Jeho parťáci Kousal s Buchtelem naplno zazářili v základní části.
Poslední do party pořádně vyletěl v semifinále. Čtyřmi góly sundal v sérii Liberec.
„Napadalo mi to tam samo, měl jsem i dost štěstí,“ skromně pokrčí rameny student pardubické univerzity. Ano, skromný mladík s obličejem kladného filmového hrdiny se kromě hokeje, dře i na vysoké škole.

Ve čtvrtfinále jste odehrál jenom tři zápasy. Neproblesklo vám hlavou, že je konec, že se na led v play off už nedostanete?
Když mě trenéři vyndali po třetím zápase ze sestavy, tak jsem si něco podobného říkal. Jsem moc rád, že to dopadlo a vrátil jsem se zpátky.

A ve velkém stylu, čtyřmi góly se vám podařilo sestřelit Liberec…
Hlavně je to zásluha celého našeho útoku, napadalo mi to tam tak nějak samo. Kluci (Kousal, Buchtele) pilně pracovali, já dal góly. Když se držíme na puku, dovedeme si dát přihrávku,  nehrajeme úplně špatný hokej. Doufám, že nám to půjde i teď  ve finále. Je úplně jedno, kdo dá góly. Hlavně abychom pomohli týmu.

Začátek semifinálové série byl docela brutální. Sedí vám takový hokej? Připadáte mi jako hodný kluk…
Taky mi to tady říkají (usmívá se). Je pravda, že udělat nějakou zákeřnost mi moc nejde. Snažím se hrát tvrdě, ale mám radši technický hokej. Udělá mi radost, když se povede nějaká nahrávka a vyjde akce. Ale chápu, že v play off se hraje hodně do těla, musím se přizpůsobit.

Nedovedu si to moc představit. Ale umíte se naštvat?
Ale jo, někdy to zkouším. Když mě třeba párkrát narval liberecký Výtisk, tak jsem byl slušně naštvanej.

To jste si moc dobrého soupeře nevybral…
Sestřelit a rychle odjet (usmívá se).

Jste kliďas i mimo hokej?
To se vytočit umím. Když mě chytne amok, dělám kraviny a to se pak někdy neovládám. To zase ale do hokeje moc nepatří.

V Pardubicích studujete na fakultě ekonomicko správní. Chytá vás amok tam?
Když se třeba nepovede zkouška (usmívá se). Ne, dělám si srandu. Tam se na nikoho moc zlobit nedá, je to o tom, jak se danou věc naučíte.

Musí být ale docela náročné skloubit profesionální hokej se studiem. Nebo ne?
V prvním roce to pro mě bylo hodně obtížné. Doteď si myslím, že když tehdy probíhalo zkouškové období, trochu mě to ovlivnilo a nemohl jsem se pořádně soustředit na hokej. Od té doby jsem se ale dost poučil, dělám školu třetím rokem a umím se věnovat obojímu. Mám to tak, že se jedním vlastně odreaguji od druhého.

Na co se ještě trápit nad knížkami, když se uživím hokejem. Vás něco podobného nenapadlo?
Chtěl jsem pokračovat ve škole. Možná jsem si tolik nevěřil, že bych to v hokeji mohl dotáhnout na nějakou vyšší úroveň. Vysoká vlastně pro mě je takovými zadními vrátky. Pořád nemám nic jistého.

Zaslechnete, že coby pardubický hokejista, máte výhody a při zkouškách se tolik nezapotíte?
Jasně, že to někdo říct může. A jestli si to někdo myslí, nic s tím nenadělám. Kamarádi mi ale spíš ještě pomůžou.

Co z vás vlastně bude, až dostudujete?
Prý odborník na ekonomiku ve veřejné správě (usměje se). Když jsem  začínal, v podstatě jsem ani  nevěděl, do čeho jdu. Teď mě některé předměty docela baví. Ale jestli bych se přímo tímhle chtěl živit… Těžko říct.