Za tu dobu jeho členové zachránili mnoho majetku a životů při požárech v Pardubicích i okolních obcích, ale také při povodních, odklízení následků po větrných smrštích nebo při výbuchu v Semtínské továrně roku 1928.

16. června roku 1935 získali hasiči také svůj prapor. V úzkostlivě opatrovaném pokladu, kronice sboru, jsou zaznamenána tato slova, která zazněla při jeho předávání:
„Bratře praporečníku, odevzdávám ti tento klenot náš sborový prapor a prosím, abys ho věrně vždy opatroval, vy pak, milé sestry a milí bratři, slibte mi, že tento prapor nikdy nezradíte a řeč pod praporem vytrváte pro čest a slávu našeho hasičského sboru.“

Později, v 90. letech, došlo ke sloučení sborů na území města, tj. sborů Polabiny, Karlovina, Dubina, Černá za Bory a Pardubice – Jesničánky. Tím vznikla základna přes 100 členů. Přesto ji v roce 1998 tvořilo už pouze 38 členů.

„Po roce 2000 došlo k postupné kompletní výměně členské základny. Dnes má sbor 40 členů, a to 10 mužů, 8 žen a 22 dětí a dorostu. Sbor je dnes zaměřen pouze na výchovu mládeže. Není zařazen jako jednotka požární ochrany a nemůže se přímo podílet na zásazích. Zaměřil se zkrátka na výchovu mladých hasičů, všeobecnou osvětu práce dobrovolných hasičů a požární prevence,“ říká starostka pardubického dobrovolného sboru Hana Košťálová.