Bek Kolář by se v reprezentaci ještě rád ukázal

Poprvé se v hokejové reprezentaci ukázal před více než dvěma lety, kdy si zahrál jeden zápas proti Slovensku. Před týdnem si pardubický bek JAN KOLÁŘ (25) osahal větší akci, nastoupil na Švédských hokejových hrách a vrátil se nadšený: „Užíval jsem si to. Trénovat a hrát s nejlepšími hokejisty Evropy je zkušenost.“

Mezi českou smetánkou se mu líbilo. „Chtěl bych se tam ještě někdy ukázat,“ přeje si. Obnovenou premiéru v reprezentaci mu zjednodušila i silná „pardubická klika“.

Cítil jste se díky ní na srazu lépe?
Pomohlo mi to, hráčů, kteří hráli nebo hrají za Pardubice, tam bylo sedm. Vždycky, když jdete do nového prostředí, jste rád, pokud tam znáte aspoň někoho. Během pár dní jsem poznal ostatní kluky a nebyl problém se začlenit.

Premiéru na Švédských hrách jste si odbyl proti Finsku. Česko prohrálo 0:7. Asi slušná jízda, viďte?
Nám hlavně moc nevyšel začátek a Finové celou dobu strašně bruslili. Vezli jsme se. Asi jsme se na ten zápas nějak špatně koncentrovali.

Problesklo hlavou něco ve stylu: „A sakra, to mi to na té první velké akci ale pěkně začíná?“
Něco podobného jsem si říkal (usmívá se). Hlavně jsem ale pak myslel na to, abychom uspěli s Ruskem, aby celý turnaj nedopadl nějak výrazně špatně.

Finsko přitom bylo v domácím zápase s Ruskem docela plonkové. Čím to, že se proti vám tak vyšponovalo?
Kluci říkali, že vždycky, když dají Finové gól, strašně se uklidní a věří si na puku. A my jsme od nich inkasovali na začátku třikrát, sebevědomí se jim ohromně zvedlo. Na ledě pak bylo jenom jedno mužstvo.

Bezprostředně po debaklu s Finy všichni říkali, že je potřeba na ostudu co nejdříve zapomenout. Ale vážně to šlo tak snadno?
Hodit to jen tak za hlavu nejde hned. Asi každý si zápas promítá a přehrává si svoje střídání a chyby.

Černé myšlenky, že po výprasku vás teď čekají techničtí Rusové a průšvih se může opakovat, vás nenapadaly?
Hlavně jsme nad nimi chtěli vyhrát. Důležité bylo, že se nám podařilo dát dva rychlé góly. Podobně jako Finové s námi, jsme se uklidnili. Naopak mi přišlo, že se Rusům moc nechtělo. Spíš se už viděli doma.

Trochu působili jako po velkém flámu. Byli i dost apatičtí, žádné vyhecované souboje, provokace…
Trochu to tak vypadalo (usmívá se). Místo toho, aby hráli v pěti, vždycky se snažil jenom jeden. Ale pro nás dobře.

Byl jste zvědavý na Arťuchina, jestli bude hrát hodně tvrdě?
Jsem rád, že jsem ho poznal. Jen nic moc nepředvedl, takže jsem toho z jeho hry viděl málo. Párkrát jsme se sice na ledě potkali, ale působil na mě jako obyčejný, jen strašně obrovský hráč.

Jakub Nakládal říkal, že mu přijde, že Arťuchin v sobě tu ohromnou nenávist snad ani nemá. Podle něho se spíš řídí pokyny trenéra. Když mu přikáže, ať udělá na ledě rotyku, tak ji udělá. Co myslíte vy?
Taky mi to tak přišlo. Celý zápas hrál v klidu. Jenom v jednom střídání se tam snažil někoho třikrát narvat na mantinel.