Sedmibodový náskok Holic čtyři kola před koncem, to je asi velké zklamání. Vždyť postupová naděje se i po výhře doma nad TJ Svitavy nezlepšila ve prospěch živanických ambicí?
Přiznávám, že jsem velmi zklamán . Prohráli jsme v Prachovicích 0:1, trochu smolně v Letohradě 2:3. To, co jsme však předvedli v Holicích, to nebyl výkon mužstva, které usiluje o postup. Výhra Holic v Letohradě mě jenom utvrdila, že po našich zmíněných zaváhání si již postup zřejmě nenechají ujít.“
Myslíte si, že postup si Živanice prohrály v Holicích, a jak si vysvětlujete tak nevýrazný výkon mužstva v klíčovém utkání?
Ano, prohra v Holicích nás asi vyřadila z bojů o postup. Hráči podali tak padesátiprocentní výkon, do hry nedali srdíčko. Nebyl to profesionální přístup k důležitému utkání, jiné vysvětlení nemám. K Holicím však ještě poznámku. Všude se psalo o skvělé atmosféře zápasu. Viděl jsem tam partu hochů, která měla trochu svérazný přístup k fandění, ozývaly se tam neskutečné rasistické výkřiky, obecné i na naše hráče, například na Pepíka Baloga a jeho rodinu, která zápas raději opustila. To by se nemělo přejít jen tak. Kdyby se toto objevilo u nás , asi bych se musel zpovídat za chování diváků. Fotbalový svaz by tyto odsouzeníhodné projevy projevy neměl přehlížet.
Opravdu si myslíte, že o postupujícím je již rozhodnuto, vždy teoretická šance stále žije.
V průběhu jara jsem nad některými výsledky Holic kroutil hlavou. Troufám si říct, že pro postup dělají opravdu vše. Navíc mají náskok, nemusí nutně všechny všechny zbývající zápasy vyhrát. Čekal jsem, že by mohly ztratit právě v Letohradě a nestalo se tak. Mohou ještě prohrát v Pardubicích, které bych také ještě neodepisoval. Teoretická šance tady stále je. Nepodléhám poraženecké náladě. Jen se mně zdá, že postup jsme si již asi prohráli, na zázraky nevěřím. Kdybychom měli sedm bodů náskoku my, asi bych již řekl – je čas na slavení.
To, že Živanice nedokázaly Holicím odskočit, když měly těžkou marodku a nepříliš silnou lavičku, to ale při síle živanického kádru musí mrzet..
Nevím, já všude slyším, že Holice mají silný kádr, ale myslím si, že když v něm stále dominuje Míra Jedlička, který má nepochybně zenit špičkové výkonnosti za sebou, nemyslím si, že Holice jsou abnormálně silné. Pokud postoupí do divize, budou se muset dost výrazně posílit.“
Nemohl živanický celek zlomit enormní postupový tlak, který na hráče nepochybně permanentmě působí?
Já se zásadně vyhýbám reakcím bezprostředně po zápasech. Uvědomuji si, že stanovit postupový cíl vytváří pocit odpovědnosti za jeho naplnění. Snažil jsem se při dílčích neúspěších tlak na mužstvo nevytvářet. Vše se většinou odehrává mezi trenérem a hráči.
Pokud se nepostoupí, co bude s živanickým fotbalem dál?
Žádné rozhodnutí nedělám ve stavu emocí. Pokračovat budeme dál, otázkou zůstává, jakým způsobem? Kádr jsme budovali pro divizi, přišli hráči z vyšších soutěží – Jůn, Hůlka, Špulica, Podlipný, Michal – v průběhu jara Vrážel, Raba a Meduna. Mužstvo se opíralo o další hráče s vysokým standardem Macháček, Balog. Tohle mužstvo mělo do divize postoupit – to je nesporné. Pokud budeme hrát dál krajský přebor, budu se rozhodovat, zda budeme opakovat letošní cestu se zkušenými hráči a usilovat o rychlý postup, či mužstvo omladit o perspektivní hráče, které bychom dlouhodoběji připravovali k postupu. To by však asi nebylo za rok. Mojím snem zůstává nejvyšší amatérská soutěž a tou je ČFL.
V Živanicích jsou však velké plány, můžete je přiblížit?
Dostali jsme státní subvenci, budeme budovat plochu s umělou trávou, řešíme závlahy, hokejové hřiště dostane univerzální plochu pro využití k dalším sportům, zejména pro hokejbal. Také si z analyzuji, jak bude regovat obec a celé okolí Živanic, jestli o fotbal na vyšší úrovni je zde vůbec eneormní zájem . To vše vezmu v úvahu při rozhodování o tom, co bude dál.
