Venku svítí žhavé letní sluníčko a dva malí neposedové Růžovinka a Modroušek nechtějí snídat. "Fůůůůj, fůůůj – mlcáskové mlíčko nechcíííí!" křičí Růžovinka. "Já chci tu nejlepší mlcáskovou čokoládičkůůů," křičí Modroušek.

Než stačí maminka malým nezbedům pohrozit, tak ji předběhne tatínek Hnědouš, který si přisedne ke stolu a říká dětem: "Ale to není obyčejné mlcáskové mlíčko, to je kouzelné mlcamlíčko, a když ho vypijete, tak se nebudete bát vůbec ničeho!" "Ani Černého mlcáse?" ptá se Modroušek. "Ani strašidla Černého mlcáse, ani v mlcálese ani…"

A než to tatínek stačil dopovědět, tak bylo mlíčko vypito a děti připraveny jít si hrát ven. "Ale, děti, jen na zahrádku mezi domečky," volala za nimi starostlivě maminka Zelenka. "Dobžéééééééé," ozvalo se dvojhlasně.

O Žlutěnce
Speciál Deníku: Pište pohádky

Růžovinka s Modrouškem si chvíli házeli míčkem, ale pak to Modrouška přestalo bavit a začal lákat Růžovinku na procházku do mlcálesa. "Modrouši, já tam nejdu." "Ále, Růžovnice, neblázni, tatínek říkal, že po mlcamlíčku se nemusíme bát! Jde se do mlcálesa a hotovo." "Tak mi podej ručičku," poprosila Růžovinka Modrouška. Chytli se za ručičky a vydali se spolu do nedalekého mlcálesa.

V mlcálese bylo krásně, rostly tam vysoké stromy a žilo tam hodně zvířátek, která malí mlcásci dobře znali. Když šli pěšinkou, tak potkali zajíčka, který na ně zamával tlapičkou. Růžovinka pak našla krásný hříbek, ale neutrhla ho, protože ona houbičky nerada. "Ty, Růžovinko," zmáčkl jí najednou Modroušek ručku. "Neslyšelas nic?" "Nééé, Modrouš se bojíííí, lalala, bojííí. Jéééjda, co to bylo? Pomóóóc!" A oba malí mlcásci se dali na zběsilý útěk.

Děti v družině Základní školy Beroun-Závodí čtou pohádky, které vycházely v Deníku
Máme splněno! Povedlo se nám potěšit děti

Když doběhli na mýtinku před lesem, tak se zastavili a ztěžka oddechovali. "Ty, Modroušku, otoč se." "Ba ne, Růžovinko, otoč se sama, vypila jsi víc mlcamlíčka! " "Tak oba najednou – jeden, dva, tři, teď!"

Otočili se a uviděli rozesmáté prasátko Karlíka, jak na ně mává od mlcálesa a křičí: "Kam tak pádíte, mlcásci?" "Teda, Modroušku, já si myslím, že nás tatínek ošidil. My jsme se totiž opravdu báli!" "Kdepak, Růžovinko, to mlcamlíčko bylo nejspíš zkažené." Chytli se za ruce, zamávali prasátku Karlíkovi a utíkali domů.

Pohádkový příběh Mlcáskové nám do našeho speciálu Pište pohádky zaslala paní Žofie Zejdová. Hlavní hrdinové příběhů jsou Modroušek a Růžovinka Mlcáskové.

Mlcáskové jsou vlastně barevné tkaničky z bot, které si žijí ve svém mlcáskovém světě. „Kdysi jsme tento pohádkový svět vymysleli s mou dcerou a teď do něj chci pozvat nejen svého vnoučka Toníčka, ale i všechny ostatní děti,“ vysvětluje Žofie Zejdová.

V příštím díle se dozvíte, jaké má Modroušek trable se spaním. O Mlcáscích si s dětmi na našem webu můžete číst zase zítra!

Autor: Žofie Zejdová