Slovenský kanonýr se o víkendu vrací do národního mužstva.

Nejproduktivnější hokejista Pardubic MARTIN BARTEK (32) se o víkendu zúčastní Turnaje tří zemí v Norsku. „Nikdo mě dopředu nekontaktoval. V novinách vyšla nominace, a já tam byl,"  popisuje, jak se o pozvánce dozvěděl.

Věří, že Vladimír Vůjtek po něm nebude chtít, aby válčil ve čtvrté nebo třetí řadě a rozdával hity. Takhle totiž  dopadla jeho poslední reprezentační mise, když vyrazil na Německý pohár v roce 2010 pod Glenem Hanlonem. Kanaďan jeho potenciál rozhodovat zápasy dokonale zabil a útočníka znechutil.

To s vámi trenér Vůjtek vážně neprohodil dopředu ani slovo?
Ne, potkali jsme se až po zápase ve Vítkovicích, chvíli jsme se tam bavili. Říkal, že mě chce vidět v národním týmu, jak mi to tam půjde, proto mě vzal.

Byl jste překvapený, že si na vás vzpomněl?

Byl. Říkal mi, že někteří hráči mu vypadli, takže dostanu šanci i v přesilovkách a budu moci hrát moji hru. Vloni mě nebral i kvůli tomu, že měl na mistrovství světa dost hráčů z NHL a v prvních dvou pětkách nebylo místo.

Z Německého poháru jste se před dvěma roky vrátil dost mrzutý. Nepřemýšlel jste, že nabídku odmítnete?
Ne, to ne. Mám nějaké zranění, ale jaké, to si nechám pro sebe. Vím, že bych se měl léčit, ale za reprezentaci bych si zahrát chtěl. Nominace přišla a já se chci ukázat. Uvidíme, jak to dopadne.

Nejste dvacetiletý zajíc, který jede na zkušenou. Cítíte, že když se NHL letos rozběhla později, tak tolik hráčů ze zámoří na mistrovství světa nedorazí a vy máte šanci se teď porvat o nominaci?

To je ještě daleko. Trenér Vůjtek říkal, že chce využít moje přednosti, těžko soudit, jak se to vyvine, nemá cenu předbíhat. Před dvěma lety jsem se na Německý pohár těšil a nakonec to dopadlo tak, že jsem se na žádnou přesilovku nedostal.

Vladimír Vůjtek se po loňském mistrovství světa stal na Slovensku národním hrdinou. Obránce Zdeno Chára ho vyzdvihoval do nebes. Jste na spolupráci s pětašedesátiletým ostravským patriotem zvědavý?

Těším se, chci ho poznat a on chce poznat mě. Říkal mi, že když vysloví na Slovensku moje jméno, nejsou tam ohlasy kdovíjak dobré. Stále stejní lidé si totiž řeší nějaké problémy. Řekl jsem mu, že se nemusí ničeho bát a že mě nezajímá, co mu kdo pověděl. Co bylo, to je minulost. Jsem starší, dozrál jsem.

Co se o vás doma vykládá, že nejste ideálním parťákem do kabiny?

Třeba. Přitom jsem nikde, kde jsem hrál, problémy neměl. Když někdo dává pro mužstvo góly, tak není týmovým hráčem? To si neumím vysvětlit.

Vladimír Vůjtek vás stejně vzal do Norska. Do nominace si asi nenechá mluvit…

Vloni nechal. Říkal mi, že to byl jeden z důvodů, proč mě nevzal. Pak mluvil i o defenzivní hře, že není taková, jaká by měla být. Teď  podle něj přišel pravý čas, abych se ukázal. Chce mě poznat, a to mě moc těší.

Ještě k tomu bránění. Při posledním extraligovém zápase s Karlovými Vary jste se na chvíli objevil i na oslabení. On tam nějaký ten defenzivní instinkt nakonec asi bude, ne?

V české lize se nedá hrát jenom dopředu. Měl jsem nad sebou trenéry jako Jandače nebo Hynka… Určitě to není tak, že by se ze mě stalo bránící levé křídlo. Ale svého beka si podržím a dodržuji systém, který po mně trenéři chtějí. Kdyby mi dával obránce góly, mužstvu by to rozhodně nepomohlo. To se ale nestává.

Občas to však vypadá, že se při zápase riskujete víc než ostatní…

Nerozhodné puky risknu na brejk, to je pravda. Počkám si, někdy to vyjde a někdy ne. Trenér Vůjtek možná myslel tohle, když mluvil o horší defenzivě. To je prostě hokej, jsou hráči, kteří dávají góly a rozhodují zápasy, a pak jsou hokejisté, kteří jim pomáhají se do těch šancí dostat. O tom je týmová spolupráce. Já jsem pravé křídlo, které má dávat góly. Mám zodpovědnost a nezříkám se jí.

Může vás reprezentační akce v Norsku psychicky nakopnout  i pro klíčovou část extraligy?
Mohlo by to tak být, budu myslet chvíli i na něco jiného, než jak se dostat do play off. Hlavně doufám, že tam vydržím zdravý a moje zranění se nezhorší.