru až mezi krajskou smetánku. V tom nejlepším ale trochu překvapivě skončil.

Trenére, jak byste zhodnotil podzim v podání Pardubiček?
Podzimní část sezony musím hodnotit veskrze pozitivně. Jako nováček jsme se prezentovali slušným herním projevem, vybudovali jsme si respekt soupeřů. A hlavně počet získaných bodů a čtvrté místo je více, než jsme si před startem předsevzali.

V loňské sezoně jste hráli I. A třídu, takže můžete obě soutěže porovnat. Najdete rozdíly?
Pochopitelně. Krajský přebor je jednoznačně kvalitnější. Utkání jsou hrána ve větším tempu a důrazněji. Na vše je méně času a jednotlivá mužstva mají slušně zvládnuté základní taktické prvky a standardní situace. Rovněž společenská úroveň je vysoká. Na zápasy chodí více diváků. Soutěž je více sledovaná a dobře prezentovaná ve sdělovacích prostředcích.

Cíl před sezonou zněl na nováčka poměrně odvážně – hrát v lepší polovině tabulky. Co vás k tomu přimělo?
V létě jsme  neponechali nic náhodě, mužstvo jsme posílili a vhodně doplnili, tak aby vzniklo zdravé konkurenční prostředí. Většina hráčů přistoupila rovněž velice zodpovědně k letní přípravě a tréninkům a z tohoto jsem vycházel i při stanovení předsezonních cílů. Do soutěže jsme šli s pokorou a respektem, ale zároveň jsme si byli vědomi našich herních kvalit, které jsme i potvrdili.

Dalším cílem bylo předvádět pohledný a účelný fotbal. A další trefa do černého, souhlasíte?
Naprosto. Chtěli jsme se prezentovat způsobem hry, který jsem se snažil po celou dobu mého působení v Pardubičkách neměnit, a který nám přinášel zasloužené úspěchy. Jsem rád, že i tento cíl se nám podařilo splnit. Neboť fotbal se hraje hlavně pro lidi a nám se podařilo přilákat do našich ochozů slušné divácké návštěvy. Domnívám se, že jsme si vybudovali dobré jméno a dělali jsme klubu dobrou reklamu.

Je zajímavé, že vás žádný soupeř vyloženě nepřehrál a rovněž vy jste nikoho neválcovali. To se projevovalo i na výsledcích. Buď výhra nebo prohra o gól…
To je fakt, který vychází z obrovské vyrovnanosti jednotlivých týmů v krajském přeboru. Každý mohl porazit každého a zároveň kdokoliv mohl prohrát s kýmkoliv. Paradoxní na tom je to, že v některých domácích zápasech, kde jsme byli silně dominantní a soupeře jsme celých devadesát minut přehrávali, odešli jsme z těchto utkání poraženi.

Na Pardubičky přesně pasuje, že měly obě poloviny podzimu jako den a noc. Jaké je vysvětlení?
Nerozděloval bych podzim na dvě části, byť tomu naše výsledky nahrávají. Musíme vycházet z celku a ten po skončení podzimu vyzněl velmi příznivě. Samozřejmě je mi jasné, že zejména série šesti proher v řadě nevypadá moc dobře. Nicméně stále jsme chtěli jsme hrát aktivním a ofenzivním způsobem hry. Nechtěli jsme na zažitém nic měnit. Důvodů proč jsme v těchto zápasech nebyli úspěšní je rovněž mnoho, ale za hlavní považuji fakt, že se nám zranili útočníci, kteří byli schopni vstřelit branku.

Ale pěkně po pořádku. Do soutěže jste vtrhli jako uragán. Není moc časté aby nováček měl po sedmi kolech bilanci 7 0 0… Kde jste brali to sebevědomí?
Je potřeba dodat, že parádní rozjezd byl výsledek především tvrdé a poctivé práce v letní přípravě. Zkvalitnili jsme a zintenzivnili tréninkový proces. V I.A třídě jsme trénovali pouze dvakrát týdně, nyní třikrát. Tréninky byly zaměřeny na neustálé zdokonalování herních činností jednotlivce v určitém tempu, které odpovídalo potřebám krajského přeboru. A rovněž jsme pracovali na zkvalitnění týmového herního výkonu a jeho součinnost. Do zápasů jsme šli s pokorou a vírou v naše schopnosti a v každém utkání jsme chtěli zvítězit. Přesto série sedmi výher v řadě se od asi nás nečekala (usmívá se).

