Více než patnáct let pracuje ZDENĚK ŠIMEK (71) s rozhodčími, většina z těch, kteří mu za tu dobu prošli rukama, řídila či řídí zápasy na úrovni třetí ligy a divize. Stav rozhodcovství v Česku mu není lhostejný, zabývá se jím intenzivně a komplexně a nemá problém upozornit vyšší složky fotbalové asociace, že kvalitní rozhodčí nám na stromech skutečně nevyrostou.

„Pořád v rámci českého fotbalu nevidím potřebnou koncepci, který by vedla ke konkrétním výsledkům. Ano, došlo ke konsolidaci v profesionálních soutěžích, ale než se dostaneme na mezinárodní scéně na pozice, kde jsme byli dříve, bude to ještě dlouho trvat. Lépe jsou na tom v tomhle směru ženy. Tohle všechno je však jen špička ledovce, která musí být podpořena silnou základnou,“ je přesvědčen Šimek.

Když se podíváte na současnou situaci ohledně fotbalových rozhodčích v Česku, co vidíte?

Osobně jsem se pokusil sestavit analýzu, jak na tom rozhodcovský stav v Česku reálně je. Prošel jsem všechny nominační listiny napříč jednotlivými soutěžemi a položil si otázku, jak FAČR naplňuje svoji vlastní strategii v této oblasti. A vyplývá z toho, že co se týče počtu, tak se to daří pouze v případě VAR specialistů. Jinak strategické dokumenty počítaly pro rok 2024 například s růstem počtu rozhodčích na 6000 nebo s dvaceti profesionálními rozhodčími. K tomu jsme se ani nepřiblížili, případně na tom ani nezačali pracovat.

To nezní úplně povzbudivě. Jaké to má dopady na jednotlivých úrovních mistrovských soutěží?

Očekávání, které Zdeněk Šimek měl od nového vedení fotbalové asociace, se v řadě ohledů dosud nenaplnilo.Zdeněk Šimek.Zdroj: Deník/Radek HalvaAktuálně jsme zhruba na čísle 4300 rozhodčích. Je ale potřeba zdůraznit, že samotný parametr počtu nic nevypovídá o kvalitě, ani o tom, zda je či není dostatečný pro obsazení soutěží. Došel jsem k tomu, že směrem od kraje nahoru je obsazenost dobrá, v okresech podstatně horší, zejména ve III. a IV. třídě, a často velmi špatná v soutěžích mládeže. To má neblahé dopady v tom, že mladí fotbalisté se s autoritou rozhodčího setkávají teprve ve vyšších žákovských soutěžích nebo dokonce až v dorosteneckém věku, což je pozdě. Já jsem si ve své analýze vybral jedno konkrétní podzimní kolo, kdy bylo třeba obsadit 9407 rozhodcovských pozic napříč soutěžemi, reálně jich bylo obsazeno 6253, takže přibližně dvě třetiny.

Reaguje fotbalová asociace na podobná zjištěná dostatečně efektivně?

Z předložené zprávy Úseku rozhodčích FAČR za minulý rok vyplynulo, že počty rozhodčích mírně rostou, což je jistě chvályhodné. Problém je v tom, že z těch více než čtyř tisíc rozhodčích jich na podzim téměř tisíc neodřídilo ani deset utkání a dalších tisíc mezi deseti a dvaceti. Navíc ani věková struktura není příznivá. Takže klíčem pro zlepšení situace rozhodně není jen mít šest tisíc rozhodčích. Musím říci, že bych si v práci FAČR představoval více konkrétních, jasných a hmatatelných kroků a méně obecných deklarací. Ostatně ani v Národní fotbalové strategii toho na téma rozhodčí mnoho nenajdeme.

Co vyplynulo z vaší analýzy, pokud jde o vytíženost rozhodčích a vytváření prostředí pro jejich kariérní posun?

Pochopitelně, že počet rozhodčích v jednotlivých soutěžích a jejich vytíženost s výkonnostním růstem úzce souvisí. Pokud zmíníme Řídící komisi pro Čechy, tedy třetí ligu a divize, tak tam je na nominační listině vysoký počet rozhodčích, jenže na jedno odřízené utkání dospělých jim vychází až čtyři utkání mládeže. Takže v soutěžích mužů, které jsou důležité pro jejich kariérní růst, odřídí na pozici hlavního za půl sezony čtyři nebo pět zápasů, což je nedostatečné. Ale samozřejmě potom vidíme třeba v některých krajích, že se zase nezastaví od sobotního rána do nedělního večera, což také není dobře.

Zmínil jste zatím neuskutečněné plány na profesionalizaci ligových rozhodčích. Věřite, že k tomu v českých podmínkách existuje vůle?

Myslím, že bychom v tomto směru měli začít něco dělat, ostatně se tak děje v řadě vyspělých evropských zemí. Jsou tam určité okruhy problémů, ať pracovně-právní postavení, stanovení konkrétních podmínek ve smlouvách, určení náplně činnosti kromě řízení utkání či zajištění financování. Ono je to dnes tak, že většina ligových rozhodčích se vnitřně profesionalizovala, ale zase jim potom může unikat civilní profesní kariéra. Jsem však přesvědčen, že bychom neměli otálet, protože světový trend jde tímhle směrem.

FAČR si je potřebnost nových rozhodčích zjevně vědom a organizuje různé náborové akce. Mají podle vás dostatečný efekt?

