Kamarádi do deště… Hráli spolu v jednom týmu, slavili spolu mistrovský titul, dosáhli spolu na stříbro v extralize. A teď se jejich cesty sešly znovu. Oba pracují ve vedení jednoho klubu. Ne všakv Pardubicích, jak by se dalo s ohledem na jejich minulost předpokládat, ale v organizaci HC Letci Letňany. TOMÁŠ DIVÍŠEK (41) vykonává funkci generálního manažera, TOMÁŠ BLAŽEK (45) je zaměstnán jako technický ředitel. Rozumí si i v osobním životě. Podobně jako postavy z filmu zmíněného v úvodu. Pardubický hokej se jim vryl pod kůži. Proto také byli oba rozčarovaní z posledních sezon Dynamaa smutni ze skonu jejich oblíbeného trenéra Miloše „Pytláka“ Říhy.

Byli jste spoluhráči na ledě a teď spolu funkcionaříte. Vypadá to na přátelství na celý život, nebo se snad jedná o náhodu?
T.D. Přátelství je vždycky na celý život (úsměv). Bláža je pro mě velmi zodpovědný člověk. Je to rovný chlap, který byl vždy týmový hráč, což platí rovněž u kamarádství.

T.B. Asi náhoda, tak jak to v životě bývá. Hráli jsme spolu v Pardubicích asi tři sezony. Divoch byl a je bezvadný parťák, vždy s dobrou náladou a pozitivní. Nezkazí žádnou legraci.

Tomáš Divíšek působil mimo jiné jako hráč v pražské Slavii, tak má do letňanského klubu blízko. Jak se ale v hlavním městě ocitl ryzí Pardubák?
T.B. Po skončení působení generálního manažera Zbyňka Kusého se pro mě práce v pardubickém klubu nenašla. Přestože, jsem měl v té době už nejvyšší trenérskou licenci A. Přes kamaráda Jakuba Volka jsem se dozvěděl o volném místě v Letňanech. Kontaktoval jsem Frantu Kučeru a domluvili jsme se na spolupráci.

Jste sice o čtyři roky mladší, nicméně hokej jste hrál ještě v době, když už brusle vašeho parťáka Tomáš Blažka dávno visely na hřebíku. Jak to, že jste se udržel do čtyřiceti let na vysoké úrovni?
T.D. Prostě jsem hrál, dokud jsem cítil, že jsem ještě prospěšný týmu. Určitý základ vydržet takhle dlouho, je být dobře natrénovaný, mít kvalitní spoluhráče a v sobě stále startovat hnací motor.

Ani jednou jste ve své kariéře neměnil extraligový dres. Za Pardubice jste odehrál neuvěřitelných sedmnáct sezon. Do tamního managementu jste se ale nikdy nedostal. Proč?
T.B. Na tuto otázku nejsem schopen odpovědět. To je dotaz pro někoho jiného, ne pro mě. Zřejmě jsem se někomu nehodil, abych v Pardubicích pracoval.

Hokejisté se často stávají trenéry. Někteří hned u týmu dospělých. Oba máte zkušeností na rozdávání. Nelákalo vás trénovat extraligový tým, třeba Pardubice?
T.D. Mně osobně by se trénováni líbilo. Ještě když jsem hrával, tak jsem si vždy myslel, že jednou na trenérské lavičce skončím. Bavilo by mě to, ale nějak mě cesty zavedly momentálně jinam. Na druhou stranu trénováni je velmi nevděčná a opravdu náročná práce. Všechny trenéry, zejména u mladších ročníků velmi obdivuji.

T.B. V kategoriích mládeže mám odtrénováno zhruba deset let. Mimo půlročního působení u pardubického áčka s Josefem Jandačem a Pavlem Hynkem jsem u mužů nebyl. Je pravda, že jsem dostal od generálního manažera Dušana Salfického nabídku trénovat Dynamo s Láďou Lubinou. Bohužel přišla v prosinci a já jsem se nemohl tak narychlo z Letňan uvolnit. A po sezoně už o mě nový sportovní manažer Pardubic Jaromír Kverka neměl zájem.

