Pětizápasovou stopku jste vyfasoval po sekyře na Kratěnu. Co myslíte, byl trest přiměřený?
Podle mě to rozhodnutí bylo přísné, pět zápasů je strašně moc. Trošku se to s těmito tresty rozmohlo, tak to tam takhle stříhlí  hlava nehlava.

Naposledy jste hrál 24. února. Bylo čekání na první zápas hodně dlouhé?
Ještě ke všemu mě přepadla angína, takže jsem toho moc dělat nemohl. Naplno mohu pracovat posledních pět dní, snad jsem se za tu dobu dostal do kondice.  Když byli kluci v Ostravě, trénoval jsem s juniorkou. Mám trochu obavy, abych se do toho tempa dostal co  nejrychleji. Ale snad to půjde.

Do série s Vítkovicemi vstupujete za stavu  2:2. Co říkáte na její vývoj?
Je to hodně vyrovnané a je velká škoda prvního zápasu v Ostravě. Kluci byli blizoučko výhře, inkasovali jsme až deset sekund před koncem. Rozehrané to bylo dobře,  dozadu pracovalo mužstvo výborně. Bude to asi ještě dlouhá série.

Když Pardubice prohrály dva zápasy v nájezdech, muselo to s vámi asi hodně šít…
Radši jsem to ani moc nesledoval. Pro hráče je šílený se jen dívat. Byl jsem nervóznější než při zápase. Měl jsem u sebe děti, tak jsem se věnoval jim, abych to unesl.

Výhra ve třetí čtvrtfinálové bitvě proklouzla vašim spoluhráčům mezi prsty deset sekund před koncem. Praštil jste v tu chvíli do něčeho?
Díval jsem se doma na počítači. Trochu jsem vybouchl a zařval si.

Pěkně z hlediště jste si mohl prohlédnout práci elitního vítkovického útočného dua Burger – Ujčík. Čím jsou tolik nebezpeční?
Oba mají hodně zkušeností a jsou výborní na puku. Navzájem si vyhoví a dovedou čekat na šanci, kterou promění. Série je docela vyhecovaná. Vítkovice mají několik provokatérů. Třeba bratři Káňové takové věci docela umí. Hezky to tam po sobě štěká.

Vy zase máte Daniela Rákose…
Bambus je tím pověstný, vždycky si řekne svoje. V každém mančaftu je jeden takový blázen (usmívá se). Hraje v defenzivní lajně, co má hlídat Burgera s Ujčíkem. Naposledy se jim to podařilo. Kéž by to šlo klukům s nimi takhle dál.