Jeho úspěšný pokus ve třetí sérii znamenal, že Eaton zvítězil 2:1 a na zápasy vede už 3:0. „Když jsem viděl předchozí nájezdy, všimnul jsem si, že jakmile se kluci k Dubovi blíží, má všechno dost pokryté a těžko se před ním něco vymýšlelí. Navíc se snaží zasáhnout puk vystrčenou hokejkou. Když jsem se přibližoval, bylo vidět volné místo, tak jsem se pokusil vystřelit a padlo to tam,“ popisoval svoji přízemní střelu k levé tyči slovenský střelec.

Uvědomoval jste si mizernou bilanci ze základní části, že z osmi pokusů vyhrály Pardubice po nájezdech jenom jednou?
V takovou chvíli není na nervozitu čas. Spíš v prodloužení a ve třetí třetině, když jsem netrefil po krásné nahrávce prázdnou branku, to bylo horší. Tam se zápas lámal. Většinou to bývá tak, že když nedáte ve vyložené šanci gól, sami ho dostanete. Nám se ale podařilo zápas ubojovat a myslím, že jsme vyhráli zaslouženě.

Byl třetí zápas zatím nejtěžším ve čtvrtfinále?
Začali jsme dobře, Zlín pak postupně přebíral iniciativu ve druhé třetině. Nemohli jsme je dostat pod tlak a naopak oni začali tlačit nás. Ve třetí části jsme začali, myslím, dominovat. Měli jsme hodně čistých šancí, které by měly skončit gólem. Ale je potřeba uznat, že oba brankáři chytali v zápase znamenitě. Dařilo se Dubovi i Růžovi. Vyhráli jsme, to je hlavní.

Změnil se Zlín oproti prvním dvěma zápasům na Moravě?
Ani ne. Jenom se snažil víc vyčkávat a proti tomu se hrálo strašně těžko. Domácí prostředí nám velí, že před naším publikem musíme tvořit. Jenže tlačit bychom se nikam neměli, mohlo by se nám to totiž vymstít. V tomto způsobu boje je Zlín hodně dobrý. Má Rachůnka, Lešku a další hráče, kteří čekají na vyhozené puky. Musíme si na ně dávat velký pozor.

V první třetině se vám dařilo Zlín válcovat, na střely jste ji vyhráli 20:9, ale druhou jste prohráli 6:12. Kde nastala největší změna?
Zlín je hodně dobré mužstvo. Nemůžete čekat, že budeme mít každou třetinu pětadvacet střel a oni dvě (usměje se). Tohle je play off. Doma, tedy alespoň pro mě, se hraje o něco hůř. Diváci od vás čekají hodně. Máte pravdu, že začátek nám vyšel. Ale měli bychom stále hrát svoji hru a čekat na ně. Místo toho jsme je napadali, Zlín toho využíval k dlouhým nahrávkám a chodil do přečíslení. Tak padl i gól na 1:1. Je potřeba hrát tak, jako ve Zlíně. To znamená čekat na ně.

Soupeři se hlavně od druhé třetiny dařilo zabarikádovat na modré. Bylo náročné hrát do plných, navíc s vědomím, že stačí drobná chybka a Zlín vyrazí do přečíslení?
Určitě. Hráči Zlína měli nejspíš pokyn, aby se snažili hrát na protiútoky. Celou sezonu jim to vycházelo, ale doma se jim takhle hrálo hůř.

Vedete 3:0, cítíte, že je Zlín už na lopatkách?
Ani náhodou. V posledním zápase jim půjde o všechno.

Ale bude pod tlakem, že když zápas nevyjde, je konec…
To je pravda. Ale my bychom se neměli moc dívat na to, co dělá Zlín, ale spíš bychom měli hrát jako teď. Dát první gól a trpělivě čekat. Musíme se ještě zlepšit v proměňování šancí. Pak by to mohlo být dobré.

Když se ve čtvrtém zápase Zlín opět zakope na modré čáře, máte recept jak na něj?
Jestliže se zabarikádují, tak musíme nahazovat puky a dostat je pod tlak. Mladí obránci, pod tlakem moc hrát neumí. Je potřeba je tam bít. A jak už jsem řekl, musíme dál hrát tu naši hru, která nám vychází.