Oba jste hrávali na postu středního útočníka. Kdo dával více branek a setkali jste se někdy v jednom útoku?
T.D. Já mám za to, že jsem s Blážou nikdy v lajně nehrál. A jestli jo, tak asi ne moc dobře, protože si to nepamatuji. Bláža byl geniální hráč a určitě dělal více bodů než já.

T.B. Spolu jsme toho v jedné pětce moc nenahráli. Pamatuji si ale jen jeden moment ze sezony 2002/2003, tuším proti Spartě. Divochovi jsem při power play přihrál, aby mohl skórovat do prázdné, i když jsem mohl sám. Dodnes nevím, proč. Možná proto, že to je kamarád (úsměv).

T.D. Tak to si tedy, Blážo, nevzpomínám. To sis mě asi spletl s Lubinkou (chechtá se).

Spolu jste také dosáhli na mistrovský titul, při výluce v NHL. Jak na tuto sezonu vzpomínáte, co vám nejvíce utkvělo v paměti, popřípadě nějaká perlička, třeba z oslav?
T.D. Titul je vždy nejvíc, čeho lze v extralize dosáhnout. Perliček je mnoho a na ty dny a týdny oslav nejde jednoduše zapomenout (rozesměje se).

T.B. Omlouvám se, ale všechny perličky z oslav, které si pamatuji, jsou i po patnácti letech stále nepublikovatelné. Snad jen, že Divoch vymyslel Crazy Cup, což byl pomalovaný prázdný sud piva. To bylo naše povinné zavazadlo a jezdili jsme s ním celé play off. Měli jsme ho všude s sebou, jako modlu. Možná i proto jsme vyhráli titul.

V jednom týmu jste získali také stříbro, v sezoně 2002/2003. Jak na ni vzpomínáte?
T.D. Bohužel skončila tak, jak skončila. Prohrát sedmý rozhodující zápas se Slavií 0:1, navíc před vlastními fanoušky, je velká rána. Přesto si odstupem času myslím, že to byl velmi povedený ročník.

Ano, o titul jste přišli smolně. Přitom jste se dokázali vrátit do série z 1:3 na 3:3.
T.D. Jestli si to dobře pamatuji, tak jsem poslední tři zápasy nehrál kvůli trhlině ve svalu. Bohužel jsme v posledním utkání nedokázali vyzrát na Romana Málka.

T.B. Ten poslední zápas si stále moc dobře vybavuji. Přehrávám si ho dokola. Stále mě totiž nenechává v klidu a hodně mě tato prohra ještě dnes mrzí.

Tomáš BlažekZdroj: ArchivPardubické lavičce tehdy šéfoval bouřlivák Miloš Říha. Měl po utkání v očích slzy jako po návratu z MS 2019, či běsnil?
T.D. Slzy určitě neronil. Nicméně také on byl hluboce zklamán. Pytlák prožíval jak výhry, tak ještě více prohry.

Tomáš Blažek ho zažil na lavičce již podruhé, před tím v období 1996 – 1999. Jaký byl Miloš Říha trenér a člověk?
T.D. Pytlák byl velmi emotivní trenér, za mě jeden z nejlepších trenérů, co jsem v kariéře zažil. Uměl pěkně přitvrdit. Na druhou stranu, když se objevila příležitost, dával nám náležitou volnost. Abych to nazval tak nějak kulantně (směje se).

T.B. Byl to výborný trenér a charismatický člověk. Můžu říct jen tolik, že jsem měl štěstí, že mě pan Říha vedl celkem asi sedm sezon.

Na ledě jste působili oba klidným dojmem. Měli jste s Milošem Říhou nějaký konflikt?
T.D. Já určitě ne. Dovolím si povědět, že si mě oblíbil. Takže všechny jeho výtky na moji osobu jsem bral jako snahu pomoci jak týmu, tak i mě osobně.

