Většina expertů prorokovala, že čtvrtfinále hokejové extraligy mezi Pardubicemi a Zlínem bude tuhým bojem, který se může protáhnout klidně na sedm utkání. Tuhý boj ano, ale skončil už po čtyřech zápasech. Nabízíme náš pohled na pět hlavních důvodů, proč Eaton zvládl svého soka složit tak rychle.

1. Muž se železnými nervy

Kdo by to byl v létě řekl, že se Pardubicím povedl tak skvělý nákup. Z Německa přišel muž s pověstí střelce, jakýsi Martin Bartek. „Pche, bundesliga,“ řekl si nejspíš mnohý. Jenže především díky němu se daří zacelit díru po Petru Sýkorovi.

V sérii rozhodovaly jednou penalty, jednou prodloužení. A v obou případech kraloval Bartek.

Jeho největší devíza? Sebevědomí. Pálí z každé pozice, je na něm vidět, jak moc chce dát gól, a věří si, že mu to vyjde. Stačí vzpomenout na zápas číslo tři. Zazdil tutovku ve třetí třetině, pak i v prodloužení. Mnohý by se rozklepal, na penaltu by nešel. Bartek ne. Jako jediný svůj nájezd proměnil a Eatonu zajistil nejspíš klíčové třetí vítězství. Kdyby Zlín snížil na 1:2, jistě by kousal mnohem víc.

2. Fantastický Růžička

Proč se Zlín v prvních dvou zápasech pokoušel jít do pardubického brankáře tak ostře? Tušil, že by ho mohl zastrašit, že gólman, který nikdy nechytal play off, tíhu neunese, selže.

Hloupost! Sice neměří dva metry, nemá za sebou starty v zámoří ani v reprezentaci, přesto v play off září a budí respekt. Srovnání s Haškem by bylo pořád ještě troufalé, ale v jedné věci si jsou přeci jen podobní. Chytají puky, nic víc. Nezakládají si na nějakém vybroušeném stylu. I Růžička sebou mele v brankovišti a vytahuje zázračné zákroky. Chvíli na zádech, na boku, v rozštěpu, v rozkleku… Klidně se přetrhne, jen aby nedostal gól.

Ve čtvrtfinále několikrát ukázal hlavně rychlé nohy. Párkrát se už zdálo, že je překonaný a útočník jenom zasune puk do prázdné klece. Jenže ač na břiše, švihl betonem a puk udržel před čárou.

3. Přesilovkové stop

Zlín v základní části v přesilovkách nezářil. Ale před play off všichni zvedali varovně prst. Dirigent Hamrlík na modré, mozek Leška ve své „kanceláři“ za brankou a tlak do brankoviště, rovná se gólová trefa na cestě.

První čtvrtfinále dalo varovným signálům za pravdu. „Ševci“ vstřelili tři branky a všechny v přesilovkách. Jenže od té chvíle nastal dlouhý utrum.

Pardubice skvěle bránily a co prošlo na branku, pochytal Růžička. Beci se mu navíc snažili vyčistit výhled, aby se neopakovala situace z prvního duelu, kdy brankář maximálně slyšel plesknutí do puku, ale viděl ho až v brance.

V posledním zápase se sice ještě jednou prosadil tečí Balaštík, ale celkově si Pardubice mohou lebedit. Obávanou zbraň zkrotily.

4. Vyrovnanější kádr

Zlín věřil, že ho přes Pardubice může převést hvězdná první formace. Balaštík dal dva góly, Leška nezískal ani bod, navíc oba skončili v hodnocení plus minus ve výrazně záporných číslech. Plán ani trochu nevyšel.

A to se přitom říkalo, že Zlín už není týmem jedné pětky.

Je.

Když se nedaří jí, jdou šance na úspěch do kopru. Pardubickým se první lajnu podařilo úplně vymazat. Třeba Leška nebyl na ledě často ani vidět.

Mnohem lépe než hvězdy si vedli mladíci Holík, Vlach nebo Finsterle. Pohybem dělali Eatonu starosti. Jenže góly dával jenom Finsterle.

Eaton přetlačil Zlín tím, že udeřit mohla každá ze čtyř formací. První dvě byly vyloženě smrtící, další dvě dokázaly udělat v útočném pásmu pořádný vichr.

5. Útočná řada K+K+S

Kouč Jandač musel během sezony lajnu Kolář, Koukal, Starý několikrát roztrhnout. Snaha jim upřít nešla, ale nějak to nebyli oni.

Jenže v play off si počínají jako probuzená sopka. Jejich bodovou erupci odnesl právě Zlín. Především na Jana Starého je radost pohledět. V základní části nastřádal ve 47 utkáních průměrných 22 bodů. Ve čtvrtfinále jich nabral už sedm. Statisticky vzato, na to, aby svůj předešlý výkon dorovnal, by mu při jeho současné formě mělo stačit dvanáct zápasů.

Na ty by ale mohl dosáhnout až ve finále. Jestli Eaton bude pokračovat v nastoleném trendu, další boj o titul by nemusel být nereálný…

Trenéři o čtvrtfinálové sérii play off: „Byla vyrovnaná a těžká“

Josef Jandač: „Byť série skončila naším vítězstvím 4:0, na ledě to zdaleka tak jasné nebylo. Zápasy byly hrozně vyrovnané a pro nás těžké. Vždycky, kromě toho posledního zápasu, rozhodoval jeden gól a i ve čtvrtém utkání to bylo dlouho o branku. Důležité bylo, že jsme zvládli oba zápasy venku, tam jsme položili základ pro vítězství v celé sérii.“

Zdeněk Venera: „Výsledek 0:4 je pro nás hodně krutý a vypadá jednoznačně. Zápasy ale tak jasné rozhodně nebyly. Myslím, že jsme si alespoň jeden zápas zasloužili vyhrát. Pardubice byly pokaždé o kousíček lepší, my jsme naše šance nedokázali zužitkovat. Určitě ale postoupily zaslouženě. A já jim mohu jenom popřát hodně štěstí do dalších zápasů.“