Do Sokolova vyrazili pardubičtí fotbalisté s denním předstihem. Už v pátek je tak napadlo, že by je mohlo čekat bílé peklo.

„Přijeli jsme tam už večer a tušili, že to druhý den nebude o moc lepší," přiznává záložník TOMÁŠ DUBSKÝ, pardubický specialista na zápasy venku. Na cizím hřišti nastoupil už popáté za sebou v základní sestavě, zato doma většinou jen střídá.
Obavy se bohužel naplnily, celé hřiště zasypal sníh. Zápas se přesto  odehrál a Pardubice zvítězily 3:1. Drsné podmínky tak nikomu z východu Čech nakonec ani trochu nevadily…

Co s vámi ráno udělal pohled na bílou hrací plochu?
První dojem byl, že se asi hrát nebude. Rozhodčí ale chtěli utkání odehrát, tak jsme se začali normálně připravovat. Bylo tam pět centimetrů sněhu a pořadatelé se vše snažili uklidit, i když pořád chumelilo. Na jedné straně se vyčistilo velké vápno,   a když bylo hotovo, druhé už bylo pod sněhem. Nakonec se zápas odehrál, i když to byl nejdřív docela šok vidět takové hřiště.

Přál jste si, aby byl zápas odložen?

Do Sokolova je to celkem dálka. Kluci z Pardubic jeli snad pět hodin, takže představa, že by se tam muselo vyrazit někdy za čtrnáct dní znova, nebyla nic moc. Radši jsme si říkali, že to odehrajeme.

Přestože většinou platí, že ve sněhu se fotbal moc hrát nedá?

Bylo jasné, že se musíme vypořádat s těžkým terénem  i úplně jiným odskokem míče. V takových podmínkách jde spíš o bojovnost a nasazení, což jsme měli asi lepší než Sokolov.

Nakonec jste se hlavně v prvním poločase docela vytáhli. Zvládali jste na těžkém terénu i kombinovat. Jako by vám bílá pokrývka moc nepřekážela…

To je pravda, dařilo se nám kombinovat po zemi a Sokolov z toho byl dost zaskočený. Oni se snažili hrát hlavně jednoduše a vůbec nepočítali s tím, že jsme schopni něčeho podobného, co dělali Jarda Dittrich s Jeřábem (Jeřábkem), Hundym (Hundákem) a Javorem (Javůrkem). Dávali si to po zemi a od sedmé minuty jsme vedli 1:0.

Rychlý gól vám musel pomoci…

Hodně, doufali jsme, že bude Sokolov trochu nalomený, minulý týden doma prohrál s Olomoucí. Gól ho znervóznil ještě víc. Když jsme přidali další branku, jejich trenér okamžitě reagoval dvojitým střídáním.

Ve venkovních zápasech začínáte pravidelně plnit roli defenzivního štítu. Je to pozice, kde se cítíte nejlépe?

Tohle neřeším. Trenér mi dá nějaké úkoly a já se je snažím plnit. Faktem tedy je, že venku se nám hraje o něco lépe, můžeme vyrážet do rychlých brejků, na které máme vhodné typy hráčů. Kam mě trenér postaví, tam hraju, jsem rád, že se nám na cizích hřištích daří.

A nechtěl byste si zahrát taky někdy doma?

(usmívá se) Takhle to neberu. Je jasný, že asi každý by hrál nejradši pořád. Nějak extra se tím ovšem nezabývám.

Před měsícem jste byli krůček od předposledního místa, teď vám ale chybí jenom tři body ke stříbrné pozici. Co se změnilo?

Druhá liga je hrozně vyrovnaná. Teď máme úspěšnou sérii, ale stejně může přijít i neúspěšná. Moc dobře si uvědomujeme, že třikrát prohrajete a jste zase namočeni dole. Myslím, že nikdo   v žádné euforii nelétá. Pořád stojíme nohama na zemi.

Tým po dobrých výsledcích vypadá na hřišti sebevědoměji…

Je znát, že strašák je pryč. Necítíme teď tlak ohledně tabulky, všichni jsou uvolněnější a mohou se soustředit na svůj výkon. Podvědomí, že když přijde chyba, je všechno v háji, tam teď není. Můžeme si zahrát fotbal, to je důležité.

Bohemians 1905 hraje v příštím kole s Viktorií Žižkov, takže jeden z týmů před vámi ztratí. Pokud porazíte HKF Olomouc, můžete být třetí. Je to velká výzva?
V neděli jsem se díval na tabulku a říkal si to samé. Ale všechno se může klidně během dvou kol zase změnit, nedělal bych z toho vědu. Budeme chtít doma vyhrát, výsledkově se nám před vlastními fanoušky tolik nedařilo, tak bychom to rádi začali napravovat. Hlavně musíme hrát všichni zodpovědně zezadu, ne nějak bláznit.