„Celou sezonu se snažím získávat na ledě respekt,“ říká ke své ostré hře.

Jste největší tvrďák v pardubické kabině?
To rozhodně ne. Jenom se snažím protihráče dohrávat. Když na mě jedou poprvé, něco zkusí. Když je trefím, tak si to třeba příště rozmyslí a puk radši nahodí. Celou sezonu se snažím získávat na ledě respekt, v play off se chodí do osobních soubojů víc a je snazší někoho dohrát.

Velký respekt má u soupeřů Aleš Píša. Cítíte, že se bojí už i vás?
Tohle nijak nevnímám.

Přijde mi, že oproti loňsku jste o dost přitvrdil. Sedí to?
Je to tím, že mám víc prostoru na ledě. Pak si věříte, vyhrajete se a dovolíte si.

O Kometě se říká, jak soupeře celý zápas mydlí… Nepřekvapilo vás, že jste ve čtvrtém finále měli hitů víc?
Hodně se do nás tlačili. Je to spíš o tom, kdo chce jít víc dopředu. Ten druhý pak souboje dohrává.

Vaší specialitou je hit, kdy se před protihráčem skloníte a on přes vás přeletí…
To dělám až poslední dobou. Zkoušel jsem to pár kol před koncem základní části. Jsem levý bek a praktikuji to většinou, když mě chce soupeř objet kolem mantinelu. Je to lepší, než se otočit a trefit ho ramenem. Když mě proskočí, jsem pořád v jízdě vzad a nijak nebrzdím. Sem tam se to povede, musím takhle hrát dál.

Na takový střet se navíc i hezky dívá. Zaznamenal jste nějaké reakce?
Pro diváky je to určitě pěkné. Oni nám to pak vrátí, že je takový moment dokáže dostat do varu a víc fandí.