Potvrdilo se, že dobrý vstup má pozitivní psychologický účinek. Přenášela se pohoda v týmu na hrací plochu?
Jednoznačně. I když my neměli problémy s psychikou ani v době, kdy se nám výsledkově nedařilo. Pouze nám chyběla větší kvalita a důraz při řešení šancí, která by překlopila misku vah na naši stranu. Tak jak jsme byli zpočátku vychvalováni, tak jsme byli ve druhé části podzimu pranýřováni. Chci však důrazně připomenout, že předváděná hra z naší strany nebyla špatná a hlavně zajíci se počítají až po honu. Dosažené výsledky po konci podzimu nám daly za pravdu, že jsme šli správnou cestou.

Po sedmi dějstvích se ovšem kolečko na delší čas zadrhlo a váš tým šestkrát za sebou  prohrál. V čem spatřujete příčiny?
Pověstná černá série se nevyhnula ani nám. Je pravda, že byla trochu neobvyklá, ale nemá smysl z toho dělat nějakou vědu. Důvodů je samozřejmě více, ale mezi hlavní patří velká marodka. Dále je potřeba si připomenout, že třikrát jsme prohráli venku, dvakrát se silnými mužstvy Poličky a České Třebové, hodně mne štve způsob prohry v Litomyšli. Dále mne mrzí zbytečné ztráty doma s mužstvy Moravan, Heřmanova Městce a Hlinska. Zejména v duelech s posledními dvěma jmenovanými jsme byli jasně lepší.

Říkáte, že vás trápila marodka, přitom na začátku soutěže jste měl takový výběr hráčů, že jste pomalu nevěděl, koho nasadit…
To je pravda. Jenže v polovině podzimu nám vypadlo více hráčů, především ofenzivních typů, za které jsme poté neměli náhradu. U několika hráčů se začala projevovat negativní a uraženecká nálada z důvodu toho, že ze začátku nedostávali mnoho příležitosti. Nechtěli si počkat na šanci a dále poctivě pracovat. Proto u nás skončili, nebo jejich tréninková morálka neodpovídala potřebám krajského přeboru, což se poté projevilo i v zápasech, ve kterých nastoupili. Musím však konstatovat, že u většiny toto neplatilo.

Zaujal mě fakt, že v domácích zápasech padalo méně gólů než venku. Mohla za to větší zodpovědnost či opatrnost?
Takto jsem nad tím nepřemýšlel. Ale je fakt, že když jsme hráli venku, nebáli jsme se hrát náš ofenzivní fotbal a domácí proti nám hráli rovněž trochu otevřeněji. Když k nám po našem dobrém začátku soupeři přijeli, asi z nás měli trochu strach a vesměs všichni poctivě bránili. Z toho může pramenit větší počet vstřelených branek na soupeřových hřištích. Třeba je to i v nás. V zápasech jsme si vypracovali dostatek brankových příležitostí, ale špatně jsme tyto situace řešili. Zajímavostí je to, že jsme za celý podzim ani jednou nezahrávali pokutový kop.

Jaké byste vybral nejlepší a naopak nejhorší podzimní utkání?
Mezi nejlepší naše utkání  bych zařadil domácí výhru proti Chocni. Zápas převyšoval úroveň krajského přeboru. Další povedený duel jsme odehráli na půdě chrudimské rezervy a rovněž se mi líbilo naše poslední podzimní vystoupení s Třemošnicí. Naopak nejhorší zápas jsme sehráli doma s Moravany.

Před posledním kolem se objevila zpráva jako čistý blesk z nebe. Řezníček v Pardubičkách končí! Jaké jsou důvody vašeho odchodu?
Po posledním podzimním kole jsem ukončil svojí trenérskou činnost a také veškeré působení v SK Pardubičky. Důvodů, které mne k tomuto kroku vedly je mnoho a určité věci již opravdu dále nešlo tolerovat a akceptovat. Jednalo se o jedno z nejtěžších mých rozhodnutí. Upřímně řečeno, takto jsem si svůj konec v klubu určitě nepředstavoval…