Sbohem kanonýre! Slovenský hokejový snajpr MARTIN BARTEK (32) nastřílel během tří sezon v extraligových Pardubicích přes 60 gólů. Od nové sezony bude oblékat dres Bílých Tygrů z Liberce.

Těší se na Petra Nedvěda i obnovenou spolupráci s trenérem Pavlem Hynkem.
„Přišel na to, jak se mnou komunikovat, aby ze mě dostal to nejlepší. Našli jsme si k sobě cestu," říká v rozhovoru pro Deník.
Rozpovídal se také o svém vztahu s Milošem Říhou, potížích, které provázely jeho příchod do Pardubic nebo o svém prvním mistrovství světa, které pro Slováky skončilo čtvrtfinálovou porážkou od Finska.

Kdy vám končí dovolená?
Od neděle jdu do přípravy, jedeme na soustředění do Špindlerova Mlýna. Trenér Pavel Hynek mi říkal, že si můžu dát volno, jaké chci. Odpočívám ale už dva týdny, tak myslím, že přišel čas, se do toho zase opřít.

Tři roky v Pardubicích byly už hodně, že jste se rozhodl změnit adresu?
Pardubice chtěly jednat, pan Hemský (bývalý sportovní manažer) kontaktoval agenta už v listopadu. Pak se ale dlouho nevědělo, kdo tady bude trénovat, to byl pro mě trochu problém. Hovořilo se o Miloši Říhovi a padala i další jména. Jakmile ale nastoupil Pavel Hynek do Liberce, začali jsme se bavit, že bych mohl jít tam.

Říkalo se, že pokud v Pardubicích zůstane Miloš Říha, vás to v klubu moc držet nebude. Byla to pravda?
Roli to hrálo. Měli jsme spolu nějaký konflikt ještě ve Slovanu, něco proběhlo i letos, i když to nebylo tak velké.

Co se stalo?
Po přestupovém termínu měl ke mně nějaké výhrady. Vyhráli jsme nad Třincem, čekaly nás poslední tři zápasy základní čísti a dozvěděl jsem se, že se mnou nepočítá.  Kontaktoval jsem agenta, že tohle mi měli oznámit před přestupovým termínem. Dříve, hned jak jsem se dozvěděl, že sem má Říha přijít, požádal jsem ho, aby mi hledal něco jiného.

Bál jste se, že se otevřou staré rány?
Toho jsem se nebál. Spíš jsem měl obavy, že by se takové věci mohly negativně projevit na chodu mužstva. Někdy se stane, že si spolu dva lidi nesednou, bál jsem se, že tohle je ten případ. Liberec se o mě zajímal už tehdy. Klub na to ale řekl, že mě trenér v týmu chce a nikam mě nepustí. Tím to pro mě haslo.

Mluvil jste s Milošem Říhou, co se změnilo a proč o vás před klíčovou částí sezony nestojí?
Mluvil. Říkal mi, že po zápase s Třincem za ním přišel generální manažer Šebek s tím, že chci odejít do Švýcarska. Ale to byla blbost, přestupový termín už dávno skončil. Teď už na tom stejně nezáleží, je to pryč.

Celkový dojem ze tříletého pardubického angažmá máte jaký?
Strašně se mi tady líbilo. Hlavně bych chtěl ještě jednou poděkovat Zbyňkovi Kusému, bez něho bych tady asi nebyl. Vyhlédl si mě a vzal mě sem, abych dával góly a pomohl mužstvu. I když se někdy nedařilo, opakoval mi, že mě zná a ví, že to přijde a góly budou. Věřil v moje schopnosti a vždycky jsem se mu to snažil vrátit zpátky.

Vzpomínám, když vás přivedl z Německa. Objevil se tady svalnatý potetovaný chlap, o kterém Kusý tvrdil, že bude dávat hodně gólů. Málokdo mu tenkrát věřil…
Já vím, navíc reference o mně nekolovaly kdo ví jak dobré. Nevím, jestli se ptali Miloše Říhy, nebo někoho jiného, ale prý jsem nebyl týmový hráč a objevovaly se další věci, které stále někdo řešil.

Navíc hlavně na Slovensku se tu a tam vytahoval průšvih z finále juniorského ME v hokejbale, kdy jste inzultoval rozhodčího a pro tento sport máte doživotní stopku…
To hlavně taky nebylo tak jednoduché. Hráli jsme proti Česku, dali gól a jak jsme se radovali a všichni po sobě skákali, vyletěla mi hokejka. Pískal nám německý rozhodčí, který ale normálně v turnaji hrál a my Němce předtím vyřadili. On mi dal deset minut za to, že jsem vyhodil hůl. Přitom mi spadla, jak jsme se tam objímali. Během mého desetiminutového trestu dali Češi gól. Šel jsem pak za rozhodčím a ptal se ho, jestli je spokojený. Vysmíval se mi do ksichtu, tak jsem se neudržel a jednu mu vrazil. A že se to občas vytáhne? Někdo se mě prostě snažil pošpinit. Mnohem víc mě mrzí, že o mně kolovaly pořád nějaké řeči, jaké mám problémy v kabině. Chápu, že pro pana Kusého nebylo jednoduché mě sem přivést. Měl dobré kontakty v Německu, věděl, že góly dávat umím. Ale bál se, jak budu působit na mužstvo.