T.B. Vybavuji si jen jeden. Dostal jsem pokutu za pozdní příchod na soustředění v Přerově. Nenechal si vysvětlit, že se tam nedal sehnat taxík. Nakonec jsme se druhý den domluvili na kompromisu. Pokutu mi snížil a šla celá do kabiny.

Jak vás překvapil jeho nečekaný skon? Co jeho úmrtí vzalo českému hokeji?
T.D. Nějakou dobu jsem věděl, že na tom není moc dobře. Rozhodně mě nenapadlo, že to s jeho nemocí nabere takovou rychlost. Je to velká ztráta pro hokej jako takový i pro nás, kteří jsme s ním sem tam strávili čas i mimo ledovou plochu. Pytlák byl ve společnosti vždy tmelícím prvkem. Je mi to velmi líto, že odešel tak brzy.

T.B. Překvapil. Věděl jsem, že je v nemocnici, ale nevěřil jsem, že je to tak vážné. Český hokej přišel o velkého trenéra. Myslím, že mohl ještě odtrénovat několik sezon a třeba získat vytoužený český titul.

Pardubice v dobách, kdy jste za ně hrávali, patřily k předním týmům soutěže. Co se s nimi dělo v poslední době?
T.D. Nechci dělat rozbory, když nevidím pod pokličku celého Dynama. Jasně, Pardubice vždy patřily k lepším týmům celé extraligové soutěže. Ale je to sport a v něm to bohužel někdy takhle chodí. Věřím, že se opět zvednou a budou nepříjemným soupeřem, pro všechny.

T.B. Po titulu v roce 2012 postupně odešly všechny největší opory pardubického mužstva jako Koukal, Nakládal, Zohorna, Radil, Kolář a nepovedlo se je nahradit. Poslední sezony byly opravdu špatné. Doufejme, že se po příchodu pana Dědka situace v pardubickém klubu zlepší a znovu bude figurovat na těch vyšších příčkách extraligové tabulky.

V Pardubicích teď mají nabito. Co říkáte na jejich posílení a kam si je troufnete zařadit pro letošní ročník?
T.D. Mohly by se pohybovat okolo šestého místa. Velmi jim pomůže Jakub Nakládal a hlavně nový majitel, který se prezentuje velkou touhou po vítězství. Poslední jejich zápasy vypadaly velice dobře. Extraliga je sice jiná soutěž, ale věřím, ze by Dynamo mělo být nahoře.

T.B. Ano, na papíře jsou silné a během přípravy to potvrzovaly. Přeji klukům, aby jim vyšlo naplnit očekávání fanoušků i v těžké sezoně ovlivněnéCovidem. Pardubický divák si zaslouží lepší výsledky. Tipoval bych je do první šestky.

Symbol věrnosti pardubickému klubu

V extralize nenastupoval za jiný tým, než za ten pardubický. Odehrál v něm sedmnáct sezon. To se v době, kdy čeští hokejisté mohou ochutnávat chlebíček v zahraničí, jen tak nevidí! Pamatuje prakticky všechny změny názvu klubu od sametové revoluce. Tomáš Blažek se stal zkrátka legendou a symbolem věrnosti. Pardubicím navíc pomohl k titulu v roce 2005. Ve sbírce má i dvě stříbra. To první z jinošských let (1994) a druhé z roku 2003. Červenobílý dres na sebe navlékl 786 krát a dalších 226 startů přidal v přípravných duelech. Dostal se tedy přes magickou tisícovku. Do sítí extraligových gólmanů poslal 191 přesných ran a nasbíral 520 kanadských bodů. Dříve narození si ho pamatují s číslem 13 (jedním z jeho nositelů býval Vladimír Martinec), které vyměnil za 93. Zasloužil by si, aby dres s jeho jmenovkou a třiadevadesátkou visel pod stropem arény…