Získávání nových rozhodčích, jejich výchova a rozvoj, to je velké téma. Nutno podotknout, že úspěšnost náborových akcí není vysoká, je to asi pětina lidí, kteří u této činnosti zůstanou po dvou letech. Věřím, že se to postupně zvyšuje, ale pořád je to nízké číslo. Efektivita těchto náborů musí být vyšší. Klíčová je role okresního gestora, který musí být vůči nových rozhodčím lidský, pozitivní a odborně zdatný. V současnosti to funguje tak, že se snažíme nového adepta do čtrnácti dnů poslat na hřiště, ale podle mě bylo lepší věnovat jeho přípravě a vstupním školením přece jen více času. Není přece žádoucí poslat do utkání nepřipraveného člověka, ale takového, který je vybaven základními znalostmi a rozhodcovskými dovednostmi.

Atletická druhá liga.
Hvězda na úvod nejvyšší soutěže sedmá. Start druhé ligy vyšel pardubickým klubům

Kde se nacházejí hlavní příčiny, proč mnozí zájemci končí ještě dříve, než pořádně začali?

Jednou z těch podstatných je skutečnost, že přihlášení zjistí, co práce rozhodčího ve skutečnosti obnáší a že to není tak snadné, jak si mysleli. Dále samozřejmě celkově nepříznivý pohled na rozhodčí v naší společnosti, agresivní chování, což se ostatně netýká jen nováčků a mladých rozhodčích. A potom to bývají časové nároky a někdy i nízké odměny.

Co je na základě vašich zkušeností zásadní pro to, aby se početní stavy rozhodčích zvyšovaly a noví adepti se „chytli“?

Zcela určující je jejich vlastní zájem na sebezdokonalování a prohlubování svých znalostí. Ten, kdo je vede, v nich ten zájem musí rozvíjet, pěstovat jejich osobnost, zlepšovat odolnost, umění předcházet kritickým situacím a řešit je, naučit je kvalitní fyzickou přípravu a další věci. V tomhle směru si myslím, že FAČR má značné rezervy, přestože dnes jsou na každém kraji k dispozici instruktoři, lektoři pravidel i fitness trenéři. Spoustu z nich znám, většina z nich má patřičnou odbornou erudici, jenom je otázka, do jaké míry jsou aktivní a věnují tomu potřebný čas.

Jak jsme na tom podle vás v rámci Pardubického kraje?

Nechci hodnotit práci současné krajské komise, nicméně dovolím si říci, že mi chybí větší ambice než „pouze“ obsazení zápasů. To je samozřejmě základ, ale mělo by být vidět i něco více, vytyčená koncepce, čeho a jak chceme dosáhnout, tam vidím prostor pro zkvalitnění činnosti. Na druhou stranu je pravdou, že náš kraj má poměrně slušné zastoupení ve vyšších soutěžích, dokonce i v lize a na mezinárodní listině. V českých soutěžích náš malý kraj disponuje také docela silnou skupinu nadějných rozhodčích, což je pozitivní i vzhledem k tomu, že nemáme zástupce ve volených orgánech na této úrovni. Uvidíme, jak si kluci povedou dál, musíme být realisty.

TJ Svitavy vs. FK Spartak Choceň (Pohár hejtmana).
Pohár hejtmana: CFIG Arena přivítá v červnu fotbalisty České Třebové a Svitav

Čeho si sám nejvíce ceníte na práci, jakou jste s mladými rozhodčími z našeho regionu v uplynulých letech odvedl?

Věnuji se této práci více než patnáct let, za tu dobu ke mně alespoň dva roky chodilo 27 rozhodčích. Za velmi důležité považuji, jak se kluci, se kterými jsem pracoval, posunuli osobnostně. Od doby, kdy byli v mladém, dá se říci gymnaziálním věku, ohromně po této stránce vyspěli. Je to pro mě příjemným překvapením, protože jejich schopnost analyzovat zápas a svůj výkon v něm je pro jejich rozhodcovský růst mimořádně potřebná.

Zmínil jste téma agresivity a hrubosti, které prostupuje celou společnosti, nejen fotbalem, v němžjsou však rozhodčí velmi často hlavním terčem. Lze s tím vůbec něco účinně dělat?

Potěšilo mě, že FAČR přichází s programem „Přes čáru“ zaměřeným na boj proti agresivitě na hřištích, kyberšikaně a dalších negativním jevům. Věřím, že se bude dále propracovávat, ale v každém případě je potřeba. Pro mě osobně pohár přetekl po podzimním derby Slavia – Sparta. Jedna věc jsou emoce, které se dají i pochopit, ale aby se hráči dvou největších klubů v zemi na hřišti škrtili, to prostě možné není. Vím, že si spoustu problémů jako rozhodčí děláme sami, že neumíme stanovit hranici, co je a není přípustné. Což není lehké, navíc je to často součást taktiky týmů dostat rozhodčího pod tlak. Doufám, že i zmíněný projekt bude mít dostatečný průnik do fotbalového hnutí, protože někdy se skutečně nelze divit tomu, že mladí rozhodčí v takové atmosféře odpadají a jejich nadšení a zápal pomine. Není to ale jenom otázka represe a trestů, taktovku drží i profesionální fotbal, na který se lidi koukají, aby si samotné kluby řekly: Ne, tohle nechceme.