Vážně?
Ano a vzpomínám si i, jak se mi poprvé ozval trenér Jandač (usmívá se). Ten jeho první telefonát byl takový zvláštní. Z toho, co o mně slyšel, si udělal nějaký obrázek. Tak jsem mu řekl, že pokud dostal o mně nějaké informace a věří jim, nemá ani cenu nějaký můj příchod řešit. Nakonec jsme se s panem Kusým domluvili, že mě vyzkouší a dál se uvidí. Za tři roky jsem v Pardubicích neměl jediný problém. A to samé platí i o předchozích letech v Německu.

Tak proč ta pověst hráče, který dovede rozšťourat celou kabinu?
Vezlo se to se mnou od jara 2005, kdy mě trenér Říha nenominoval ve Slovanu Bratislava na finálový zápas. Nesouhlasil jsem s tím a měli jsme slovní výměnu názorů. Byl jsem druhý nejproduktivnější hráč mužstva a najednou jsem nehrál. Potom mi řekl, že moje výkony nejsou tak kvalitní na to, abych mohl hrát. Nelíbilo se mi to, navíc jsem sérii  dohrával ještě se zraněním. Kromě téhle události jsem s nikým přitom problémy neměl.

Za Pardubice jste nastřílel přes 60 gólů. Mně ve vašem případě vždycky naskočí jeden. Tušíte, který?
Že by loňské sedmé čtvrtfinále s Vítkovicemi (usmívá se)?

Trefa! Čas 59:29, vy srovnáváte na 4:4 a Vítkovicím kradete postup…
Byl to nejdůležitější gól, jaký jsem kdy dal. Celá sezona skončila titulem, o to je pro mě tenhle moment cennější. Na to do smrti nezapomenu.

Po prodloužení, které rozhodl Daniel Rákos, jste stál mezi novináři a po tváři vám tekly slzy dojetí. Vzpomínáte?
Byl to nejemotivnější moment, který jsem při hokeji zažil. Slzy, pot… Šli jsme nadoraz, asi málokdo věřil, že zápas otočíme. Celé mužstvo do toho dalo ale všechno. Takových momentů v životě moc není. Je potřeba si jich užívat.

Teď by vás měly čekat velké chvíle v Liberci. Sehrála při přestupu velkou roli osoba kouče Hynka, pod kterým se vám tak dařilo v Pardubicích?
Ohromnou. Postupně jsme se tady poznali a on přišel na to, jak se mnou komunikovat, aby ze mě dostal to nejlepší. Někdo má třeba rád, že když se mu nedaří, tak ho trenér posadí. Já naopak potřebuji cítit důvěru. Postupem času na tohle přišel, věděl, že i když to není ono, přijde moment, jedna vteřina, kdy gól dám. To pro mě znamenalo hodně. S Pavlem Hynkem jsme k sobě našli cestu.

Takže i přes jiné extraligové nabídky jste šel za ním?
Ano, od začátku jsem chtěl jím tam.

Je výzva zahrát si i vedle Petra Nedvěda?
Velká, on je nejlepší centr v lize, měl bych začít s ním. Uvidíme, jak všechno bude vypadat a jestli to bude klapat. Důležité ale je, aby to šlo celému mužstvu. Věřím, že to snad bude dobré, Liberec posílil, letos si toho vytrpěl dost, takže snad bude příští ročník o něčem jiném.

V květnu jste si poprvé vyzkoušel mistrovství světa. Trenér Vladimír Vůjtek nakonec ale vsadil na jiné koně a vy jste si ve Finsku moc nezahrál. Byl jste zklamaný?
Hlavně jsem šťastný, že jsem se tam ve dvaatřiceti vůbec dostal.  Ale čekal jsem, že když se týmu nedařilo, dostanu větší šanci.

Celkový dojem je tedy spíš rozpačitý?
První tři zápasy ve skupině jsem hrál ve čtvrté pětce. Od zápasu s Lotyšskem jsem už byl spíš jenom třináctým útočníkem. Ale je to zkušenost. Hodně mi dalo, že v týmu byl Josef Stümpel. Má za sebou tisíc zápasů v NHL a od čtvrtého utkání seděl na tribuně. Makal pro mužstvo, i když ho štvalo, že nehraje. Dělal všechno pro úspěch, i když nehrál. Tohle se mi moc líbilo. Byla to pro mě škola. Dost jsme se tam spolu sblížili a jsem šťastný, že jsem ho tam mohl poznat. Myslím, že tohle mě posune zase dál.

Myslíte, že šampionátem vaše reprezentační kariéra skončila, nebo bude pokračovat dál?
Nevím, s trenérem jsem se o tom nebavil. Já jsem ani nějakou komunikaci mezi čtyřma očima nevyhledával, aby si to zase někdo nevysvětlil špatně. Nechodil jsem se ani ptát, proč nehraju, co jsem udělal špatně. Makal jsem na mistrovství naplno a o nic jiného se nestaral.

Slovensku ubývá hráčů v NHL, extraliga příliš kvalitní není… Kam se ubírá váš hokej?
Nevypadá to růžově a nevidím ani v blízké budoucnosti nějakou velkou šanci, že se všechno zlepší. Na Slovensku se hraje spíš taková hobby liga. Bohužel nejsou peníze a je to strašně vidět.