Šest let byl obránce MICHAL ŠEDA zvyklý na slovenštinu. Šest let hrál za Košice. „Přijdu domů a tady moc velký rozdíl tedy není," rozesmál se při myšlence, kolik hráčů od sousedů je zatím v kádru Pardubic.
V Košicích byl extrémně úspěšný, v každé sezoně si zahrál finále, čtyřikrát vyhrál titul. Ve dvaatřiceti se zase objevil doma, po dlouhé době si zahrál za mateřské Dynamo. Roky na Slovensku mu hodně pomohly, vyzrál, stal se z něj zkušený mazák.

Zápas s Mladou Boleslaví se hrál jenom v malé hale. Ale jaký byl návrat po takové době domů?
Příjemný, hodně příjemný. Už když jsme nastupovali na led a já slyšel naše fanoušky, hodně rychle jsme si vzpomněl na staré časy.

Věřil jste, že se ještě vůbec objevíte v pardubickém dresu?

Abych se přiznal, moc jsem to ani neřešil. Na Slovensku jsem byl spokojený. Jednu sezonu se sice nějak objevilo, že bych mohl jít zpátky, ale byly to jen takové náznaky, nic konkrétního. Hrál jsem v Košicích, tak to měl být.

Přišel jste po šesti letech. Cítíte, že hokejově jste někde jinde, než když jste klub opouštěl?

Jsem starší, takže podle toho by to na ledě mělo vypadat. Cítím to tak.

Proti Boleslavi to bylo vidět. Přišel jste hlavně jako defenzivní bek a zářilo z vás herní sebevědomí. To ta chuť se ukázat?
Šlo jen o první zápas a taky to zdaleka nebylo ideální. Jsme druhý týden na ledě, nešlo zase tak o něco zázračnýho (usměje se).

Zjevil jste doma jako slovenský král. Čtyři tituly během šesti let je hodně slušný výkon. Užil jste si hodně úspěšné roky?

A k tomu ještě dvě stříbra, každý rok finále (usměje se). Byla klika, že jsme hrál zrovna za Košice. Po odchodu Slovanu do KHL to byl nejlepší klub v soutěži. U náš se nebralo nic jiného než vítězství a podle toho se skládal i mančaft.

Jste zvyklý na hodně dlouhé sezony Asi byste v Pardubicích nerad končil někdy v březnu, že ne?
Vlastně pokaždé jsem končil až někdy kolem 20. dubna. Ale nevadilo mi to ani trochu, bylo by příjemný si to zase takhle protáhnout (usměje se).

Jakou úroveň vlastně slovenská extraliga má?
Určitě nemá takovou kvalitu jako česká extraliga. Na druhou stranu bych řekl, že Košice by se tady rozhodně neztratily. Ale těžko se mi to porovnává, šest let jsem tady nebyl a podle jednoho přípraváku, co mám za sebou, se nic hodnotit nedá. Beru to spíš tak, že jsme s Košicemi vloni hráli Ligu mistrů a ostatním mančaftům jsme byli vyrovnaným soupeřem a na přípravu jsme docela často jezdili i do Česka.

Překvapilo vás, kolik Slováků jste našel v přípravě Pardubic? I s těmi na testech je jich tu devět…
Byl jsem zvyklý, že se v kabině mluvilo slovensky. Přijdu domů a tady moc velký rozdíl tedy není (rozesměje se).

Pardubické slovenské hráče kupují rády, ale ne každý se v klubu prosadí. Proč to podle vám nevyšlo Gašparovičovi s Markovičem? V domácí soutěži září.
Osobně je neznám, nevím, jakou mají povahu. Ale každému sedne něco jiného. I já jsem tady zažil, že do Pardubic přišli hráči, co se jim první sezona nepodařila a ve druhé se zařadili mezi tahouny. Třeba byla problémem aklimatizace, ale nevím.

Může být problém i tlak? V Pardubicích je hokej téma číslo jedna, každý ho řeší… Nepřipraveného hráče tohle může semlet.

Klidně, u někoho by to tak být mohlo. U mě tenhle problém snad hrozit nebude, my byly v Košicích také pod velkým tlakem, museli jsme vyhrávat, jít po titulu. Na tohle jsem zvyklý.

Nejste tady kvůli žádnému rozšíření kádru, ale měl byste tým posílit. Je i motivace se usadit v sestavě mezi TOP 6 beky?

Určitě, chtěl bych si vybojovat takovou pozici, abych v ní mohl být mančaftu platný a pomohl mu.