Svoje by o něm mohl vyprávět útočník Leoš Čermák, který se před domácím gólmanem zjevil dvakrát nehlídán a ani jednou neuspěl.

Necelé čtyři minuty před koncem ale brněnský bek Žižka nahodil puk od červené čáry a pardubická ČEZ aréna ztichla.

Gól, chyba jako hrom. Srovnáno na 4:4. „Nechtěl jsem si před sebou ten puk nechat skočit. Sáhnul jsem si pro něj a bohužel mi tam spadnul,“ litovala po utkání pardubická jednička.

Hloupý gól Růžičku ale nesrazil.

Zvedl se, i když si hrubku vyčítal. „Věděl jsem ale, že kvůli tomuto gólu nemůžeme zápas ztratit. Kluci mě podrželi, chtěl jsem jim to vrátit,“ vykládal Růžička.

A svoji minelu smazal.

Třeba, když v posledních sekundách třetí části zlikvidoval tutovku Divíška. „Přede mnou clonil bek, Divoch tam asi třikrát dorážel. Byl jsem zařízlej, že gól prostě dostat nemůžu,“ usmíval se už po zápase Růžička.

Další velké chvíle pardubického brankáře přišly při nájezdech.

Vychytal Tomáše Svobodu, Divíška a nakonec i Čermáka. „Ten se přede mnou objevoval docela často,“ glosoval Růžička s klidem svoje souboje s aktivním útočníkem Komety.

„Martin nám svoji chybu mnohonásobně splatil. Můžeme být s jeho výkonem spokojeni,“ pochválil brankáře pardubický asistent Ladislav Lubina.

A Růžičkovy pocity bezprostředně po utkání? „Bylo to zadostiučinění, že jsem to klukům vrátil,“ ulevil si.

Po vítězných nájezdech z něho spadlo velké napětí. Radoval se, užíval si, že jeho chyba neodstartovala vlnu hněvu. Nakonec byl jedním z hrdinů.

Z euforie pak hodil do hlediště puk. „Nebylo to pro nikoho konkrétního. Bylo to spontánní, snad jsem tím někomu udělal radost,“ culil se Martin Růžička.

A už myslel na další souboje s brněnskými střelci, které ho čekají v úterý: „V hlavě se tím zápasem můžu zaobírat do půlnoci, ale pak už zase musím myslet na další zápas.“